Letiště Berlín Tempelhof zmizelo z mapy. Naposledy jsme na něm přistáli

Jako jedni z posledních jsme přistáli na legendárním letišti Tempelhof v Berlíně. Říká se mu matka všech letišť. Hitler z něj chtěl udělat světové letiště číslo jedna. Za sovětské blokády Západního Berlína na něj přistávala potravinová pomoc, která obyvatelům zachránila život. Letiště Berlín Tempelhof v noci na dnešek po 85 letech přestalo existovat.

Berlín Tempelhof je jedno z nejoriginálnějších letišť nejen v Evropě. Svou polohou přímo v centru hlavního města i architektonickým provedením nemá na světě obdobu.

Na kole se z něj do centra Berlína dostanete za patnáct minut, k Braniborské bráně za dvacet. Kousek od hlavní budovy jezdí metro linky U6. Tempelhof je, vlastně bylo, městské letiště s historií, jakou jinde nenajdete. V době největší slávy a rozmachu letecké dopravy se na něm rády ukazovaly hvězdy tehdejší doby: Marlen Dietrich, Gary Cooper, Marylin Monroe, Romy Schneider, Billy Wilder a další.

_{Berlín Tempelhof zeje prázdnotou. Poslední pravidelné linky dosedají na jeho plochu. Do ukončení provozu zbývá 14 dní. Na snímku v pozadí stojí legendární "rozinkový bombardér" Douglas C-47 Skytrain, u nás obecně známý pod označením Dakota. O dnešní půlnoci právě on a Junkers Ju-52 jako dva poslední letouny vzlétly z tohoto legendárního letiště. Pilotem junkersu byl Georg Kohne, dakotu pilotoval Steffen Wardin.}

Tempelhof dodnes drží několik světových NEJ. Jedná se o největší samostatně stojící budovu na světě hned vedle Pentagonu v USA. Ve své době na něm fungoval nejmenší Duty free shop na světě a Tempelhof byl také prvním letištěm na světě, ke kterému vedla podzemní dráha.

Založen byl 8. října roku 1923. O tři roky později zde své domovské letiště našla letecká společnost Luft Hansa Aktiengesellschaft (dnešní Lufthansa). První let směřoval do Curychu.

Podívejte se na video: reportér Technet.cz přistál na tomto unikátním letišti 14 dní před jeho zavřením.

Kam jsme letěli

.
Berlín Tempelhof je městské letiště přímo v srdci Berlína. Podrobnější mapu letu naleznete v připojeném videu.

O budoucnosti letiště mělo rozhodnout referendum konané letos v dubnu. Malá účast odsoudila letiště k zániku. Podle mnoha odborníků i veřejně známých osob přitom k zavření Tempelhofu neexistují pádné důvody. Obecně je rozhodnutí o jeho konci považováno spíše za politické a čistě účelové. Plánuje se totiž výstavba velkého Braniborského letiště, které převezme funkci všech stávajících leteckých přístavů v Berlíně – další informace zde. Dokončeno by mělo být v roce 2011 a poté se uzavře éra i letiště Tegel, postaveného v roce 1948 v někdejší francouzské zóně.

_{Cvičný letoun Zlín 326 M připravený k letu na letišti Aeroklubu Kladno. Směr Berlín Tempelhof.}

Příprava na cestu

Je ráno 17. října 2008. Letišti Tempelhof zbývá 14 dní života. Dvě stě padesát kilometrů vzdušnou čarou směrem na jih od Berlína leží travnaté letiště Aeroklubu Kladno. Stojíme na jedné z mála jeho zpevněných ploch a tankujeme palivo do letounu Zlín 326M. S ním chceme na Tempelhofu přistát. "Mým“ pilotem a majitelem letadla je spolužák ze střední školy Radim Vojta, toho času pilot profesionál. 
_{Pohled do kokpitu letadla Zlín 326M.}

Je slunečno, ale fouká silný vítr. Nedovedu si představit, že bych v takovém počasí létal třeba na ultralightu. Radim mě uklidňuje, že by to určitě šlo. Bojím se. Poletíme sice opravdovým letadlem (zlín je osvědčený cvičný letoun), ale moc dobře si pamatuji, co s mým žaludkem dokáže udělat obyčejná houpačka. Nádrže jsou plné. Celkem 160 litrů vysokooktanového benzinu (100 LL) "nás nestálo nic víc než podpis v knize položené na stojanu,“ vtipkuje Radim. Na letišti panují rodinné vztahy a je vyloučeno, že by odčerpané palivo někdo nezaplatil.

