Ústečtí historici po letech tápání odhalili, kdo byl autorem megalomanského válečného projektu vládního paláce, který měl vyrůst na vrcholu Mariánské skály. Byl jím přední architekt Třetí říše Paul Bonatz.
Měla to být majestátní stavba inspirovaná antickým chrámem na Akropoli v Athénách. Sloupová galerie dlouhá přes 200 metrů se podle modelu vypíná až na samý okraj strmé skály nad koryto Labe a vyhlídková terasa vrcholí obeliskem s obří říšskou orlicí.
Kdo byl
|
Palác zabírající plochu asi 14 fotbalových hřišť pro sebe objednal vládní prezident Ústeckého kraje a nacistický pohlavár Hans Krebs. Dosavadní sídlo v bývalém českém gymnáziu, kde dnes najdeme ústeckou univerzitu, mu připadalo málo reprezentativní.
Návrh vznikl v roce 1940. Válka trvala právě jeden rok, nacistická vojska zatím vítězila na všech frontách. Válečné hospodářství ovšem bylo finančně nesmírně náročné, a tak na stavbu paláce až do konce panování Třetí říše nevyzbyly peníze ani stavební materiál.
Ústečtí historici projekt znali doposud jen z jediné historické fotografie, která zobrazuje do detailu propracovaný sádrový model paláce. Zmínka o autorovi se ale nedochovala.
Až nedávno v životopisné knize architekta Bonatze náhodou narazili na obrázek půdorysu mohutné stavby, který byl jinde popsán jako návrh nacistické vládní budovy pro Ústí. Po porovnání půdorysu s fotografií modelu potom mohli jednoznačně konstatovat, že jsou shodné.
Čím je pro historiky tato postava tak zajímavá? Bonatzovy stavby, jako je například nádraží ve Stuttgartu či městská hala v Hannoveru, patří k nejcennějším reprezentantům konzervativní architektury 20. století v Německu a on samotný byl ve své době považován za duchovního otce nacistické architektury.
"V nacionálním socialismu viděl možnost realizovat své vysněné velkolepé plány," vysvětluje spojení architekta a Hitlerova režimu německý badatel Norbert Bongartz.
Ve službách Třetí říše vynikl Bonatz jako stavitel ohromujících mostů pro říšské dálnice, dostal se i k zakázce nejprestižnější. Spolu s Hitlerovým osobním architektem Albertem Speerem se podílem na plánování přestavby Berlína na Germánii, jak se mělo jmenovat centrum říše.
Konkrétně navrhl megalomanské sídlo vrchního velení válečného námořnictva a pro Mnichov nové nádraží, jež mělo kopuli jako římský pantheon, ale o mnoho větší - s průměrem neuvěřitelných 280 metrů.
Sudety měly být vzorem pro celou říši
V době, kdy tvořil tyto nikdy nerealizované stavby, navrhl i vládní palác pro Ústí. Může se zdát zvláštní, proč tak slavný architekt plnil zakázku pro relativně bezvýznamné město v Sudetech. Jenže Hitler plánoval ze Sudet vybudovat ukázkovou župu, která by byla příkladem celé říši.
Proto úkol připadl jeho nejlepším architektům. To dokazuje už dříve zjištěný fakt, že další úřední paláce pro Ústí navrhoval i Fritz Höger, další z předních architektů meziválečného Německa. Ale ani jeho policejní prezidium v Hrnčířské ulici nedošlo nikdy k realizaci.
Velkolepá stavba měla mít rozlohu 14 fotbalových hřišť a byla inspirována chrámem na Akropoli v Athénách
Svou vazbou na nacistický režim je Paul Bonatz rozporuplnou osobností německé architektury. Faktem ale je, že si ho nikdy nepřestali cenit ani jeho protivníci. Považovali ho, na rozdíl od Speera a dalších prorežimních architektů, za čestného odpůrce.
Nakonec se ale Bonatz dostal s režimem do příkrého rozporu a v roce 1943 emigroval do Turecka. Traduje se, že příčinou byla osobní hádka s Hitlerem o podobě mnichovského nádraží, po které se začal bát o svůj život.
Zpátky do Německa se vrátil až roku 1954 a podílel se na obnově válkou zničené země. Město Stuttgart dnes každoročně uděluje Bonatzovu cenu.
"Je to jeden z nejvýznamnějších architektů, kterého jsme zatím na Ústecku našli. Jeho stavby měly velký vliv, jejich tvarosloví bylo masivně přejímáno, třeba správní budova v Düsseldorfu byla nejspíš předobrazem pro ústecký Grand. Ale je dobře, že se nakonec jeho projekt nerealizoval. Byla by to děsivá dominanta, Mariánské skále líp sluší prostá příroda," míní Matěj Páral, architekt a spolutvůrce webu www.usti-aussig.net, který se ústecké architektuře věnuje.
