Obytných aut existuje nepřeberné množství. Tentokrát se zaměříme na ta nejrozšířenější, tedy s hmotnostním limitem do 3,5 tuny, k jejichž řízení stačí běžný řidičský průkaz na osobní vůz. Zejména kvůli rozměrům, ale také hmotnosti, je řízení obytného vozu v řadě ohledů specifické. Nejde o nic natolik zásadního, abychom řidiče bez zkušeností s jízdou s velkým autem odrazovali. Pro klid při jízdě je nicméně dobré znát a uvědomovat si alespoň ty největší odlišnosti.
Vědomy jsou si toho samozřejmě i půjčovny a nezřídka vyžadují od klientů věk nad osmnáct let (například 21), případně i prokazatelnou řidičskou praxi.
Solidní rodinný obytný vůz měří na délku kolem sedmi metrů. Pokud má alkovnu (prostor na spaní nad kabinou), počítejte s výškou až 3,2 metru. Důležitá je samozřejmě i šířka, která je od zrcátka k zrcátku kolem 2,7 metru, v zástavbě mohou být dokonce pruhy užší než 2,5 metru. Tyto základní parametry je dobré mít stále na paměti a řidič musí při jízdě sledovat značky, o nichž při jízdě s osobním autem neměl ani tušení. Zrádné jsou samozřejmě podjezdy a tunely, zejména klenuté, ale pozor dávejte i na stromy a větve podél silnice, při průjezdu městečky třeba i na balkonky.
Ve zúženích se samozřejmě řaďte mezi kamiony, stejně tak doporučujeme sledovat značky s omezeními pro nákladní vozidla, které se vás sice přímo nemusí týkat, ale leccos naznačí třeba jen povolená délka vozu v klikatých serpentinách. Pokud máte auto půjčené a moc ho neznáte, klidně si rozměry vozu napište na lísteček na palubní desku.
Pro obytné auto je rovněž charakteristický dlouhý rozvor náprav. Zhruba čtyři metry, což je délka celé fabie, a také výrazný zadní převis, který vybočuje při zatáčení. Na to dávejte pozor zejména užších městských uličkách, kde se může záď auta ocitnout třeba nad chodníkem. Zrádné to je také třeba v situací, kdy podélně zaparkujete blízko zdi a pak vyjíždíte – určitě hned nedávejte plný rejd. Větší rozměry auta také umocňují známou pravdu, že když někam zajedete popředu, neznamená to, že stejně tak vycouváte. A ještě rady ohledně tankování. Nevyjíždějte nádrž až k rezervě, pumpu začněte hledat už když se blíží ¼ nádrže. Zejména mimo hlavní tahy se totiž může snadno stát, že s obytným autem nezajedete kvůli rozměrům k menším vesnickým pumpám a často jsou stísněnější i čerpací stanice u nákupních center, kam vás to táhne díky levnější naftě. S obytným autem se na spotřebu moc jezdit nedá a svítící hladové oko vám na klidu za volantem nepřidá.
Přenocování v kempu je drahé
A jak je to s těmi místy na přespání? Kempy zde nemá moc smysl řešit, to je samozřejmě klasika, u které mohou z hlediska přespání nastat víceméně jen dva hlavní problémy – plná kapacita (zejména kempy u moře jsou v sezóně zcela plné a nechytnete se ani na jednu noc), případně rozměrově či dostupností nevyhovující „parcela“. Obyťnák je totiž něco jiného než stan, takže potřebujete ideálně rovnou zpevněnou plochu bez nízkých větví, kam se dá s autem snadno vmanévrovat. Zní to logicky, nicméně zejména na jihu u moře to zase taková samozřejmost není – písek, borovice, stísněný prostor.
