Byl to pro francouzskou atletiku černý den.
Nejprve přišla o takřka jisté zlato z desetiboje, když jednoznačný favorit Kevin Mayer v dálkařském sektoru třikrát těsně přešlápl a ze soutěže odstoupil. Zklamaný, frustrovaný, v slzách.
Osudné rozcvičování
Poté se země galského kohouta nedočkala ani dalšího předpovídaného kontinentálního titulu.
Vicaut se sice v semifinále stovky jako jediný dostal pod deset sekund a vytvořil rekord evropského šampionátu (9,97), jenže nadšení Francouzům vydrželo sotva pár desítek minut.
Jak selhal Mayero krachu desetibojaře  |
Když se měl šestadvacetiletý sprinter o dvě hodiny později postavit na start finále, chyběl. „Při posledním zrychlení během rozcvičování se ozvalo pravé stehno. Hned jsem věděl, že je konec,“ smutnil Vicaut.
Francii mohl utěšovat alespoň triumf vytrvalce Morhada Amdouniho na desetikilometrové trati.
Setinu od zlata
Vicaut je nejrychlejším sprinterem „starého kontinentu“, v roce 2015 dokonce vyrovnal letitý rekord Portugalce Francise Obikwelu, když zaběhl za 9,86.
Doma má sedm medailí z velkých akcí. Na pět z nich dosáhl ve štafetách, včetně zlata z ME 2010. Jenže dál zůstává bez individuálního evropského titulu pod otevřeným nebem. I kvůli vlastní psychice.
Vítěz berlínské stovkyZharnel Hughes potvrdil roli spolufavorita, s papírově největším sokem Vicautem však o zlato soupeřit nemusel.   |
Provází ho pověst muže, který se nedokáže vyrovnat s tíhou okamžiku. Na těch největších scénách. Vicaut opakovaně zklamal.
Jeho trenér Dimitri Demoniere se mu s tím už dva roky snaží pomoci: „Nechci, aby na sobě pociťoval tlak, že je jedním favoritů. Snažím se, aby si nepřipouštěl význam šampionátu.“
S Vicautem se dal dohromady po ME v Amsterdamu, kdy syna Francouze a ženy z Pobřeží slonoviny dělila od zlata setina sekundy a na krku se mu houpal jen bronz. Vicaut tehdy zaostal za svými možnostmi. „Přitom o týden dříve jsem stovku zvládl za 9,88. Ostuda,“ reagoval.
Možná mě marabut nemá rád
Vicaut má i jinou pověst. Smolaře. Tu potvrdil v Berlíně. Stejně jako před čtyřmi lety ho na kontinentálním mistrovství zastavily zdravotní potíže.
Do Německa sice odlétal se slovy: „Letos ten titul musím mít,“ jenže to opět nevyšlo. Vicaut si chvíli před finále obnovil zranění stehenního svalu, které si přivodil v červenci na národním šampionátu.
„Takhle to zkrátka vrcholovém sportu chodí,“ řekl pro francouzský L’Équipe. „Jestli jsem prokletý? Kdo ví, možná je někde marabut, který mě nemiluje,“ podezíral některého z mnoha tradičních muslimských učitelů.
„V poklidu se vyléčím, jsou tu jiné cíle jako Dauhá 2019 a Tokio 2020,“ cílí Vicaut na příští mistrovství světa a olympijské hry.
