Škola karavaningu: dovolenou si natrénujte, všechno zajistěte a pojistěte

V posledním díle našeho seriálu o obytných autech konečně nastal čas vyrazit na výlet a pořádně si užít jinou dimenzi cestování a pohybu po Evropě. Už samotné plánování cesty může být zábava pro celou rodinu, a tak přidáváme rovnou i pár zajímavých tipů kam vyrazit na výlet a co udělat dříve, než se rozjedete.

První otázkou je, zdali si před cestou připravovat nějaký itinerář, či nechat věci během dovolené jen tak volně plynout. My patříme spíše do té druhé skupiny, protože jakékoliv bližší předběžné plánování nakonec vždy doznalo během cesty výrazných změn – člověk míní, život mění. 

Ve své podstatě si jen řekneme, kam chceme dojet a ze zkušenosti víme, že jsme denně schopni (a ochotni) ujet maximálně kolem 900 km, abychom v autě s dětmi jízdou netrávili dny a noci. Kromě toho využíváme velkou výhodou obytňáku, kterou je flexibilita. Má na daném místě pršet? Pojedeme jinam, přijedeme později, přehodnotíme plány, někde, kde se nám líbí, zůstaneme déle… 

Jediné, co je na takovém plánování trošičku ošemetné, jsou návratové fáze. Pokud jsme opravdu daleko (třeba v Portugalsku), je nutné zavčasu ukončit válení u Atlantiku a nabrat směr domů, protože cesta může trvat klidně tři čtyři dny plné jízdy, což zase úplně nechceme. 

Do plánů tedy zařadíme pár míst, která stojí za to vidět, ale jsou jinak tak vzdálená, že bychom jen kvůli nim do dané oblasti nevyráželi. Mohou to být malebné vesničky, jezera, kláštery, muzea, zábavní parky… a největší výhoda opět je, že si toto zpestření můžete vybrat třeba jen pár hodin dopředu. Žádné velké plánování, o to větší překvapení.

Pokud vyrážíte s obytným autem třeba se svými kamarády či druhým párem, mějte na paměti, že soužití na stísněném prostoru bude vyžadovat docela velkou míru tolerance, a to zejména v situacích, kdy vám třeba nebude přát počasí. Pro takové případy je určitě fajn mít s sebou pár zajímavých deskových her, a pokud máte v autě televizi, tak třeba i nějaké filmy k přehrání. Když prší, je to v obytném autě docela romantické a útulné, jen tedy nesmí pršet třeba tři dny v kuse…

Rady zkušeného

Z praktický rad přidám ještě ty, které se týkají samotného rozjezdu obytného auta. Na rozdíl od osobního vozu totiž musíte udělat pár nezbytných úkonů, aby byla jízda bezpečná. V první řadě musíte ručně zavřít ventil plynové lahve (lednička se přepne na 12V provoz). Možná si říkáte, že to není nutné úplně vždy, ale mějte na paměti výbušnost plynu a riziko, že třeba nemusíte chybovat vy, ale někdo to do vás „napálí“ zboku.

Dále je potřeba zatáhnout schůdky – jejich vytažení většinou indikuje světlo či zvukové upozornění, a zajistit všechny skříňky a šuplíky proti otevření. To samé platí i o kontrole dobře zavřené ledničky, aby se vám nevysypala v první zatáčce. Zkontrolujte zavřená okna, a to včetně těch střešních, a před jízdou se také podívejte do garáže na upevnění nákladu. Nedělám si iluze, že vše bude pevně připoutáno k úchytům, ale zejména těžké věci a kempingový nábytek by měly být skutečně pevně uchyceny. Na drobnosti se osvědčily plastové boxy (ideálně průhledné, u kterých vidíte, co máte uvnitř).

Aniž bych chtěl působit jako agent pojišťoven, je fakt, že kvalitní cestovní pojištění vč. pojištění zavazadel by mělo být před každou cestou základem. Existují i zajímavé nabídky celoročního rodinného pojištění, které pak nemusíte řešit při každé jednotlivé cestě. 

