Suverénně totiž vede Kim Jo-jong, mladší sestra severokorejského vůdce Kim Čong-una. Její návštěva zastínila v jihokorejských médiích dokonce i první zlatou medaili hostitelské země.
Oficiálně je sice hlavou delegace z KLDR devadesátiletý Kim Jong-nam, předseda prezidia Všelidového shromáždění, ovšem titulní roli hraje právě ona. Vždyť vnučka Kim Ir-sena je první členkou vládnoucí dynastie Kimů, která Jižní Koreu kdy navštívila.
Její podání ruky s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem při zahájení her obletělo svět s podtitulkem „stisk míru“.
Kim Jo-jong je ve skutečnosti pro mnohé záhadou. Informací o ní existuje pramálo. Že studovala ve Švýcarsku? Snad. Je vdaná? Kdo ví. Narodila se... kdy vlastně? Jihokorejská tajná služba uvádí rok 1987, americká CIA rok 1989.
Tím více je nyní jihokorejskými médii pitván a komentován každý triviální detail jejího pobytu, i za pomoci superzpomalených televizních záběrů. Z její vzpřímené chůze i posedu se například místní analytici snaží vydedukovat, že v mládí mohla být tanečnicí stejně jako její matka
Že má v obličeji výraz sfingy, jak se tradovalo? Naopak, na všechny se usmívá, získává sympatie Jihokorejců.
„Je Ivankou Trumpovou Severní Koreje,“ říká o ní Sue Terryová, bývalá analytička CIA pro Severní Koreu. Mimochodem, americká „První dcera“ přiletí na rozdíl od „První sestry“ až na zakončení her.
Skutečně však mohou Kim Jo-jong a tato olympiáda zmírnit napětí na poloostrově? Nebo půjde jen o další dvoutýdenní hru na vstřícnost před očima světa, stupňujícího sankce vůči raketami hrozící KLDR?
V roce 1988 skončil pokus o smíření obou zemí před letními hrami v Soulu naprostým krachem.
Tehdy se lídři Mezinárodního olympijského výboru pokusili přivést na hry i Severní Koreu v rámci společného týmu, ale představitelé KLDR předložili dlouhý list nepřijatelných požadavků: uspořádání poloviny soutěží v Severní Koreji, zahajovací ceremoniál v Pchjongjangu v KLDR a přejmenování her na Pchjongjangsko-soulské olympijské hry.
Když Jihokorejci řekli „Ne“ a nabídli Severu „pouze“ pořádání pěti sportů, KLDR hry bojkotovala, společně s Kubou. „Jakmile někomu v Severní Koreji podáte prst, chce vám ukousnout celou ruku,“ řekl pak tehdejší jihokorejský vůdce Chon Doo-hwan olympijskému prezidentovi Juanu Antoniovi Samaranchovi.
Tentokrát je toho tolik jinak.
Jihokorejský prezident Mun na mnohé působí jako snílek, když tvrdí, že za pomoci her se chce dopracovat k jednotě Korejského poloostrova. „Olympiáda může být svíčkou, která zapálí světlo míru,“ pateticky pronáší.
Už loni Munova administrativa věnovala osm milionů dolarů na dva humanitární projekty OSN pro Sever. Nyní Jih platí olympijskou výstroj severokorejských hokejistek a ubytování i stravu stovkám tanečnic, roztleskávačů a umělců. Sportovci z KLDR měli zároveň stejně jako všichni ostatní olympionici obdržet zdarma i telefony Samsung, každý za 1000 dolarů. Vedení výpravy KLDR je však jménem svých sportovců odmítlo.
Jižní Korea zároveň úzkostlivě informuje své spojence z USA o každém kroku směrem k delegaci KLDR, přestože některé z nich právě neladí se sankcemi Západu vůči Severní Koreji.
Vůbec vedoucí představitelé USA na korejské sbližování s příliš vlídnou tváří nehledí. A to i přesto, že politický liberál Mun s nimi už dříve vyjednal odložení jihokorejsko-amerického vojenského cvičení až po skončení her.
Viceprezident USA Mike Pence se „vymluvil“ z účasti na páteční slavnostní večeři pro vysoké představitele států, jakmile se dozvěděl, že by měl sedět u jednoho stolu s Kim Jong-namem, lídrem delegace KLDR. Pan viceprezident měl už dříve na stejný termín dohodnuté setkání s týmem USA, znělo oficiální odůvodnění jeho neúčasti.
Když poté při zahájení her vstoupil na Olympijský stadion společný korejský tým, Pence ani nezatleskal.
Analytička Terryová varuje před přílišným jihokorejským oblouzněním z Kim Jo-jong: „Je to totalitářka s lidskou tváří. Vystupuje jako vyslankyně dobré vůle země, která si dobrou vůli nezaslouží.“
Zcela opačný přístup předvádí prezident Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach. Po sérii sportovních skandálů - spojených i s MOV - spatřuje v „korejské sjednocovací misi“ šanci na vylepšení image, po hrách už také přislíbil návštěvu na Severu. Pokud by se totiž skutečně podařilo dosáhnout většího pocitu bezpečí na Korejském poloostrově, byl by to pochopitelně pro propagaci práce MOV mistrovský kousek.
Ovšem teprve po hrách, až a jestli vůbec usednou obě země k jednacímu stolu, poznáme pravý efekt dnešních dnů.
Nezapomínejme, jde o režimy zcela antagonistické a prakticky neslučitelné.
