V Olomouci, kde je rozvojových bytových lokalit naprosté minimum, záplavové oblasti využívají ke svým projektům i developeři. Stavební úřad jim v tom nebrání – a ani bránit nemůže.
„V záplavových oblastech Olomouce zákaz stavět neplatí, protože ve městě nebyla vyhlášena tzv. aktivní zóna. Určitá omezení pro novostavby ale existují, jde zejména o výšku prvního nadzemního podlaží, které musí být nad úrovní stoleté vody. K žádosti o stavební povolení je dále potřeba souhlasu Povodí Moravy a odboru životního prostředí,“ popsala vedoucí stavebního odboru olomouckého magistrátu Eva Hyravá.
Absence aktivních zón, které vyhlašuje na návrh vodohospodářů krajský úřad, umožnila postavit nové domy i v povodněmi nejvíce postižených olomouckých městských částech Černovír a Chomoutov.
„Lidé, kteří staví v záplavových oblastech, na sebe berou určitá rizika. Třeba sjednat si pojištění domu v tomto případě bývá hodně obtížné,“ podotkla Hyravá.
Většinu lidí, kteří přišli při povodních 1997 o bydlení, to však neodradilo.
„Jedním z důvodů je, že mají k místu citový vztah. Svou roli při rozhodování sehrála také finanční stránka – pokud člověk prodává pozemek v záplavovém území, dostane za něj podstatně méně, než by musel zaplatit za jiný mimo záplavovou oblast,“ vysvětlila Hyravá.
Stavební „uzávěra“ neplatí ani v Troubkách
Stejně jako Olomoučané uvažují i lidé v jiných částech kraje. A to včetně obyvatel Troubek na Přerovsku, jež se staly symbolem katastrofy z července 1997.
Stavební ruch v obci, v níž tehdy spadlo 180 domů a dalších 150 čekala dodatečně demolice, zavládl brzy poté, co opadla velká voda. A trvá dodnes. Ani v Troubkách totiž aktivní zóna bránící nové výstavbě není.
„Zastavěné území obce je z aktivní zóny vyloučeno, a to v dobré víře, že budou v budoucnu realizována protipovodňová opatření,“ stojí ve vyhlášce, kterou vydal krajský úřad v září 2011.Účinné ochrany proti vodě se ovšem místní dosud nedočkali.
Podobná situace panuje v Litovli. Také „hanácké Benátky“ dodnes nejsou chráněné před povodněmi, aktivní zóna ve městě není a v místech ohrožených velkou vodou bytová výstavba pokračuje.
„V Litovli víceméně není možné stavět jinde než v záplavových oblastech, protože pokrývají s výjimkou náměstí celé území města. Pro novostavby ale platí řada omezení. Když to zjednoduším, stavebník musí jít nad úroveň stoleté vody,“ řekl tajemník radnice Radovan Vašíček.
Bytové domy rostou v těsné blízkosti řek
V Olomouci „žene“ stavebníky včetně developerů do oblastí ohrožených velkou vodou akutní nedostatek parcel. Nové bytové domy kvůli tomu vznikají i v těsné blízkosti vodních toků, například u Mlýnského potoka na Švýcarském nábřeží.
V budoucnu zaplní také plochu u obchodní Galerie Šantovka či nedaleký areál někdejších Sochorových kasáren poblíž Moravy.
U vody se zabydlují i lidé ze severu Olomouckého kraje, tedy ze Šumperska a Jesenicka.
„V části obce připravujeme přírodě blízká protipovodňová opatření. Po jejich vybudování se zmenší aktivní povodňová zóna. V poslední době registrujeme zájem tří lidí, kteří chtějí v této oblasti stavět,“ řekl Pavel Žerníček, starosta Rapotína, kde před 20 lety napáchala spoušť řeka Desná.
Podobné je to třeba i na řece Bělá na Jesenicku. „Samozřejmě v místě, kde spadly domy, se stavět nebude, ale už dva nové vznikly v pasivní povodňové zóně, kde byla voda,“ podotýká i starosta Mikulovic Roman Šťastný.
V České Vsi dokonce registrují zájem o výstavbu přímo v aktivní zóně. „Obec leží v údolí, kde je velká část zastavěné plochy v povodňové oblasti. Možností na výstavbu mimo toto území je velmi málo,“ krčí rameny starosta Petr Mudra.
Šéf šumperského stavebního úřadu Luděk Felkl ovšem nabádá zájemce o parcely, aby si nejdříve zjistili, zda na ní vůbec smí dům vybudovat: „Měli jsme už případy, kdy si lidé koupili pozemky, ale potom byli nemile překvapeni, když zjistili, že tam stavět nemohou.“
