Jaké to bylo přežít se stokorunou v kapse na den?
Bylo to poučné, bylo to náročné. Odnesl jsem si z toho to, že šetřit by se mělo, protože nikdy nevíte, kdy ty peníze budete potřebovat. A co mi to dalo? Kupuji si kratší cigarety, protože jsou o dvacku levnější.
Stalo se vám i v reálném životě, že jste musel žít skutečně od výplaty k výplatě?
Já tak žiji celý rok. Prakticky to, co vydělám, utratím, a to, co nevydělám, nemůžu utratit. Takže peníze jsou podle mého věc, která by měla plynout. Je to nějaká energie, která jakmile se někde zastaví a začne se shromažďovat, tak je prakticky k ničemu. Ty peníze byly kvůli tomu, aby když já budu pekař a vy budete zedník, tak abych já jako pekař od vás nedostal za housku cihlu. Má to plynout. A shromažďování peněz na jednom místě znamená to, že ty peníze potom někde chybí. Takže utrácejte, nechte tu energii plynout a bude vám všem lépe.
Poučil jste se z toho?
Snažím se. Nejhorší je hlad. Takže první, co musíte vyřešit, je mít něco v žaludku. Protože když máte prázdný žaludek, tak nevyřešíte vůbec nic. Nemáte energii, náladu a je to konec. Takže jídlo a pití je základ. A od toho se odvíjí všechno ostatní.
Objevil jste se i v reality show Trosečník. Co tam bylo nejhorší?
V Trosečníkovi byl nejhorší hlad a zima. První noc jsem strávil v krabici na Císařské louce. Bylo málo stupňů a spát v papírové krabici není ve čtyřiceti letech něco, co by se dalo hravě zvládnout. Ale něco mi to přineslo. Je to nějaká brzda v životě, nějaké takové: Pozor, Petře! Chovej se dobře, nebo můžeš takhle dopadnout. Nikdo neví, co bude zítra. Život na ulici je drsný, jsem rád, že jsem si to mohl zkusit jenom v rámci show.
Šel byste do takové show znovu, nebo to stačilo?
Šel. Protože to člověku přináší nějaké sebepoznání a obohatilo mě to. Takže já děkuji za tuto příležitost. Byl jsem vlastně prvním trosečníkem v té reality show. Je vždycky jiné jít první než desátý. Ono se to vlastně trochu za pochodu ještě tvořilo. Byl to super štáb, super lidé. Já jsem se rozhodl, že nebudu švindlovat, měl jsem připravené svoje kličky, aby mi nebylo tak hrozně, jako je lidem na ulici, ale dal jsem to bez toho švindlování. Jsem na to pyšný.
Někdejší finalistka Miss ČR Nikol Plzáková a Petr Zvěřina
Vy jste se celkem nedávno rozvedl. Vaše bývalá manželka Nikola Plzáková za dobu trvání vašeho manželství stihla dvakrát otěhotnět s nynějším manželem. Jak jste na tom vy a ženy? Nezanevřel jste na manželství?
Ženy mám rád, líbí se mi, jsou krásné a jsou tu od toho, abychom je rozmazlovali. Na manželství jsem nezanevřel, ale taky se do něj nehrnu. Zatím jsem tu pravou ženu ani nenašel. Některé rány se hojí docela dlouho. Ta moje mezi ně patří. V dnešní době je docela problém najít někoho, kdo za to stojí, aby ten vztah vydržel. Mám vždycky dlouhodobé vztahy, krátkodobé mě nebaví.
Na co ženy balíte?
Nemám triky, jsem rád sám sebou. Je mi čtyřicet, nechci se přetvařovat, protože se to stejně nakonec projeví. Vždycky se na začátku dělá člověk ve vztahu lepší, aby se zalíbil, ale na to už nemám čas. Jsem takový, jaký jsem. Jsem DJ, bohém, člověk, který má rád zábavu, ale jsem věrný, upřímný. Jsem kluk, co za to stojí.
Nemáte žádné chyby, na které teď rád upozorníte?
Žádné chyby nemám (smích). Ne, to si dělám srandu. Rozhodně i já mám nějaké chyby, nějaké bubáky. Asi jsou to u mě ty večírky, flámování. To není vhodné pro každou ženu. Takže asi tohle je moje Achillova pata. Jenže mě hudba živí, takže nechat flámování a večírků je dost složité.
