Říká se, že muži jsou lepší kadeřníci než ženy. Souhlasíte s tímto názorem?
Slyšel jsem to. Možná mají muži lepší předpoklady než ženy. Ale rozhodující je určitě šikovnost, zručnost a jak moc se tomu dotyčný věnuje. Už i tady ve škole je vidět, kdo to dělá jen kvůli tomu, aby měl nějaké vzdělání. U jiného je hned jasné, že se tomu chce věnovat i do budoucna.
Filip Komárek
|
A vy?
Já bych u toho chtěl určitě zůstat. Proto dělám maximum, aby mě to bavilo. Na škole mě čeká ještě jeden rok.
A potom?
Pak bych si rád udělal nástavbu, a to buď obor podnikání, nebo vlasová kosmetika.
Představujete si, že budete mít vlastní salon?
Ze začátku bych chtěl určitě jít k někomu do učení, abych zjistil, jak vypadá běžný chod kadeřnictví. A časem bych si pak otevřel svoje. Láká mě podívat se třeba i na nějakou stáž do zahraničí. Ale už teď mám doma na stříhání vyčleněnou jednu místnost.
Jak jste se vůbec ke stříhání a barvení vlasů dostal?
Začalo to už na základní škole, kdy jsem barvil a česal příbuzné a známé. Když jsem se pak rozhodoval, na kterou školu půjdu, mamka mi navrhla, jestli bych nechtěl jít na kadeřníka. Tak jsem na to kývl. Byla to jasná volba. Druhou přihlášku jsem měl na stejný obor, ale do Žďáru nad Sázavou. Měl jsem strach z přijímacích zkoušek, takže jsem raději volil učňák. A jsem rád, neměnil bych.
Byl výběr oboru kadeřník pro vaše okolí překvapením?
Docela ano, protože si všichni mysleli, že půjdu na kuchaře. Já totiž také hrozně rád už odmala vařím a peču. Ale věděl jsem, že si to nechám jenom jako koníčka. Já bych kuchaře studovat nešel. Mám totiž staršího bráchu, který je kuchař, a viděl jsem, jak to pak chodí v praxi. Jak chodí pozdě večer z práce unavený a jak ho bolí nohy.
Jak vypadala soutěž v polském Brzegu, kde jste jasně zvítězil?
Bylo nás tam celkem osmnáct soutěžících. Z toho bylo patnáct holek a tři kluci. Téma soutěže bylo Extravagantní karnevalový účes.
Jak jste se na soutěž připravoval?
Většinou tak jeden měsíc před soutěží přijdou propozice a normy. Podle toho se pak začne vymýšlet účes. Nejdřív jsem začal projíždět internet a hledat inspiraci. Pak jsem se domlouval s naší paní mistrovou. Navrhl jsem, že bych z vlasů udělal klobouček, který se na karnevalech nosí. Pak jsme se rozhodovali, co bude s druhou částí vlasů. Domluvili jsme se, že zbytek vlasů nakrepujeme. To se nám nakonec nelíbilo, takže jsme to zavrhli, ale u motivu klobouku jsme zůstali. Ve finále jsme ze zbytku vlasů udělali takové barevné promelírované afro.
Jak často jste si ten účes zkoušel.
Asi šestkrát před soutěží. Na modelce, která pak se mnou byla v Polsku, jsem si to trénoval dvakrát.
Podle čeho se vybírá modelka, která nese výsledný soutěžní účes?
Hlavně podle norem, které k soutěži máme. Rozhodující bývá především délka vlasů. Vybíral jsem ji já společně s učitelkou odborného výcviku Annou Žákovou, jež mě na soutěž připravovala. Nakonec jsme vybrali Jolanu Opatrnou, která studuje na škole v prvním ročníku.
Vytvořit účes prý ale nebyla jediná práce, kterou jste musel odvést.
Modelku jsem si musel i sám nalíčit. Styl líčení vymyslela a naučila mě Sandra Mirková, která učí na oboru kosmetička. Ukázala mi to asi dvakrát a pak jsem si to zkusil sám. Řešil se také výběr šatů. Rozhodovali jsme se mezi pěti modely. Nakonec jsme zvolili šaty, které byly navrženy a ušity na Střední uměleckoprůmyslové škole v Heleníně.
Jaký časový prostor jste měl na vytvoření účesu?
Bylo to 90 minut. Měl jsem strach, že to nestihnu, ale nakonec jsem ještě půl hodiny koukal na ostatní.
Chystáte se v dohledné době na nějakou další soutěž?
Rád bych se zúčastnil letos v listopadu mezinárodní soutěže Hairdresser open, která se bude konat v Jihlavě. Tam bych chtěl soutěžit v kategorii Svatební účes nebo na téma Čtyři roční období. Jinak jsem teď například česal modelky v rámci módní přehlídky v jihlavském City Parku.