Před odletem ještě musíme podat letový plán letovým provozním službám. V rámci schengenského prostoru nejsou žádná zvláštní celní a pasová opatření před letem nutná.

Berlín ve snech Adolfa Hitlera

.
Adolf Hitler snil o Germánii, hlavním městě Třetí říše, ve které se měl Berlín proměnit. Součástí plánů vypracovaných uznávaným architektem Albertem Speerem bylo i letiště Tempelhof.

Ze všeho zůstaly pouze plány a model, který je raritně právě vystaven v Berlíně. Tento model si zahrál ve filmu Pád Třetí říše (Der Untergang) a jeho část se objevila i v hraném dokumentárním filmu Speer und Er (Speer a On).

Největší stavbou měl být dóm pro 180 000 diváků. I s přilehlým náměstím by se do prostoru v jednu chvíli vešlo přes milion lidí.

Jednou z mála staveb, které se podařilo realizovat, bylo říšské kancléřství, které však bylo po válce zničeno. V Berlíně je ovšem stále možné navštívit podzemní kryty a tunely jak z druhé světové války, tak z té studené.

_{Vpravo obří dóm, vlevo pro srovnání Braniborská brána.}

_{Neuskutečněné plány Alberta Speera na výstavbu Germánie, hlavního města Třetí říše. V popředí Braniborská brána (jediná stavba, která skutečně existuje). Největší stavbou je dóm (velká veřejná hala) pro 180 000 diváků. Výška budovy měla být 290 metrů (současná televizní věž v Berlíně má přitom 368 metrů). Zakončena měla být čtyřicetimetrovou skleněnou lampou. Dokončena měla být v roce 1950. Přesně stanoveno bylo i položení základního kamene, nikdy k němu však nedošlo. Již před válkou bylo rozhodnuto, že kopule nebude oproti původním plánům z betonu, ale kvůli možnému bombardování z konstrukční oceli.} 

Každé tři minuty jedno letadlo

Legendárním se Tempelhof stal především díky leteckému mostu během sovětské blokády Západního Berlína v letech 1948 a 1949. Akce se zapsala do dějin jako největší letecký most v dějinách. Každé tři minuty, a později během jedenáctiměsíční blokády dokonce každou minutu přistávalo nebo vzlétlo v Berlíně jedno letadlo s životně důležitým nákladem.

_{Berlín Tempelhof. Všimněte si zejména levé dráhy (to je ta blíže ke kameře), která začíná přesně tam, kde končí obytná zástavba a park.}

Většina letadel s pomocí ze západními mocnostmi obsazeného Německa (například z letišť Wiesbaden, Frankfurt, Hannover, Braunschweig atd.) mířila právě na Tempelhof. V zablokovaném Berlíně přitom byla ještě další dvě letiště – britské RAF v Gatowu a později za pochodu postavené letiště francouzské v Tegelu.

Spojenecké letouny obyvatele odříznutého Berlína zásobovaly nejen potřebnými potravinami, léky, uhlím, ale i cementem a jiným stavebním materiálem a spotřebním zbožím. Denně muselo být do města dopraveno minimálně 4 500 až 5 000 tun nákladu, aby 2 500 000 obyvatel mohlo vůbec přežít. Do té doby se žádná podobná akce nezdařila. K zásobování Šesté německé armády během války u Stalingradu bylo potřeba 300 tun proviantu denně a prakticky nikdy se této hranice nepodařilo dosáhnout.

