Vy a kosmetický salon, jde to dohromady?
Upřímně nejsem člověk, který by vysedával po kosmeťákách a nechal si dělat různé pleťové masky, nebo trávil hodiny v koupelně. V takovémto salonu jsem poprvé. Já jsem si jen nechal vytrhat obočí uprostřed, abych nebyl za Brežněva. Bylo to poprvé a řekl bych, že velmi zajímavé. Samozřejmě to trochu bolí, ale dá se to vydržet. Myslel jsem si, že se obočí odstraňuje jen pinzetou, ale mně to dělali nitěmi. Od té doby, co jsem v televizi, se o sebe snažím víc dbát.
Když jste ještě nemoderoval, maximálně jste zašel k holiči?
Asi tak. Dokonce se přiznám, že když jdu i dnes ke kadeřníkovi, tak je to pro mě trochu ztráta času. Když jsem trénoval, tak půl hodinu nebo hodinu jsem nenašel. To jsem radši regeneroval, odpočinul si. Takže jsem nikam nechodil, to mě stříhala manželka doma. Ale teď už občas zajdu.
Jak odpočíváte, když máte nějaký volný čas?
Já zrelaxovat úplně neumím, takže když mám volný čas, tak ho zase vyplním aktivně. To znamená jakýmkoli sportem nebo aktivně s rodinou.
Vedete děti k atletice nebo jinému sportu?
Naštěstí je vést ke sportu nemusím. Kdyby nesportovaly samy od sebe, tak bych je vedl, ale mají to v genech. Sport je výborná cesta životem, naučíte se respektovat soupeře i spoluhráče. Naučíte se respektovat pravidla a nesete si to s sebou do života.
Sportoval jste denně a aktivně. Teď máte na sport čas jen ve volném čase. Nechybí vám to?
Ne. Je pravda, že předtím jsem třeba osm hodin denně trénoval atletiku, ale ta mi nechybí. Je to tím, že si na to nevzpomenu. Teď se snažím profesionálně hrát golf, takže to taky trénuji ve chvílích, kdy čas najdu. Pak běhám, posiluji, hraji fotbal a do toho rodina a potom samozřejmě zprávy.
On si člověk představuje, že tam přijde, dostane desky a všechno přečte. Ale ono to tak není. My tam chodíme na třetí hodinu a ty zprávy se postupně objevují v systému a my je kompletně upravujeme. Jakmile bychom si je neupravily, to zavání průšvihem, že se zakoktáme, nebo nebudeme vědět, o čem mluvíme. Což samozřejmě nechceme, protože to divákům chceme přiblížit dobře, aby se jim to líbilo. Takže od 15 hodin až do 17:55, respektive 19:25 kdy ty zprávy končí, se nezastavím. Maximálně jednou na záchod nebo se převléct, ale to už pak frčí.
Zmínil jste golf. Nedávno jste za něj dokonce získal cenu.
Byl jsem oceněn v anketě Golfista roku za mediální přínos golfu. Tak toho si docela vážím.
Učíte golfu i děti a ženu?
Manželku to totálně minulo. Zahraje si tak čtyři turnaje do roka. Ale baví ji to spíš po té společenské stránce, že si zajde do hezké přírody a pokecá si, než že by ji bavil samotný golf. A děti také nehrají. Ale to je asi proto, že když byly menší, tak jsem je k tomu trochu nutil a to jsem asi udělal chybu. Kateřina i Štěpán na to mají talent a hráli by dobře. Když vezmu mladého, tak toho to docela baví, ale také nemá čas. Trénuje fotbal na Dukle a už mají tréninky pětkrát týdně. Takže zatím je nechávám, ať si dělají, co je baví.
Už jste vypozoroval, že by děti byly mimořádně nadané v některém sportu, případně že by třeba mohly jít ve vašich šlépějích profesionálního sportovce?
To asi ještě nepoznáte, protože malé je dvanáct let a to je ještě málo. K atletice má blízko, je rychlá, vytrvalá, šikovná. Myslím si, že něco z toho si najde, ale jestli se to povede do nějakého vrcholového sportu, to ukáže čas. A já sám je do toho honit nebudu. To ať si vyberou sami, jakou se dají cestou. A jak jsem říkal, Štěpán hraje fotbal na Dukle, tam to taky člověk neví. Je tam velká konkurence a záleží, jak se mu bude chtít trénovat a jak se v tom bude chtít zlepšovat. Uvidíme.
Soupeříte spolu se synem z legrace?
Jemu bude šestnáct. Máme společnou vlastnost, že strašně neradi prohráváme. Mám u nás doma takové hřiště, asi čtrnáct krát osm metrů, a tam hrajeme vždycky fotbal na jeden dotek. Za ta léta už jsem pravidla vyšperkoval tak, že to je opravdu dobré, a co k nám přijde návštěva, tak chce hrát. Se Štěpánem jednou, dvakrát týdně hrajeme a hecujeme se. Když někdo prohrává, tak je naštvaný a vždycky to končí zajímavě.
