Frydrych se objevil v první, tabulkově slabší kvalifikační skupině.
Doufal, že jedním ze tří pokusů hodí za 80 metrů. Že si tím s největší pravděpodobností zajistí postup do čtvrtečního finále.
Jenže poprvé z toho bylo 77,02 metru, podruhé 74,55 a potřetí 79,74. Kýžená osmdesátka nepadla.
I proto, když přišel do mixzóny na rozhovor, kdovíjak se neusmíval.
„Mrzí mě, že jsem nehodil kvalifikační limit (82 m),“ říkal. „Můžu teď jen doufat, ale myslím, že to na postup výkonem stačit nebude. Momentálně oštěpem hází opravdu silná generace, navíc druhá skupina je hodně silná. Asi pět lidí tam má hozeno za 88 metrů, takže moje šesté místo z téhle skupiny asi stačit nebude. Uvidíme.“
Byl spokojený s tím, jak mu při kvalifikačních hodech fungoval vršek těla, zato s nohama už to tak slavné nebylo.
„Snažil jsem se rozběhnout trochu volněji na začátku, abych mohl běžet svižněji na konci, protáhnout podskok. Pak jsem si myslel, že to urvu vrškem a trochu jsem na konci nohama zlenivěl. Možná mě to bude stát krk,“ popisoval bronzový muž loňského světového šampionátu.
Spolu s dopingovými komisaři odjel na hotel, kde si dal ledovou sprchu. „Odchytli mě, ale já jsem jim oznámil, že tady nebudu čekat pět hodin, protože v tom vedru by to určitě dlouho trvalo. Tak jeli se mnou,“ vysvětloval.
ONLINEreportáž ze 2. dne atletického ME |
Z hotelu pak sledoval druhou skupinu i s Jakubem Vadlejchem a přemítal: „Spíš mi to nevyjde, 79 metrů dlouho nestačilo na finále. Muselo by se stát, že by to opravdu hodně lidem nevyšlo.“
Jenže ono se stalo.
„A já jsem měl velké štěstí. Po všelijaké sezoně budu mít ve čtvrtek velkou šanci vydat ze sebe totální maximum v největším závodě roku. Jsem za ni hrozně šťastný,“ popisoval třicetiletý oštěpař.
Až na Johannese Vettera, který hned prvním pokusem hodil 87,39 metru a Estonce Magnuse Kirta (83,15), to totiž ve druhé kvalifikační skupině bylo i pro velké favority trápení. I olympijský šampion Thomas Röhler hodil limit až třetím pokusem.
Vicemistr světa Jakub Vadlejch se k čáře limitu nepřiblížil ani na metr. I když nepřiblížil…
Vzbuzoval dojem, že žádné komplikace s postupem nemíní připustit. Přišel, odhodil první pokus a oštěp letěl k 86 metrům, daleko za čáru označující potřebných 82 metrů.
Jenže ten hod měl jistou vadu na kráse. A to zásadní.
Vadlejch ho přešlápl.
„Dal jsem si rozběhovou značku stejně daleko jako na jiných závodech, jako při Diamantových ligách,“ popisoval. „Říkal jsem si, že po předchozím zranění, kdy jsem měsíc nemohl pořádně trénovat, mám asi horší nohy, takže odhodím daleko před čárou a budu mít jistotu nepřešlapu. A já naopak přešlápl. Takže je vidět, že nohy mám asi dobré.“
Při druhém pokusu riskoval méně, nebyl technicky povedený, ale oštěp doletěl 28 centimetrů za hranici 80 metrů. Což sice nebyl limit, ovšem na druhou stranu: „Říkal jsem si, že to bude stačit.“
V čemž se nemýlil. Postoupil z desáté pozice i přesto, že ve třetí sérii se už nezlepšil.
„Dobrou zprávou je, že mé tělo je i po zranění v podobě naprasklého obratle schopné jakž takž závodit,“ bilancoval Vadlejch. Rovněž vědomí, že je opět schopný dalekých hodů, byť zatím s přešlapem, jej posilovalo.
„A jsme s Peťou Frydrychem ve finále dva, což nám určitě pomůže. Bydlíme spolu na pokoji, budeme se hecovat.“
Přestože Frydrych pronikl do finále z posledního 12. místa, Vadlejch hned připomínal: „Je to sice šťastný postup, ale je to postup. A to je to jediné, co bylo dneska opravdu důležité.“
Pro Frydrycha i pro něj.