Zrekonstruovaná továrna na břehu Úpy v Trutnově je mnohem víc než jen bývalou textilkou rodinného klanu Etrichů. Právě za jejími zdmi nejznámější člen podnikatelské dynastie Igo Etrich na začátku 20. století konstruoval první letadla, se kterými ohromil Rakousko-Uhersko. V sousední zchátralé vile zase textilní byznysmeni pořádali jako první u nás spiritistické seance.
Etrichové monarchii a první republiku zásobovali nejen lnem, ale i vznosnými myšlenkami. Továrna naproti trutnovskému sídlišti Zelená louka v Horním Starém Městě od svého vzniku v 50. letech 19. století, kdy ji vybudoval Josef Etrich se svým švagrem Janem Adamem Klugem, příliš nezměnila svou tvář.
Nebýt nové fasády, vypadá jako v době, kdy dělníci uvnitř zpracovávali len. To samé platí o chátrající Etrichově vile, která stojí hned naproti a nad řekou Úpou ční jako maják. Poloha na dohled od paneláků rozpadajícímu se stavení dodává na symbolice. Zatímco fabrika se proměnila ve výrobnu průmyslových snímačů, krásná vila obehnaná plotem na opravu stále čeká.
„Zvenku to tak sice nevypadá, ale uvnitř je to stále honosné. Zůstaly tam například původní stropy. Naštěstí se to zachovalo, protože v budově ještě poměrně nedávno byla školka a kanceláře, takže neměli důvod objekt zbořit,“ říká historik Ondřej Vašata z trutnovského Muzea Podkrkonoší.
Když se Etrichové v polovině 19. století do Trutnova přistěhovali ze Svobody nad Úpou, už dávno fungovaly mechanické přádelny lnu v sousedních Mladých Bukách a Žacléři. Jejich textilka na místě bývalého mlýna ale patřila mezi největší a nejdůležitější v regionu.
Josef Etrich a pokračovatelé
|
Etrichové spolu s rodinnými klany Klugů, Haasů, Faltisů a Walzelů vytvořili velkou pětici německého textilního průmyslu v Trutnově, Horním Starém Městě a Poříčí u Trutnova. Jen v Etrichově fabrice pracovalo několik stovek lidí, včetně žen a dětí.
Továrník ve vile rozmlouval s duchy
V práci, kterou započal Josef Etrich, pokračovali jeho tři synové: Josef, Jan a Ignác. Posledně jmenovaný studoval v britském Leedsu a po návratu do monarchie stavěl nové přádelní stroje. Držitel několika patentů ale vedl dvojí život. Zatímco v dílně vymýšlel nové textilní mašiny, v sousední vile navazoval kontakty se záhrobím. Právě tento dům byl v roce 1880 podle všeho jedním z prvních míst u nás, kde se konaly spiritistické seance.
„Ignác Etrich si do Trutnova zval média z Velké Británie, která měla schopnost komunikovat s dušemi zemřelých. Uvádí se, že to dělal proto, aby odvedl pozornost dělníků od jejich zápasu za lepší sociální a ekonomické podmínky. V té době se již dělníci začínali po právu ozývat, protože jejich dosavadní postavení bylo více než ubohé. Protože v továrně pracovali dělníci z celého regionu, velmi rychle se víra v posmrtný život rozšířila do celého Podkrkonoší,“ vysvětluje Ondřej Vašata.
Syn Ignác (1879 - 1967), kterému se pro odlišení říkalo Igo, zdědil technický talent a smysl pro invenci po otci. Jeho přínos dalece překročil hranice textilního průmyslu. Muž, který sloužil v Brandýse nad Labem u dragounů, totiž vybudoval v trutnovské továrně leteckou vývojovou dílnu. Jeho letadla se zanedlouho stala pojmem.
Společně se žacléřským rodákem Karlem Illnerem, který stroje pilotoval, patří mezi průkopníky letectví u nás. „Byl to bezpochyby jeden z nejvýznamnějších leteckých konstruktérů počátku 20. století. Jako jeden z prvních pochopil, že letectví má budoucnost,“ upozorňuje historik Vašata. První kluzáky, které sestrojil, testoval nedaleko továrny v lokalitě Nové Dvory.
Vzdušné manévry před císařem
První vzlet s bezmotorovým letounem si Igo Etrich připsal už v roce 1906. Za velkého zájmu diváků tehdy urazil 300 metrů a bezpečně přistál na louce. Velmi rychle přešel k výrobě motorových letadel a ještě před první světovou válkou slavil velké úspěchy. Dával jim názvy podle ptáků.
Mezi lety 1909 a 1910 sestrojil 12 metrů dlouhý letoun a pojmenoval ho Taube (holubice). Na podzim stroj dokonce na letišti Wiener - Neustadt, kde se konala letecká přehlídka, předvedl před zraky císaře Františka Josefa I. a 50 tisíci diváků.
Na podzim 1911 přeletěl Etrichův letoun Schwalbe (vlaštovka) Trutnov. Pilot z jednoplošníku shodil do davu na Krakonošově náměstí vlajku, které paradoxně dopadla do jediné české továrny Jebavých na hrací orchestriony v jinak německém Trutnově. Etrichovy jednoplošníky se později vyráběly v dnešní polské Lubawce, protože v trutnovské přádelně lnu na to už nebyl prostor.
„Jeho modely byly tak úspěšné, že se používaly ještě za první světové války. Igo Etrich byl velice známou osobností především v Rakousku. Jeho obličej se dostal na poštovní známky a různé propagační tiskoviny,“ dodává Vašata.
Etrichův kluzák i letadlo má ve sbírce Národní technické muzeum v Praze. Po konci první světové války začal textilní průmysl upadat a továrny bojovaly o přežití. Naproti tomu letectví zažívalo prudký rozmach. Jenže Igo Etrich logicky nebyl schopný v konkurenci velkých výrobců obstát.
Přádelnu v Horním Starém Městě Etrichové vlastnili až do doby, než fabriku po druhé světové válce znárodnili. Textilníci po sobě zanechali ještě několik dalších budov v Trutnově a okolí: bývalou tkalcovnu naproti městskému kinu, která se později proměnila v polikliniku, nebo textilní továrnu z konce 19. století v nedalekých Bohuslavicích - Adamově. Ta dosud slouží původnímu účelu. Dnes je součástí jiného textilního impéria, společnosti Juta miliardáře Jiřího Hlavatého ze Dvora Králové nad Labem.
Etrich byl s rodinou odsunut v roce 1946. Téměř bez prostředků se usadil v bavorském Schwarzbachu. Zemřel 4. února 1967 ve věku nedožitých 88 let. Je pochován v čestném hrobu na městském hřbitově v Salcburku.