Nezřídka se stává, že s velkým autem máte v daném kempu smůlu, i když místa mají na první pohled dostatek. A ještě pro lepší cenovou představu – za obytné auto, dva dospělé, dvě děti a elektřinu zaplatíte v sezóně v atraktivních lokalitách klidně i k šedesáti eurům za noc a i mimo sezónu se v západní Evropě budete jen těžko dostávat pod třicet eur. Zkrátka, jezdit s obytňákem do kempu a platit takové částky moc smysl nedává, určitě ne na každou noc. My střídáme tzv. Stellplatzy s kempem jednou za tři čtyři dny (hlavně kvůli dětem), a to je pak ekonomika celé dovolené úplně někde jinde.
Kromě toho právě spaní „na divoko“ mimo kemp je tím pravým kořením jízdy s obytným autem – ráno nemusíte vědět, kde budete večer spát. Místo si najdete, až budete sami chtít, leckdy je úplně zdarma a jakkoliv může být někdy dost hnusné, bývá často mnohem hezčí a klidnější než kemp. Jenže to samozřejmě v dnešní době není úplně snadné, protože budete narážet na spoustu zákazů a omezení, které je lepší respektovat. A přibývá jich.
I tak ale není problém zejména v Německu, Francii, Španělsku, Itálii či Portugalsku najít tzv. Stellplatzy – oficiální parkoviště pro přespání s obytným vozem, ne však už s obytným přívěsem. Protože mají v těchto státech k obytným autům tradičně výrazně vstřícnější vztah, jsou často tato místa pod správou obce a mívají i docela dobré zázemí včetně elektřiny či míst pro likvidaci chemického WC a odpadní vody.
Kromě toho jsou nezřídka zcela zdarma (případně je zmíněný servis je zpoplatněn drobnými eury), nebo stojí do deset eur za noc – počet osob se neřeší. Pro přespání během transitu napříč Evropou je to ideální varianta. Tisíckrát lepší než spát mezi polskými kamioňáky u pumpy.
Pokud se rozhodnete složit hlavu vyloženě mimo Stellplatz, měli byste mít z místa i kvůli vaší bezpečnosti dobrý pocit. Příběhů s omamným plynem uspanou posádkou a vykradeným autem jsou plná karavanistická fóra. Na spaní mimo určená místa jsou pak hákliví zejména v Rakousku, obzvláště v Tyrolsku, kde kolují příběhy o tom, jak někteří karavanisté vylévají chemické WC do potoka a vůbec po sobě zanechávají nepořádek, takže se restrikcím nakonec nelze ani moc divit. Základním pravidlem pro přespání s obytným vozem je, že místo opouštíme ve stejném či lepším stavu, než když jsme přijeli.
Tak či onak jdou ale během cestování najít skvělá místa a určitě všem doporučuji zařadit Stellplatzy do svých itinerářů. My jsme například cestou z Portugalska až domů zaplatili během pěti nocí jen čtyři eura za jeden Stellplatz a přitom jsme si každé místo pro přespání fakt náramně užili. Vyražte a objevujte!
Užitečné aplikace
Moderní technologie samozřejmě v plné míře pronikly i do světa karavaningu, a tak najdete dost užitečných aplikací jak pro Android, tak i pro iOS. Mobilní aplikace se nejčastěji využívají právě pro vyhledání vhodného místa pro přespání během cesty. Asi nejrozšířenější je Park4Night, která má skutečně velký počet míst, avšak vždy doporučuji číst jejich bližší charakteristiku, komentáře (podle data vložení se dá i částečně odhadnout, jak je místo využíváno) a nejlépe prostudovat i fotky. Tím, že mohou místa sdílet uživatelé mezi sebou, není úplně garantováno, že všechna jsou vyhovující. Aplikace jsou většinou zdarma v omezeném režimu (který ale může stačit) a za pár stokorun lze získat i plnou verzi, která funguje i off-line. Z dalších aplikací využíváme například Camperstop, Stellplatz-Radar, Campercontact či aplikaci z německého časopisu ProMobil. Málokdy ale nabídnou jiná místa, než ta, která už zná Park4Night.
