Rychlost zabíjení byla omračující: podle vlády zahynulo každý den přibližně 10 000 lidí, 400 za hodinu a sedm za minutu. V tomto ohledu šlo o pětkrát horší masakr než při holokaustu, tvrdí francouzský historik Gérard Prunier.
Poslední genocida ve 20. století vypukla z 6. na 7. dubna 1994 a skončila 18. července 1994. Podle odhadů připravila o život 20 procent obyvatel země a asi 70 procent rwandských Tutsiů. Ze svých domovů muselo uprchnout kolem 2,7 milionu lidí.
Vraždění v malé a chudé Rwandě uprostřed Afriky začalo poté, co bylo 6. dubna 1994 sestřeleno letadlo s prezidenty Rwandy Juvénalem Habyarimanou a Burundi Cyprienem Ntaryamirou. Oba patřili k Hutuům.
Kolik lidí nepřežilo následná tříměsíční zvěrstva je stále předmětem dohadů. Podle OSN zahynulo 800 000 lidí, většinou Tutsiů. Rwandská vláda uváděla přes milion mrtvých, z toho asi deset procent Hutuů.
Genocida se hluboce zapsala do osudu Rwandy i sousedních zemí. Vedle milionů uprchlíků a zřetelného vlivu na války v sousedním Kongu například mnohonásobně vzrostl počet infikovaných virem HIV.
Zničena byla infrastruktura Rwandy a vylidnění vedlo k velkému propadu její ekonomiky. Diskutovanou otázkou zůstává role mezinárodního společenství, jež nedokázalo řádění zabránit. Krutost masakrů zobrazil například příznivě přijatý film Hotel Rwanda režiséra Terryho George z roku 2004.
Etnický konflikt s třídním pozadím
Etnický konflikt mezi většinovými Hutuy a menšinovými Tutsii, v jehož pozadí stály spory o půdu, doutnal ve Rwandě již delší dobu. Hutuové a Tutsiové byli přitom původně spíše společenskými kategoriemi. Vládnoucí Tutsiové - majitelé stád - tvořili 14 procent obyvatel a Hutuové byli většinou pastevci a rolníci.
Rwanda uctívá 800 tisíc obětí genocidyVe Rwandě v neděli pietní tryznou začíná týden smutečních akcí k uctění památky 800 tisíc obětí z řad menšinových Tutsiů a umírněných příslušníků většinového kmene Hutuů, povražděných během sto dnů genocidy v roce 1994. Tryzny se zúčastní i nejméně deset hlav států. Očekáváni jsou mimo jiné předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nebo kanadská generální guvernérka Julie Payetteová. |
S přispěním koloniálních velmocí však mezi nimi rostla nenávist. Tutsiové tvořili totiž v koloniálních časech vládnoucí skupinu s mnoha výhodami, po vyhlášení nezávislosti v roce 1962 ale měli v zemi převahu Hutuové.
Do roku 1964 bylo při střetech zabito 20 000 Tutsiů a další statisíce byly vyhnány ze země. V roce 1973 se k moci dostal Habyarimana, který svůj režim za pomoci Francie založil na rasové ideologii proti Tutsiům. Ti proto vytvořili Rwandskou vlasteneckou frontu (FPR) a v říjnu 1990 zahájili ofenzívu.
Zavedení plurality v červnu 1991 smír nepřineslo. Uklidnění nezajistily ani dohody ze srpna 1993, které počítaly s paritním zastoupením obou etnik a ustavením prozatímní vlády. Plnění ujednání měla podpořit Pozorovatelská mise OSN pro Rwandu (UNAMIR).
Mrtvoly ležely na hromadě jako klády v lese, líčí Rwanďanky genocidu |
Zatímco Francie dál vyzbrojovala Habyarimanův režim, na severu země prováděly etnické čistky milice Réseau Zéro (Síť nula s heslem Žádný Tutsi), které vedla prezidentova manželka Agatha.
Ta byla spolu s manželem a dalšími blízkými spolupracovníky členkou vlivné hutuské skupiny Akazu (malý domek), která si nepřála spolupráci s Tutsii a jež byla posléze jednou z hlavních řídících skupin genocidy.
V srdci temnoty po vraždách tancovali
Po sestřelení letadla s Habyarimanou dosáhly masakry hrozivých rozměrů. Na zabíjení se nejvíce podíleli extremističtí Hutuové z milicí Interahamwe a Impuzamugambi. Vraždili ale i prostí muži i ženy.
