„Zvětšovali jsme místnost v patře a bourali příčku. Přítel je takový hledač pokladů, takže říkal, že se podívá pod prkna podlahy, když už je všechno tak rozbourané,“ popsala okolnosti nálezu Natálie Žáčková.
„Objevil něco jako poklop, a když ho zvedl, opravdu ´poklad´ našel,“ podotkla. Šest různě velikých truhel a jeden hrnec totiž obsahovaly oblečení, ložní prádlo či nepoužité látky.
„Za druhé světové války nebo v letech po ní to poklad byl. Oblečení a obecně textil bylo totiž možné získat jen na velmi omezený roční příděl, tehdy na lístky. Z dobového pohledu to byl užitečný majetek,“ zhodnotil obsah nálezu historik Muzea města Ústí nad Labem Martin Krsek.
Truhly obsahovaly i rodinné a vojenské fotografie.
„Babička se sem nastěhovala hned v květnu 1945 a ještě tu půl roku žila s původními německými majiteli, než šli do odsunu. To bude určitě jejich. Nejraději bych to předala jejich potomkům, snad se přes muzeum alespoň o nálezu dozvědí,“ poznamenala matka nálezkyně Jarmila Žáčková.
Muzeum nejspíš zařadí truhly do sbírek
Objev byl předán pracovníkům ústeckého muzea. Historici nález i skrýš na místě zdokumentovali a truhly odvezli do k dalšímu bádání a případnému zařazení do muzejních sbírek.
Příběh roztockého nálezuHistorikům se podařilo částečně zrekonstruovat příběh nálezu. Dům patřil před rokem 1945 Hegenbarthovým, což prozrazovala i adresa na starých novinách z místa nálezu. To byla místní smíšená česko-německá rodina. Původně šlo o „šífáckou“ rodinu, která ale svůj labský člun ve 20. letech prodala. Tehdy totiž byla československá koruna silnou měnou a v inflací zbídačeném Německu za utržené peníze Hegebarthovi mohli koupit dva velké činžovní domy v Drážďanech. Hlavní zdroj příjmů rodiny od té doby představoval nájem z těchto domů. Věci nejspíše schoval syn Hegenbarthových Friedrich, kterému bylo na konci války 36 let. V dobové kronice se o něm dochoval osobní záznam, že byl přátelský, rád chodil hrát karty do místního hostince a též že byl vášnivý lovec. To v nálezu dokládá několik fotografií z honu a také límec z ulovené lišky. Hlavu rodiny zachycují i vojenské fotografie, nejdříve je na nich ve stejnokroji československého poddůstojníka a posléze v uniformě německého wehrmachtu. Jedna z truhel původně sloužila jako vojenský kufr a nese Hegenbarthovo jméno. |
Před dvěma lety se ústecké muzeum podílelo také na vyzvednutí takzvaného liboucheckého ´pokladu´, který přijel krátce před smrtí odkrýt syn původních majitelů Rudi Schlattner. Depot se skrýval v tajné místnosti na půdě a představoval stovky různých předmětů (psali jsme o tom zde).
„Nález z Roztok je výrazně menší a méně pestrý. Textilie v něm obsažené ukazují celé spektrum oblečení tuzemské rodiny a nejspíš nám umožní zrekonstruovat výbavu nevěsty v polovině 20. století,“ uvedl k dalšímu osudu nálezu Krsek.
„Pokusíme se oslovit potomky původních majitelů domu prostřednictvím krajanských novin v Německu. Mohli by ještě žít děti Friedricha Hegenbartha Anneliese a Friedrich, jimž by dnes bylo 82 respektive 77 let. Možná by nám poskytli další informace,“ dodává ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.