_{V kabině Zlínu 326 při letu na Berlín}

Když Sovětský svaz začal neprodyšně blokovat dálnice a další cesty do Západního Berlína, zbývaly městu zásoby potravin na 35 dní a uhlí na výrobu energie na 45 dní. Bylo potřeba vypracovat přesný harmonogram leteckého mostu, který se jevil jako jediné možné řešení situace. Vynucení si průchodu po zemi silou by totiž velmi pravděpodobně vyvolalo další válku. 

Nebývale těžkého logistického úkolu se ujal generál Joseph Smith. Ten vypočítal a naplánoval přesný program zásobování. Bylo nutné zajistit plynulý a bezpečný provoz na letištích, kde musely najednou přistávat a vzlétat stovky letadel během krátkého časového intervalu. Největším nepřítelem bylo počasí, během zimy v roce 1948 byla celá Evropa na dva měsíce zahalena do husté mlhy. Právě počasí a sovětští stíhači měli na svědomí nejvíce lidských i materiálních obětí. Na koridoru byly Sověty dokonce rozvěšeny obranné balony a po letadlech náhodně střílely flaky (protiletecké kanony).

_{Těsně po přistání na letišti Berlín Tempelhof}

Symbolem takzvaného leteckého mostu se staly letouny firmy Douglas. Pověstné letouny C-47 Skytrain (nebeský vlak), známé jako dakoty, a větší čtyřmotorové C-54 Skymaster. Berlíňané jim dali romantickou přezdívku "rozinkové bombardéry“. Když si totiž pilot Gail Halvorsen všiml okolo letiště postávajících dětí, začal jim vždy před přistáním shazovat drobné sladkosti. Časem se z toho stal zvyk a později i rozkaz. Akce se setkala s velkou podporou v USA, odkud pomoc také pocházela. Cukrářské firmy dobrovolně přibalovaly své výrobky a civilní obyvatelstvo pro tyto speciální zásilky vyrábělo padáčky.

Poslední cesta směr Berlín

Sedím v letadle na místě instruktora a mezi nohama se mi pohybuje knipl. Počítám, že nejpozději během deseti minut začnu zvracet. Každou chvíli hlavou nebo alespoň kamerou praštím do plastového krytu kabiny. Poměrně značná turbulence je daní za nádhernou viditelnost.

_{Berlín Tempelhof, pátek 17. 10. 2008, jedna hodina po poledni.}

Před námi je 144 námořních mil (cca 250 kilometrů). Letíme kolem krásného hradu Hazenburg i nevzhledné chemičky v Lovosicích. Začíná mi být jasné, že Radimova rada, abych se teple oblékl, nebyla od věci. Na zemi působil můj převlek "pumpa v zimě" komicky, ale tady, ve výšce 500 metrů nad zemí v nevytápěném letounu při rychlosti 200 kilometrů v hodině a okolní teplotě okolo pěti stupňů, svých pět vrstev oceňuji.

_{"Podloubí" letiště, odkud cestující po schodech chodili k pasové kontrole}

S pilotem komunikujeme přes interkom a sluchátka. Bez nich je v kabině silný hluk. Hovoříme krátce, aby Radim slyšel hlášení Letové informační služby, která se o takzvané VFR lety (lety bez přístrojů – tj. na dohled) stará. Informace si s ní vyměňujeme až do přiblížení k Tempelhofu.

Od chvíle, kdy začalo být zřejmé, že se Tempelhof bude zavírat, stalo se letiště téměř poutním místem. Mezi profesionálními i amatérskými piloty, ale i veřejností je totiž velmi oblíbené. Jen během našeho hodinu a půl dlouhého letu jsme zaslechli několik hlášení českých pilotů, kteří se do Berlína blížili. Zájem o prohlídky a vyhlídkové lety byl v poslední době enormní.

  
_{Hangáry již jsou většinou opuštěné. Část z nich dokonce využívá Berlínský symfonický orchestr ke zkouškám a koncertování.}

Tempelhof ve stínu Hitlerova impéria

Současnou podobu letiště zčásti navrhl architekt Ernst Sagebiel v roce 1934. Komplex budov má připomínat orla v letu. Hangáry přitom tvoří roztažená křídla. Střechy byly projektovány tak, aby na nich mohla být postavena tribuna pro diváky při leteckých dnech nebo vojenských přehlídkách.