U obytného vozu také dávám ke zvážení případnou nadstavbovou asistenční službu, která případně pomůže nejen s defektem (ten je u obytňáku noční můrou), ale v horším případě opravou či dokonce odtahem. To mohou být jinak částky v řádech vyšších desetitisíců. A když už jsme u problémů, není od věci si alespoň rámcově zjistit servisní síť pro daný typ vozu, byť je to dnes v době bezproblémového připojení k internetu mnohem snazší.

Problémy, které se týkají mechaniky vozu jako takového, musíte řešit v servisu výrobce (např. Fiat, Ford…), servis obytné nástavby zase u jejího výrobce (např. Hymer, Bürstner, Dethleffs…). A nebuďte z toho zbytečně ve stresu, z vlastní zkušenosti vím, že i ve vzdáleném Portugalsku s velkou jazykovou bariérou vám v autorizovaném servisu udělají nutný servisní zásah ochotně na počkání a dokonce o poznání levněji než u nás.

Dovolená s obytným autem určitě není úplně pro každého, byť každému doporučuji ji alespoň jednou zkusit. Musíte být ochotni akceptovat řadu omezení, připravit se na to, že ne každé místo na spaní se vám bude líbit, že ne každý soused v kempu nebo na stellplatzu bude podle vašeho gusta. 

Na druhou stranu se vám tento způsob cestování dosyta odvděčí zcela jiným typem zážitků. Plnohodnotné zázemí včetně vychlazeného vína a zmrzliny na mrazáku, teplíčko a útulno uvnitř auta i během venkovní plískanice, poznávání nových míst i lidí díky situacím, které v hotelu nezažijete. To je přidaná hodnota dovolené s obytným vozem. A tou hlavní výhodu je navzdory všem restrikcím ještě stále svoboda pohybu a plánování. Užijte si to!

Pár tipů na výlety, třeba jen na víkend

Každému, kdo s obytnými vozy začíná, doporučuji na začátek vyrazit jen na pár dní do nějaké nepříliš vzdálené destinace, aby si vše vyzkoušel a osahal. Česko obytňákům moc nepřeje a situace se zlepšuje jen pozvolna. Až na několik málo výjimek u nás zcela chybí síť stellplatzů, byť lze samozřejmě nocovat bez větších problémů i na parkovištích, přeci jen to není ono a dříve či později budete postrádat servisní zázemí (voda, výlevka chemického WC atd.). 

Proto doporučuji vyrazit do Německa či do Rakouska, klidně jen kousek za hranice – tam je infrastruktura pro bytné vozy výrazně lepší. V Německu mohou být víkendovým tipem třeba Legoland Deutschland v Günzburgu (z Prahy cca 450 km), zábavní Euro Park v Rustu (cca 600 km), oblast Lužických jezer (250 km) či Tropical Islands (300 km). 

V Rakousku určitě stojí za návštěvu některé z jezer, ať už Mondsee, Wolfgangsee či Hallstättersee (vzdálenost z Prahy v pohodě do 400 km). V Rakousku jsou na obytné vozy, díky početné seniorské klientele, připraveni i u různých lázní a termálů, což může být také zajímavý relaxační víkend v dostupné vzdálenosti. Tak či tak zejména v Rakousku, a to i v horách, doporučuji dodržovat nocování na místech k tomu určených.

Z delších cest mohu doporučit třeba Skandinávii, kde se dají najít úžasná místa v totálním souladu s přírodou, a moc rádi máme také Itálii (třeba jarní či podzimní výlet k Lago di Garda má něco do sebe – pizza, káva, vínečko…) či Francii, kde jsou obytné vozy vítány téměř kdekoliv a nezřídka se o jejich stání v rámci podpory turismu starají přímo obce. 

Do Španělska a Portugalska zase jezdíme hlavně k Atlantiku, kde je všechno poměrně uvolněné, nikdo neprudí a míst pro nocování na parkovištích přímo u pláže tam bývá i v sezoně docela dost. Ale už je to trochu výprava na několik týdnů, to je jasné.