„Po pěti letech v zahraničí pro mě byla docela výzva se zase vrátit do Česka, jen jsem nevěděla kam. A někdy v březnu se mi ozval můj agent, že Liberec bude mít extraligu žen, že shání hráčky a když přišla tahle nabídka z Dukly, tak jsem vlastně ani neváhala,“ popsala svůj příchod do libereckého klubu 26letá smečařka Romana Staňková, která s volejbalem začínala v rodném Havlíčkově Brodě. Ve 13 letech přešla do Brna, dostala se do kadetské reprezentace a po osmi letech odešla z české extraligy na dvě sezony do německých Cách. Pak hrála ve Vídni, v Bratislavě a od nové sezony bude bojovat za Duklu pod Ještědem.
Jaké to je pro hráčky, když se tvoří úplně nový tým?
Očekávání jsou určitě velká. Nikdo nás nezná a všichni budou zvědaví, jak nám to půjde, jak budeme hrát. Naštěstí se s holkama tak nějak známe z české i slovenské extraligy, takže to pro nás není až úplně taková neznámá. Věřím, že to bude super.
Nebyla ale přece jen trochu nedůvěra k úplně novému projektu?
Ani ne, protože chlapi tady mají pod Duklou dlouhodobě výborné zázemí, takže to pro nás ženský nebylo tak, že by se budoval úplně od začátku nějaký nový klub. V tom je to pro nás mnohem lehčí.
Strůjce libereckého ženského klubu a trenér Josef Smolka mladší se netajil tím, že v Dukle budete mít vy hráčky na českou extraligu nadstandardní podmínky. Je to tak?
To bych určitě řekla, že jo. Třeba u mě byla prvotní věc, proč jsem šla hrát do ciziny, že bych si chtěla něco volejbalem vydělat. Pokud hráčka není v Prostějově, nebo možná teď i v Olomouci, tak se to v Česku úplně nedalo a Dukla má i na tohle ty podmínky opravdu velmi dobré.
Zmínila jste nejlepší domácí kluby Prostějov a Olomouc, bude jim nová Dukla konkurovat?
Já bych řekla, že by to nemusel být problém ani hned v té první sezoně. Myslím, že můžeme hodně překvapit, protože se od nás ještě úplně něco jako boj o titul zatím neočekává, nikdo o nás nic moc neví a vlastně ani nejezdíme před sezonou po českých turnajích, aby soupeři nemohli moc zmapovat naši hru. Věřím, že budeme černým koněm extraligy.
Co tedy může liberecký fanoušek od ženské Dukly očekávat po šesti letech, kdy v Liberci skončila extraligová Technická univerzita?
Že se určitě budeme moc snažit bojovat o čelo extraligy. Já si myslím, že družstvo na to máme, jsou tady české i slovenské reprezentantky nebo hodně zkušená nahrávačka z Francie. Nemuselo by to být zlé.
Pamatujete si na zápasy v Liberci v hale Technické univerzity?
To ano, když jsme do Liberce jezdili z Brna, tak jsme vždycky hrozně nadávali, protože to byla strašně dlouhá cesta. V hale Dukly jsem ještě nehrála, ale už jsem se byla párkrát podívat na chlapech a musím říct, že fanoušci jsou tady suproví, takže se na domácí zápasy moc těším.
Z Dukly se stal takový rodinný podnik. Extraligu tu budou hrát manželé Holubcovi a Veselí i sourozenci Kriškovi. Vy máte také něco společného s veteránským blokařem Lubomírem Staňkem, který ještě bude v Liberci hrát?
Všichni se mě na to ptají, i v hale na vrátnici, a já si dělám legraci, že jsem jeho neteř. Společné máme ale jen jméno a to, že pocházíme z Vysočiny. Já si pamatuju, když jsem s volejbalem začínala, že on tam byl už taková ikona a zúčastňoval se mládežnických kempů. A už tenkrát se říkalo Staňková–Staněk, co mají společného?