Rwanda zpřístupnila archiv o genocidě. Prozradí poslední okamžiky obětí |
„Naložili nás do aut a odvezli do hor, abychom tam zabíjeli. Pak se zpívalo a tancovalo. Když zabíjíte prvního člověka, něco cítíte. V mém případě to byl můj soused. Pak už necítíte nic,“ popsal atmosféru krvavých 100 dní jeden z později odsouzených.
Jako první byli zabiti hutuští opoziční politici včetně premiérky, tutsijští intelektuálové a deset belgických vojáků UNAMIR. V druhé fázi začalo vyvražďování všech Tutsiů.
Slovo genocida v souvislosti s Rwandou použily již koncem dubna 1994 humanitární organizace. „Naprostý horor, zde je srdce temnoty,“ řekl 28. dubna mluvčí Červeného kříže.
Na 2500 členů UNAMIR se po zahájení masového vraždění stáhlo a 21. dubna 1994 - v době nejhorších masakrů - Rada bezpečnosti OSN rozhodla snížit kontingent UNAMIR na pouhých 270 lidí. A teprve v květnu RB OSN vyhlásila zbrojní embargo a rozhodla o vyslání 5 500 mužů na ochranu uprchlíků a civilistů. Ti do země dorazili ale až po ukončení etnických čistek.
Na ochranu uprchlíků vyslala na návrh Rady bezpečnosti OSN Francie v červnu v operaci Tyrkys 2 500 vojáků na jihozápad země, kde bylo vytvořeno relativně bezpečné území.
Trpěl za svůj názor a jeho jizvy pak otočily oči světa k běsnění ve Rwandě |
V červenci 1994 situaci ovládla tutsijská FPR a válka skončila. Prezidentem a premiérem byli jmenováni zástupci Hutuů, ale skutečným vládcem v pozadí byl šéf FPR generál Paul Kagame z kmene Tutsiů, který je od roku 2000 prezidentem.
Po vítězství FPR uprchlo do bývalého Zairu (dnes Kongo) a Tanzanie na 1,7 milionu Hutuů. Většina se ale později vrátila a s anonymní masou uprchlíků splynuli i někteří organizátoři masakrů.
OSN mohla zvěrstvům zabránit
Na vyšetření zločinů vytvořila RB OSN Mezinárodní tribunál pro Rwandu (ICTR), který začal fungovat v roce 1997 a skončil v prosinci 2015. V roce 1998 oficiálně uznal, že se jednalo o genocidu proti Tutsiům.
Architekt genocidy ve Rwandě dostal po 14 letech doživotí |
Mezi odsouzenými je několik členů bývalé vlády včetně expremiéra Jeana Kambandy. V prosinci 2008 poslal tribunál do vězení na doživotí strůjce genocidy, někdejšího šéfa milicí Interahamwe a bývalého plukovníka Theonesta Bagosoru. Celkem odsoudil přes 60 strůjců masového vraždění.
Další dva miliony lidí stanuly před rwandskými lidovými soudy gačača, kde bylo asi 65 procent souzených uznáno vinnými.
OSN až v roce 1997 potvrdila, že dostala předem upozornění na chystaný masakr. Šéf OSN Kofi Annan, který byl v roce 1994 náměstkem generálního tajemníka OSN pro mírové operace, přiznal, že OSN mohla genocidě zabránit. Prohlásil také, že cítí vinu. Selhání přiznal i bývalý prezident Spojených států Bill Clinton.
Francouzský parlament přímý podíl Francie na genocidě odmítl, připustil ale řadu chyb. Kagame Francouze obviňoval, že se na genocidě přímo podíleli. Podle zprávy americké právní firmy pro rwandskou vládu z roku 2017 Paříž vyzbrojila pachatele genocidy a bránila potrestání lidí podezřelých z masakrů.
Francie vyzbrojila pachatele genocidy ve Rwandě, tvrdí zpráva z USA |
O francouzské pomoci pachatelům genocidy pojednává i kniha Rwanda, konec mlčení (Rwanda, la fin du silence). Tu v březnu 2018 vydal bývalý podplukovník Guillaume Ancel, jenž se účastnil operace Tyrkys.
Na zabíjení se podíleli i někteří rwandští kněží nebo jeptišky a mnohé oběti přišly o život v kostelích, kde přitom hledaly útočiště. Papež František poprosil v březnu 2017 o odpuštění za „hříchy a nedostatky církve a jejích členů“ během genocidy.
