Před rokem v Londýně „připlul“ z vyprodaného stadionu do jeho útrob na vlně euforie a říkal: „Jsem pátý na světě, medaile byla blízko, a to ještě nejsem ani v poslední třetině kariéry.“
Tentokrát, když šel novinářskou mixzónou v Berlíně, mu vůbec nebylo do řeči.
Co se stalo, Jakube?
„Nevím.“
Při rozcvičení se cítil dobře. Potom i v průběhu závodu. Věřil si na rychlý finiš, na posledních 150 metrech se prodral na jedno ze tří postupových míst.
ME ONLINEStředa na šampionátu v Berlíně podrobně |
Jenže uhájit ho nedokázal.
„Předtím, 200 metrů do cíle, jsem měl kontakt se Švédem (Rogestedtem). Nevím, jestli mě to nestálo nějakou energii. Na stovce před cílem jsem pak cítil, že to nejsem já, neměl jsem správný krok. Snažil jsem se držet zuby nehty, ale tam už rozhoduje opravdu každý krok.“
V příliš pomalém rozběhu proťal cíl v čase 3:49,82 na páté pozici. Ještě mohl živit naději, že se vejde mezi tři postupující časem, jenže moc dobře věděl, že ta naděje je titěrná.
Jakub Holuša
Běžci v dalších dvou bězích si pohlídali, aby je rozběhli výrazně rychleji.
A tak Holuša zpytoval svědomí.
„Každý je tu rychlý a já na to doplatil. Prostě jsem to podělal, nemám výmluvu, ani nechci mít, dnešní výsledek jde za mnou. Trenér mě připravil skvěle, dostal jsem skvělé podmínky od svazu i Dukly a dneska jsem to podělal. Je to moje chyba.“
Nehledal žádná kdyby. „Kdyby byly v řiti ryby... Prostě jsem smutnej. Vypadl jsem, je to realita.“
Na londýnském mistrovství světa loni tvrdil: „Já běháním žiju - a tohle je odměna!“
Jenže evropské šampionáty pod otevřeným nebem jakoby byly pro Holušu prokleté. V Curychu 2014 neběžel finále, do nějž se kvalifikoval, protože jej místo toho s onemocněním ledvin vezli do nemocnice. V Amsterdamu 2016 byl pro změnu po vítězném rozběhu diskvalifikován za strčení do Švéda Leandersona.
Momentka z rozběhu patnáctistovky na mistrovství Evropy v Berlíně.
A teď tohle! V sezoně, kdy dvakrát vylepšil český rekord až na 3:32,49 a kdy se připravoval s hvězdným Polákem Marcinem Lewandowskim.
„Tahle Evropa mě bolí ještě víc než ty předchozí,“ srovnával. „Je to obrovské zklamání a propadák. Časy, které jsem předtím letos běhal, jsou pěkná věc, ale celá sezona se hodnotí podle medailí. Takže sezona je teď v háji.“
Na finále patnáctistovky přicestuje do Berlína i Holušova rodina, sháněl pro ně lístky. „Nevím, jak jim to teď budu vysvětlovat,“ utrousil.
Co ještě říci v takové chvíli? Že si z neúspěchu vezme ponaučení?
„Takových už bylo,“ opáčil.
Nebo že si ve zbytku sezony spraví chuť rychlým časem na mítincích?
Ta myšlenka snad pomůže, i když pochopitelně nikoliv okamžitě.
„Určitě sezonu nebalím,“ ujistil. „Mám tam teď hned tři závody, míli v Birminghamu a finále Diamantové ligy. Zkusím se vzchopit.“
