Sedmadvacetiletá Kim Ju-na vplula na bruslích na malou ledovou plochu, obepínající číši, a připomněla zlaté časy, kdy pronikla do srdcí všech Korejců.
Jí připadla pocta zapálit oheň 23. zimních olympijských her.
Kdyby se u číše zjevil kdokoliv jiný, způsobilo by to podobný šok, jako kdyby královský sjezd mužů ovládl lyžař z Ghany.
„Popularita Kim Ju-na dosáhla v Koreji stejných výšin jako Elvise a Michaela Jordana v Americe,“ tvrdí Terrence Burns, v minulosti strategický lídr kandidatury Pchjongčchangu na hry.
V letech své největší slávy se Kim, pouhých 45 kilogramů vážící olympijská vítězka v krasobruslení z Vancouveru 2010, stala nejbohatší zimní sportovkyní světa.
Podle časopisu Forbes vydělávala 10 milionů dolarů ročně a byla korejskou celebritou číslo 1. Přitom byla i plachá a stydlivá!
Tak na mě působila, když jsem s ní hovořil v Innsbrucku 2012, kde působila coby ambasadorka první zimní olympiády mládeže a líčila mi, že má ráda tanec, popovou hudbu a knihy o paranormálních jevech.
I tehdy se kolem ní točily desítky korejských kameramanů a reportérů. Ve své zemi soukromí dávno ztratila. Pro Korejce se stala modlou, bohyní a zároveň Královnou. Ano, takovou přezdívku jí dali.
Královna Ju-na.
Mezi stovkou nejvlivnějších
Dívka z korejské křesťanské rodiny, jež při křtu obdržela i jméno Stella, se proháněla po ledě od šesti let. Už když jí bylo osm, kouč Riu radil její matce: „Ať bruslí. Jednou bude mezi nejlepšími na světě.“ Kim mnohem později vyprávěla: „Trenéři mi tvrdili, že mé svaly a struktura těla jsou perfektní pro krasobruslení. Víc než s talentem jsem se narodila s dobrým nástrojem.“
Z drobného těla dokázala vydolovat až neuvěřitelnou sílu. A nejen na ledě. „Její fantastická prezentace při volbách v Durbanu mimořádně přispěla k tomu, že Pchjongčchang skutečně získal zimní olympiádu 2018,“ soudí Craig Reedie, britský člen MOV.
Na svoji řeč se tehdy připravovala až neuvěřitelně pečlivě.
„Pořád mi říkala: Chci si to zkusit ještě jednou, chci si to zkusit ještě jednou,“ vzpomíná Burns.
Později se v průzkumu veřejného mínění 45 procent Korejců vyjádřilo, že právě Kiminu dojemnou řeč před delegáty zasedání MOV považují za nejdůležitější faktor vítězství Pchjongčchangu.
Když jej tehdejší prezident MOV Jacques Rogge v Durbanu vyhlásil dějištěm her, rozplakala se štěstím.
DOJATÁ KRASOBRUSLAŘKA. Olympijská vítězka Kim Ju-na (uprostřed) podpořila kandidaturu Pchjongčchangu a právě se dozvěděla, že Korejci uspěli.
Stala se rovněž ambasadorkou UNICEF a schůzky G20 i čestnou občankou Los Angeles, kde trénovala. Napsala dvě knihy. Časopis Time ji zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Telefonovala si s Hillary Clintonovou i korejskými politiky, založila vlastní show v televizi, byla po ní pojmenována pirueta a už tři miliony dolarů rozdala na charitu.
Mezi jejími sponzory jste našli nejen korejskou smetánku: Hyundai, Korean Air, Kookmin Bank, Nike, výrobce šperků a mnohé další. Mobil, jejž se rozhodla propagovat, byl okamžitě vyprodán. Mladé Korejky přitáhla v zástupech na brusle a led. „Bylo jich tolik, že jsme pro ně najednou už neměli ani dost kluzišť a trenérů.“
NA SOUTĚŽNÍM LEDU. Tak si bruslila pro tituly.
Sama nikdy v závodní kariéře neskončila mimo stupně vítězů.
V krasobruslení vyhrála naprosto vše, vlastní olympijský titul z Vancouveru 2010 i dva světové, překonala ve své éře veškeré světové rekordy, jako první žena pokořila magickou hranici 200 bodů.
Bouřlivým rozchodem s věhlasným trenérem Brianem Orserem plnila v srpnu 2010 titulní strany korejských deníků.
Na dálku se oba obvinili ze lží. Orser vyhlásil, že za rozchodem stojí Kimina matka, která pro dceru zformovala nový manažerský tým. „I to je lež,“ reagovala Kim. Ona i matka naopak obvinily kanadského kouče, že vyzradil konkurentkám programy, které chystala na další sezonu.
Po těsné porážce s Japonkou Andovou na mistrovství světa 2011 nečekaně prohlásila: „Jsem vyhořelá, vyčerpaná víc psychicky než fyzicky. Připadám si prázdná. Ztratila jsem na bruslích motivaci i směr. Potřebuji odpočívat.“
Nikdy se nevzdávejte
Opustila krasobruslařské soutěže, našla novou výzvu v práci pro kandidaturu Pchjongčchangu, dostudovala vysokou školu.
A pak byla v roce 2013 zpět. Vrátila se ke svým dětským trenérům, vyhrála na hrách v Soči 2014 krátký program, jenže po volné jízdě jí viselo na krku „jen“ stříbro. Korejská federace podala oficiální protest proti výsledkům, obvinila ruskou rozhodčí z protežování zlaté domácí závodnice Sotnikovové, ale protest nebyl uznán.
Kim, jak už předtím plánovala, ukončila kariéru, nyní definitivně. Čtyři roky poté se na hry vrací v jiných rolích. Nejen v té ohňové. Z hlediště chce podpořit mladou Korejku Čoi Da-bin, jejíž přípravu kdysi sama hradila ze svého fondu.
Jí i všem dalším, které by Královnu Kim chtěly následovat, radí: „Nepřipusťte, aby vás olympijská atmosféra dostala pod příliš velký tlak. A nikdy se nevzdávejte.“
