Po lednovém zranění měl štěstí v neštěstí.
Stalo se to totiž blízko Innsbrucku, kde pracuje také specialista na poškozená kolena - profesor Fink. „Byl u něj třeba i Felix Neureuther (Němec, vítěz 13 závodů SP), takže jsem byl v nejlepší péči,“ vysvětloval Krýzl.
Po operaci a následné rehabilitaci český lyžař zvažoval, co dál. Vždyť takhle svou kariéru končit nechtěl.
Místo toho vložil všechny své síly do návratu.
Začal spolupracovat s kondičním trenérem Danielem Hejretem, angažoval i nového trenéra Deitmara Thöniho a servismana Miloše Machytku, který se dříve o lyže staral slalomové mistryni světa Šárce Strachové.
„Celé to zranění jsem bral jako důvod k zamyšlení - co bylo špatně a co se dá udělat líp,“ popisoval.
Jak na tom tedy teď jste?
Jsem na tom líp, než jsem si myslel, že budu. Původní předpoklad byl, že začnu závodit někdy v lednu, v prosinci, protože zranění kolena bylo fakt docela vážné. Nevěděl jsem, jak se to bude vyvíjet, ale cítím se fyzicky dobře.
Koleno drží?
Koleno drží. Je stále citlivé, ale na lyžích mi umožňuje jít do plné zátěže. Snažím se jezdit naplno. Chci se teď soustředit na trénink a do závodů jít, až budu vědět, že se můžu měřit s nejlepšími. A to nevím, jestli se mi povede už do Světového poháru v Levi (polovina listopadu). Směřuju to spíš na únorové mistrovství světa.
Když jste si přetrhl vazy v koleni, ani na chvíli jste nezvažoval konec kariéry?
Trochu jsem nad tím uvažoval. Před olympiádou to bylo nešťastné, takhle se mi fakt končit nechtělo. Nechával jsem to otevřené, nevěděl jsem, jestli vůbec budu s tím kolenem schopný nějak fungovat. A pak jsem to bral krok za krokem.
Kryštof Krýzl padá v obřím slalomu v Garmisch-Partenkirchenu.
Takže myšlenky na definitivní konec nepřišly.
Zvažování toho, jestli to má smysl, nebo nemá, bylo relativně krátké. Skoro hned jsem si řekl, že do toho půjdu. Angažoval jsem nového kondičního trenéra Daniela Hejreta, se kterým jsme si stanovili nějaký cíl. Pak už to bylo dané a jel jsem na plné pecky.
Na olympijské hry v Koreji jste se díval?
Díval, díval. Mrzelo mě, že tam nejsem. Když jsem viděl profil, říkal jsem si, že mi to mohlo sedět. Ale jsem sportovní fanda, prožíval jsem to a rád se díval.
V tuhle chvíli je to tedy tak, že plánujete vydržet až do další olympiády v Pekingu?
Dává to smysl. Těžko říct, jak se to bude všechno vyvíjet, už si nemůžu dovolit nějaké horší výsledky, mám už i nějaký věk, musím něco předvádět. Ale nebojím se toho, mě lyžování pořád baví. Když mám tu možnost, chci to zkoušet. Chci se vrátit silnější než předtím a věřím, že je to v mých silách.
Co vás do startu sezony čeká?
Teď už je to čistě o tréninku na lyžích. Bydlím v Rakousku kousek od Pitztalu u mého trenéra a většinu tréninků pojedeme tam na ledovci, než napadne sníh.
Je v mimořádně teplém roce poznat i na ledovcích, že sněhu moc není?
Ano. Ale já jsem paradoxně zažil asi nejlepší říjen v životě. Sice není sníh na horách, ale na ledovcích se jezdí. Pro nás se to upraví, aby se dalo lyžovat a podmínky mají opravdu svěťákové parametry. Jezdí se na ledu, po několika jízdách se tam vyjedou seky, je to nerovné. Ale je to krutý, tvrdý trénink, při kterém jsem prověřil i koleno. Trávil jsem tam teď hodně času, pět dní v Rakousku, pak pár dní odpočinku doma, pak se zase vracím. Doteď to byl perfektní trénink.
Na jaká umístění před startem sezony myslíte?
Netroufám si odhadnout. Věřím tomu, že se dostanu do nějaké formy a doufám, že bude lepší než před zraněním. Ale mám špatnou pozici v rámci světového žebříčku, jak jsem nemohl závodit. Hodně jsem klesnul a budu startovat dost vzadu. Abych byl ve Světovém poháru schopný závodit, musím mít lepší startovní číslo. A to si ve svěťáku nevyjedu, musím na Kontinentální poháry, proto pojedu do Číny. Začínám od nuly, je to běh na dlouhou trať.
Čína se vyplatí?
Může se vyplatit. Je to Kontinentální pohár, můžu tam vyhrát, zlepším se v žebříčku o 50 míst a v dalším svěťáku můžu místo čísla 70 startovat s 35kou a je to o něčem jiném. Pozice, která se u nás získává horko těžko, se lehko ztrácí. V tomhle je lyžování nekompromisní. Zraníte se a může trvat rok dva, než se vrátíte zpátky.
V Chile jste během přípravy využíval i pomoci týmu Ester Ledecké. Hodně to pomohlo?
Do Chile jsem jel s tím, že se rozlyžuju, využiju možnosti, že tam nejsou lidi. Že zjistím, co koleno a tak. A byl jsem sám překvapený, jak rychle jsem se byl schopný zapojit do všech sjezdů a tréninků s Ester. Byl jsem tam sám se svým servisákem Milošem Machytkou a využíval jsem servisu Ester - pomáhali mi Tomáš Bank, Ondra Bank. Jel jsem i kondiční program s Ester a bylo to super. Sedli jsme si, fungovalo to. Ester je hodně inspirující člověk, celý ten měsíc byl pro mě hodně přínosný.
