Ta éra trvala čtyři roky. Během nich neměla v Evropě na stovce konkurenci. V Berlíně nyní chtěla završit na stovce zlatý hattrick.
Ve finále poprvé letos běžela pod 11 vteřin, přesto to stačilo pouze na bronz. „Ale jsem šťastná, protože medaile je medaile,“ usmívala se.
Křečovitě, nutno dodat.
Poprvé po čtyřech letech není 27letá Schippersová nejrychlejší Evropankou. Skoro to vypadá, jako kdyby to turbo, kterým kdysi disponovala ve druhé polovině závodu, zmizelo.
Proč? Možná je to věkem. Sprint je povětšinou profese mladých. Usain Bolt zaběhl světový rekord na stejném stadionu ve dvaadvaceti. Poté každým rokem ze své rychlosti trochu ztratil.
A právě dvaadvacet je Dině Asher-Smithové. Ženě, která Schippersovou sesadila z trůnu.
Obhájkyně titulu v běhu na 100 metrů Nizozemka Schippersová v semifinále na ME v Berlíně.
V úterý večer to měl být jejich souboj. Odborníci se shodovali, že zlato vyhraje buď jedna, nebo druhá. Nakonec se však bitva do posledních metrů nekonala. Britka předvedla dokonalý závod. Povedl se jí start a už po chvíli bylo vidět, že spíš než s konkurentkami bojuje s časem.
Cílem proběhla daleko přede všemi za 10,85.
„Věděla jsem, že to v sobě mám. Přijela jsem vyhrát a jsem ráda, že jsem to dokázala,“ radovala se.
Aktuálně není pouze nejlepší Evropankou, podle času je nejrychlejší ženou světa. A Británie v ní má sprinterku, která může vyhrát olympiádu i světový šampionát.
Bakalář z historie
Narodila se jako Geraldina Rachel Asher-Smithová na londýnském předměstí Orpington. A od mládí excelovala na krátkých tratích.
Už ve třinácti zaběhla třístovku za 39,16, což je dodnes nejrychlejší čas dané věkové kategorie. O čtyři roky později se zase stala nejmladší členkou výpravy pro světový šampionát v Moskvě, ze kterého si odvezla bronz se štafetou. Jako nejmladší atletka historie.
Kromě sportu v té době nezapomínala ani na školu. Po maturitě se díky povedeným zkouškám dostala na Kings College, kde začala studovat historii.
„Když jsem se dozvěděla, že mě berou, bylo to nejlepší ráno mého života,“ popisovala.
Po třech letech bakalářské studium zdárně ukončila, to už byla britskou šampionkou na 60, 100 i 200 metrů.
Zároveň se snažila osamostatnit. Přestěhovala se od rodičů Julie a Winstona do vlastního bytu. „Snažím se teď být dospělá, platit účty, daně a podobně,“ směje se. „A taky nakupuju jídlo, samozřejmě, což je hodně drahá záležitost. Vím, že to zní bláznivě, ale prostě vyrůstám.“
Loni to pro ni nebyl vůbec jednoduchý rok. Kromě státnic musela zvládnout také rozchod s Zharnelem Hughesem, rovněž králem evropské stovky. Když se rozešli, byly toho v Británii plné noviny. „A já to nechápala. Nepřipadám si jako celebrita. Nevím, proč někoho zajímá, jestli mám kluka nebo ne,“ říká. „A nemyslím si, že by mě to mělo zpomalit.“
Zpomalilo ji spíš zranění.
Dina Asher-Smithová vítězí ve finále stovky na mistrovství Evropy v Berlíně.
V únoru 2017 si zlomila kotník během jednoho z posledních tréninků před Grand Prix v Birminghamu.
„Byla to pro mě rána. Nemohla jsem na domácí světový šampionát v Londýně, navíc jsem musela k maturitě, pak přišel ten rozchod, byla jsem z toho smutná,“ přiznala.
Ale také ji to psychicky posilnilo.
Letos ukazuje, čeho všeho je schopná. „Chci konkurovat nejlepším atletkám světa a bojovat s nimi o medaili,“ říká. „Mistrovství Evropy je místo, kde si to můžu dokázat. Berlín je součástí toho procesu.“
Na Olympijském stadionu ji ještě čeká dvoustovka a štafeta na 4x100 metrů. Zlatem ze stovky už má však splněno. „Děkuju všem, kteří byli na stadionu a křičeli. Stále se musím štípat, jestli je to pravda,“ psala včera ráno na Twitter.
„A na olympiádě v Tokiu chci za dva roky dokázat to samé!“ dodala žena, jež porazila „božskou“ Dafne.
