Proč nechcete slavit padesát let na scéně novou deskou?
Ona je to spíše oslava splnění snu. Že jsem si natočila muziku, kterou zpívám celý život nejraději. Jsou to americké standardy a je to muzika, která mě provází od mých sedmnácti let. Padesátiletá profesionální dráha utekla jako nic a já jsem ráda, že nejsem unavená, že mě to nabíjí a mám pořád energii točit něco nového. V La Fabrice budu mít 14. listopadu koncert a budu obklopena skvělými muzikanty. Doufám, že se má hudba opět dostane k co nejvíce posluchačům, že z ní budou mít takovou radost, jako já.
Ráda se vracíte do minulosti, nebo raději žijete přítomností?
Nejsem nostalgický vzpomínač. Neprobírám se starými fotkami, nikdy jsem si neschovávala novinové výstřižky. Mám jedině moje první angažmá, kde jsem alternovala Martu Kubišovou. Ta byla mým vzorem a ty výstřižky si schovával můj táta. Ale když se teď ohlédnu do začátků, opravdu by mě tenkrát nenapadlo, že to vydržím padesát let a pořád mě to bude bavit.
Jak dlouho vznikala nová deska?
Vzhledem k tomu, že zpívám česky a musí se dělat autorizace českých textů, tak to je náročné. Text se z češtiny musí znova překládat do angličtiny a pak se schvaluje. Něco třeba nepovolili, tak se místo toho vybrala jiná píseň. Takže deska vznikala dva roky. Ale já jsem měla velký výběr a tyto věci zrají dlouhé roky. Mám tam jednu věc dohromady s Pavlem Šporclem a na tu jsem si dokonce myslela tak před osmi lety.
Řekla jste, že se obklopujete ráda kamarády a příjemnými lidmi. Na desce máte i duet s Davidem Krausem. Proč zrovna on?
Protože jsem si na něj myslela už dávno, když se objevil v pořadech svého tatínka, tak zpíval podle mého gusta. Já si myslím, za prvé, že je skvělý muzikant a za druhé, že má barvu hlasu, která ke mně jde. A má to cítění, ten správný feeling. Takže já jsem jen čekala na příležitost, která tady byla. Ohromně jsme si porozuměli. Ale já mám ještě jeden duet, s Honzou Smigmatorem, který se věnuje swingu a této muzice.
Rozhovor s Jitkou Zelenkovou najdete také ve čtvrtečním Magazínu DNES. |
Je zpěv to, co vás energií nabíjí a vy to pak předáváte dál? Nebo jste měla někdy pocit, že s hudbou skončíte?
Jediné, co mě nabíjí, je muzika. Když jste obklopena lidmi, kteří jsou na stejné vlně jako vy, a nikdo vám do toho s odpuštěním nekecá a neomezuje vás žádný producent, není důvod končit. Hudbu jsem milovala a miluji celým svým srdcem a život bez hudby, jako by nebyl.
Co je pro vás důležité, abyste byla v kondici?
Cvičení, posilovny, to úplně nesnáším. Jednou ročně jezdím do „servisu“, čímž jsou lázně v Třeboni. Tam mi dávají dohromady krční páteř, kyčle. Tam cvičím. Když je zima, tak občas zajdu na běžky, ale nic extra. Taky bych doporučila mít radost z muziky a občas si musíte zaflámovat.
Ten flám nezní moc jako zdravý životní styl.
Já vám musím přiznat, že životosprávu tak moc nedodržuji. Snažím se zdravě jíst, ale nic nepřeháním. Spíš vedu noční život, chodím pozdě spát. Já nejsem dobrý příklad. Za to, jak vypadám, spíše mohou geny po mé mamince.
Jak trávíte nejraději volný čas?
Absolutní samota. Být doma. Když mám den volna, zalenoším, něco dobrého si uvařím, lehnu na gauč a pustím si televizi. Úplně obyčejný relax.
