Dvěma šestimetrovými tunely dlouhými 620 metrů skrz Mariánskou skálu v Ústí projíždí několik aut nacistických pohlavárů. O otevření píšou snad všechny protektorátní noviny, dokonce sám říšský kancléř Adolf Hitler se přijel na tu slávu podívat...
Takhle nějak si podobu centra Ústí a využití obří znělcové skály představovali v roce 1938 nacisté. Jen dva týdny po obsazení pohraničí představili svůj projekt protipovodňové cesty mezi centrem města a Krásným Březnem.
Podrobný plán toho, jak měly tunelové tubusy vypadat, má nově ve svých sbírkách ústecké městské muzeum. Koupilo ho za 1 500 korun od soukromého vlastníka, který žije v Ústí nad Labem. Ten měl válečnou památku prý doma minimálně čtyřicet let, už ale neví, jak k nákresu jeho rodina přišla.
Stavba byla jedním z megalomanských plánů německých okupantů. Letos má kulaté osmdesátileté výročí. Z Ústí nad Labem se stalo jedním z vládních měst říšské župy Sudety a mělo se proměnit ve vzorové město Německé říše.
Detailní projekt chodeb
„Nově získaný plán je nakreslený v měřítku 1:1000 a ukazuje nám dosud neznámé detaily. Autorem je inženýr Otto Breuer. Je to pro nás velmi zajímavý kousek, protože doposud jsme projekt tunelu znali jen z malých situačních plánů bez oněch podrobných detailů,“ přiblížil historik ústeckého muzea Martin Krsek.
Dělníci začali s pracemi na hloubení v roce 1939. Podařilo se jim vyrazit 35 metrů jednoho z tubusů a dvě odvětrávací štoly. Se začátkem druhé světové války v září téhož roku byly ale práce zastaveny kvůli nedostatku stavebního materiálu i pracovních sil.
Znovu sem stroje a pracovníci přišli v roce 1944, kdy hrozilo nebezpečí náletů a torzo tubusu se začalo upravovat pro civilní obranu.
„To, co dnes můžeme na Mariánské skále vidět od kolejí, není ta vyhloubená část tunelu, ale ony odvětrávací šachty, kterými se dá projít dovnitř. Získaný výkres dokumentuje i tohle využití rozpracované stavby, tedy využití coby protileteckého krytu. Tento provizorní účel se stal nakonec trvalým a dodnes je část tunelu vedená jako protiatomový kryt. Dále tu můžeme vidět zakreslené zúžené vjezdy do tunelů. To je opatření proti hloubkovým bombardérům, aby bomby nepadaly přímo do skály,“ sdělil Krsek.
V krytu byl rádiový vysílač
Ještě za války byl v krytu umístěn rádiový vysílač místního rozhlasu a prostor tak fungoval jako krizový štáb, odkud se vysílalo varování pro obyvatele, že se blíží nálet.
„Tato vysílačka přebírala vysílání, když se blížily bombardovací spojenecké jednotky. V tu chvíli se totiž vypínaly hlavní vysílače, aby letcům nesloužily jako naváděcí věže. Z Mariánské skály se zároveň krizově řídila i doprava na hlavním nádraží a také ústecký přístav,“ uvedl ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.
Po osvobození v květnu 1945 převzala mariánský vysílač česká správa města a čtyřikrát denně odsud pouštěla výzvy a prohlášení revolučního výboru. Po několika dnech přidala ještě hudbu z gramofonových desek nebo přímé přenosy z divadla.
„Zde vlastně začalo první veřejné vysílání dnešního Českého rozhlasu - Sever. Dnes patří bunkr Českým drahám a je nevyužívaný. Už příští rok by se sem ale mohli podívat lidé v rámci nové turistické trasy po ústeckém podzemí, kterou připravujeme spolu s magistrátem a ústeckým Muzeem civilní obrany,“ dodal Houfek.
Velkorysý byl i projekt vládní budovy
Podobně megalomanským plánem jako tunel byl i projekt na obří vládní budovu připomínající antický chrám umístěnou na vrcholu Mariánské skály místo kaple. Sloužit měla úřadu vládního prezidenta, který zatím sídlil v prostorách dnešní pedagogické fakulty.
Hans Krebs, onen potentát, si už dokonce nechal postavit sádrový model. Výstavbu „nacistické akropole“ ale také přerušil začátek druhé světové války. Nezbyl materiál ani peníze na tak náročnou stavbu.
A co s nacistickými plány dnes? Nákres nemusí skončit jen v muzeu, ale klidně ho může využít nějaký současný stavební inženýr.
Vedení krajského města totiž nedávno znovu s myšlenkou prorazit cestu skrz skálu přišlo. Chce tak vyřešit dopravu přes Labe v době velké vody, kdy jsou zatopené nájezdy na oba ústecké mosty.
