Povinná školka zatím ovlivnila spíše ty ostatní. Rodiče dětí, které by do školky chodily i bez nařízení státu, si museli zvyknout na psaní omluvenek. Samotným školkám přibyla administrativa.
Ředitelé musí nově mimo jiné shánět děti ze spádové oblasti, které nedorazily k povinnému zápisu. „Já teď například dohledávám 14 dětí, které se nepřihlásily, ale podle matriky přijít měly. Máme s tím víc práce. Když je nedohledám, tak je musím předat na úřad,“ popisuje ředitelka mateřinky Kopretina v Jeseníku Jana Matlochová.
Značná část dětí, které do školky nechodily a nadále nechodí, pochází ze sociálně slabých rodin a kvůli nim také stát povinnou docházku zaváděl. Snaha dostat je do škol je logická. Právě tyto děti by to totiž nejvíc potřebovaly. Jejich rodiny je nedokážou připravit na školu. U dětí, které nechodily do školky, je riziko selhání o poznání vyšší než u těch, které do školky chodily.
Rok je málo
Vzhledem k tomu, jak velký vliv to má na jejich uplatnitelnost na pracovním trhu, je v zájmu státu pomoci jim tento handicap překonat.
Jenže v tom, jak se to snaží udělat, je řada sporných momentů. Tak například – i kdyby tyto děti do školky v pěti letech přišly, bylo by už pozdě. „Vliv je vidět u dětí, které chodily dva a více roků. U dětí, které ve školce byly rok, se školní dráha příliš neliší od těch, které do školky nechodily,“ říká sociolog Daniel Prokop o výsledcích studie zaměřené na děti na Ústecku.
Problém vidí odborníci i v tom, že stát sice přikazuje, ale důvodům, proč děti z vyloučených lokalit do školek nechodily, pozornost nevěnuje. Přitom je zmapovalo několik analýz. U neziskovky Tady a teď si ji objednal před přijetím zákona za evropské peníze dokonce sám stát. Její autoři plošnou povinnou „předškolu“ zavrhli. „Reakce veřejné správy byla nulová,“ shrnuje její dopad jeden ze spoluautorů Štěpán Moravec.
Z bilance po roce fungování je zřejmé, že stát selhal už na startu, a to při komunikaci s těmi, kterých se povinná předškolní docházka týká. Problém jsou nejasné předpisy, které matou školky a obce.
„Podle platných předpisů za to nikdo nemá odpovědnost, ty děti nikdo příliš nevyhledává,“ říká Daniel Hůle, který se na studii proveditelnosti podílel za Demografický informační portál. Přitom rodiče, které se školky snaží dohnat kvůli tomu, že nepřišli k zápisu, o nové povinnosti stále často nevědí. „Nečtou média, ve kterých se o tom psalo, například na úřadech práce, kam většina z nich chodí, je o tom nikdo neinformuje,“ dodává Hůle.
Problémy, které mělo opatření řešit, nezmizely
Strach z institucí a finanční náklady, kvůli nimž především děti do školek už roky neposílají, ale zůstal. „Zaplatit stravné, dopravu a pomůcky je pro ně náročné. Říkají, že šetří, zvlášť když v drtivé většině je doma alespoň jeden dospělý,“ říká Prokop.
Školní inspekce doporučuje spíše než pokutou do výše pěti tisíc je k zápisu dítěte do školky motivovat pozitivně. „Dotace na stravné nebo dopravu jsou vhodnou intervencí. Bylo by to efektivnějším nástrojem než plošná povinnost,“ říká ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.
Jenže příspěvky se v Česku nevyplácejí a na dotované obědy dosáhnou děti jen někde, i když peněz je dost. Do projektu pod hlavičkou ministerstva práce se pět krajů včetně Ústeckého vůbec nepřihlásilo a projekt ministerstva školství, které povinnou předškolní docházku prosadilo, je určen jen pro školy základní.
Inspekce doporučuje rodiny individuálně přesvědčovat, že předškolní vzdělání jejich dětem pomůže. Jenže to zatím nikdo systematicky nedělá.
Nejméně ze všeho školka, kde mají vychovatelky plné ruce práce s přeplněnými třídami. „Je například jasné, že pokud má ve spádové oblasti sociálně vyloučenou lokalitu, potřebuje sociálního pracovníka, který bude chodit i do terénu, jak je to běžné jinde v Evropě. I to byl jeden z důvodů, proč jsme povinnou školku v této podobě považovali za nesmysl,“ říká Moravec.
Školky zvládnou dvouleté děti s podporou státu, říká ředitel jeslí (03/2018)
