Dokázala jste si před deseti lety představit, že váš život bude vypadat tak, jaký je teď?
Budete se divit, ale dokázala. Já jsem si ho totiž už dávno prožila. Odsmála jsem si ho i odbrečela.
Jak to myslíte?
Vždy jsem si byla vědoma jakési jednoty se světem. Kdysi se mě máma jako sedmileté ptala, jak můžu bulet nad písní, které ve svém věku nemůžu rozumět. Odpověděla jsem, že jestli si myslí, že se mě týká jen to, čeho jsem se dotkla, tak se mýlí. Už tehdy jsem zřetelně cítila tíhu života, stárnoucího člověka, opuštěného, odsuzovaného a věděla, že to jsem přece taky já. Možná ne teď, ale třeba za chvíli nebo v jiném životě. Věk byl pro mě vždy jen číslo. Věděla jsem, že dospělý člověk se mu prostě jen přizpůsobuje, ale jinak je stejný. Za všechnu tu depresi ze stárnutí mohou ti, kteří přišli po nás. Myslí si, že jsme s každým přibývajícím rokem jiní.
Je vůbec něco, co vás na mateřství překvapilo?
Překvapilo mě, že se to všechno stalo. Že se to prostě stalo úplně stejně jako všem ostatním a že to funguje a těší a ničí a sžírá a vyčerpává a nabíjí a okrádá a přitom zahrnuje vším.
Řešíte nějaké výchovné styly?
Slova jako styl výchovy, denní režim, spánkový režim mi způsobují žaludeční neurózu. Můj „výchovný styl“, když už máme to sousloví použít, je sled každodenních akcí a reakcí na konkrétní výzvy dne. Vše samozřejmě v souladu se základními morálními pravidly.
Jak to ve vaší branži vypadá, když má umělec malé děti?
Řekla bych, že je to trochu jiné než v klasické práci. Má to spoustu výhod, ale i nevýhod, jako všechno. Základní problém je absolutní absence režimu. Naše povolání znamená, že člověk pomalu ani neví, co bude zítra, natož aby plánoval celý rok. Dokonce ani den už neplánujete. Jsme prostě zvyklí, že „všechno je jinak“, což se zásadně rozchází s pravidly všech předškolních i školních zařízení. A tím problémy jen začínají. Myslím, že to není potřeba dál rozvíjet. Problém s autoritami mám možná jen já, ale vyplývá to taky z faktu, že jsem se nikdy do žádných pravidel vejít nemusela, a tak s tím už prostě nezačínám. Ale to je právě i ta výhoda.
Ani ve své profesi jste se nikdy nemusela přizpůsobit?
Nevím jak ostatní umělci, ale já jsem nikdy nemusela dělat nic, co by se mi zásadně příčilo. Vždy jsem se mohla rozhodnout a taky jsem se mockrát rozhodla nejít přímou a pohodlnou cestou, ale být svobodná. Vlastně jsem si nikdy neuvědomila, jak je pro mě svoboda důležitá.
10. března 2017 |