Špičková architektura je dodnes předmětem obdivu nejen u odborníků. Slavný architekt Axel Schultes Tempelhof označil za ikonu všech letišť a britský architekt Norman Foster jej nazval matkou všech letišť.

Podle Hitlera se právě Tempelhof měl stát hlavním letištěm Germánie, hlavního města Třetí říše, a tím v podstatě i celého světa. Velkolepé plány jeho dvorního architekta Alberta Speera nejen na dokončení letiště, ale i celé metropole se dochovaly dodnes. Jejich součástí byl i dóm pro 180 000 lidí. I s přilehlým náměstím by vůdcovy projevy mohlo poslouchat přes milion lidí – viz fotografie v rámečku z výstavy Mytická Germánie, která je v těchto dnech až do prosince k vidění v Berlíně.

Hlavní budova terminálu byla postavena v letech 1936 až 1941. Unikátní 1,2 km dlouhá konstrukce skýtá strojům i lidem ochranu před nepřízní počasí a dodává letišti téměř intimní charakter.

Finální podoba letiště nebyla kvůli válce nikdy dokončena. Zůstalo pouze u plánů – viz následující fotografie.

_{Takto měl vypadat Berlín Tempelhof po dostavbě. Kvůli válce však nikdy dokončen nebyl.}

V podzemních tunelech Tempelhofu se během války vyráběly nechvalně proslulé hloubkové bombardéry Štuka (Junkers Ju 87). Ani za války však nebyl Tempelhof použit jako vojenské letiště.

Dvacátého čtvrtého dubna 1945 byl Tempelhof obsazen sovětskou armádou. Za své vzal unikátní filmový archiv wehrmachtu. Podzemní patra byla zatopena a jsou dodnes uzavřena.

Poslední přistání

"Tempelhof věž, Oskar Kilo – Oskar Tango Delta, žádám zatáčku o 360 stupňů nad středem letiště,“ hlásí Radim do rádia. "360 nad letištěm schváleno,“ zní odpověď plynnou americkou angličtinou, kterou byste v Berlíně rozhodně nečekali. Vysvětlení je však prosté. Po válce Tempelhof připadl americké armádě, která na něm operovala až do roku 1993, kdy letiště opustil poslední americký voják. Odtud tedy pochází ta znělá angličtina.

Kroužíme nad letištěm. Jednou rukou fotím a druhou točím a ani nemám čas si uvědomit, že jsem se oproti předsevzetí za celou cestu nepozvracel. Právě naopak. Užil jsem si ji královsky. Taková nádhera.

Přistání na Tempelhofu je zážitkem samo o sobě. Přistávací dráha začíná přesně tam, kde končí obytné domy. Při sestupu, ve vzdálenosti pouhých několik desítek metrů, míjíte balkony, na nichž babičky věší prádlo. Pod vámi je park, v němž se procházejí lidé. Při pojíždění na start pak máte pocit, jako když se tím parkem projíždíte. Kolem jsou stromy, keře, lavičky… To vše je teď již minulost. Na území bývalého letiště bude snad vybudováno muzeum a několik obytných domů. V hangárech zkouší a koncertuje Berlínský filharmonický orchestr.

_{Autor článku s pilotem letadla Radimem Vojtou na letišti Tempelhof v Berlíně. Díky, Radime!}

Tempelhof v datech

• Letiště má dvě zpevněné dráhy O9L/27R - 2 094 metrů - a 09R/27L - 1840 metrů.
• Nadmořská výška 51 metrů (167 stop) - nápis na hlavní budově. Letiště bylo od války pod správou americké armády. Proto je nápis na budově uveden ve stopách.
• GPS: 52°28´23´´N, 13°24´14´´E
• Komplex se skládá ze 49 budov, 7 hangárů a 9 000 kanceláří. Celkem stavby zabírají 285 000 krychlových metrů.

_{Na průčelí budovy jsou dosud patrné stopy po požárech (kameny jsou v těch místech načervenalé) vzniklých během dobývání letiště.}

Odbavovací hala má kouzlo let dávno minulých.