Už je to téměř pět let, co třeboňská Jiskra sestoupila z nejvyšší soutěže házenkářů. Od té doby na jihu Čech fanoušci extraligu neviděli.
To se ale může letos změnit. Mohla by se hrát o 80 kilometrů na západ. Ve Strakonicích.
Martin Mošovský je momentálně tahounem strakonických házenkářů. Respekt budí nejen házenkářským uměním, ale i dvoumetrovou robustní postavou.
Právě tamní házenkáři už několik sezon v řadě bojují na čele první ligy. Po podzimní části jsou první s tříbodovým náskokem na druhý Zlín. Svou hrou navíc baví vždy plnou halu, a slovo extraliga se tak ve Strakonicích začíná logicky skloňovat. „Ale nechci nic zakřiknout,“ říká 31letý Martin Mošovský, nejlepší střelec týmu, který má s nejvyšší českou soutěží ze současného kádru největší zkušenosti.
Před rokem mě zaujal článek, že strakonická házená je na vrcholu. To jste byli v tabulce druzí. Teď vedete. Kde jste tedy teď?
Já bych řekl, že ten náš vrchol pořád tak nějak trvá. Jsme pátým rokem v první lize a pořád se držíme na předních příčkách. Nicméně, tenhle rok je specifický v tom, že nám odešli důležití hráči. David Zbíral šel hrát do Německa a ten dal loni 140 branek. Mladí kluci ale chytili svou šanci. Góly se rozprostřely mezi ostatní hráče a řekl bych, že jsme se semkli. Moc se nám nevěřilo a všeobecně se mluvilo o tom, že budeme hrát kolem středu tabulky.
Jste nejlepší střelec týmu s 58 brankami, navíc nejzkušenější hráč. Vzal jste na sebe pozici lídra?
(směje se) Důležité je, že taky házím sedmičky. Nějaké góly mi přibývají i z tohoto a vedu jen o kousek. Ale všeobecně dostávám velký prostor a kolikrát hraju i celý zápas. Chválit se tady asi není na místě. Jsem spíš rád, že to tam padá a vlastně, že to tam ještě pořád padá.
V minulosti jste mluvil o tom, že házenou už hrajete jen pro radost, když jste z té vrcholové odešel. Dá se ale takhle náročná celorepubliková soutěž, jakou první liga je, hrát vůbec pro radost?
Kdyby nás to nebavilo, tak to hrát nebudeme. Od nás z týmu nikdo nemá ani korunu. To jsem si stoprocentně jistý. Dřina je to velká. Teď máme v přípravě čtyři tréninky týdně. Řekli jsme si, že když už jsme první a jde nám to, uděláme všechno pro to, abychom to postavení udrželi. První liga není úplně jednoduchá soutěž. Také máme cesty po celé republice. Do Zlína, do Ostravy. Časově už jsme tam, kde je extraliga. Největší rozdíl vidím v tom, že ty české top kluby už mohou platit hráče a mohou trénovat třeba i dvakrát denně. To je tady absolutně nereálné a nebylo to reálné, ani když jsem hrál v Třeboni.
V Třeboni vrcholová házená postupně skomírala. Ubývali diváci, sponzoři i hráči. Ve Strakonicích je to ale sport číslo jedna, ne?
Loni anketu o nejlepší sportovní kolektiv okresu vyhráli fotbalisté Katovic, ale tři roky předtím my. Samozřejmě je to těžké srovnávat, ale řekl bych, že lepší týmový sport v současnosti ve městě není.
Tak alespoň pokud je to měřitelné návštěvností. Halu máte plnou na všech zápasech.
A to nás trochu limituje právě velikost haly. Nám se tam víc než 350 lidí nevejde a to už lidé musí stát všude možně. Na druhou stranu tohle je ale moc pěkné. Tím, jak je ta hala malá, tak to dělá skvělou atmosféru. Při nástupu máte husinu a navíc fanoušky ve Strakonicích máme dobré. Špatné reakce jsem od nich neslyšel. Je to takové rodinné.
V Jihočeském kraji jste momentálně špička. Jste první, máte náskok na druhého tři body. Skloňuje se ve Strakonicích slovo extraliga?
Já to hlavně vůbec nechci zakřiknout. My tuhle situaci už jednou zažili, když jsme byli první. Bylo to sice jen o bod před Kopřivnicí, ale i tak. My teď máme hodně zápasů venku. Navíc s těžkými soupeři. Extraliga se ve Strakonicích skloňuje, ale ještě bych se držel při zemi. A kdyby se nám podařilo vyhrát, ještě bychom se o tom museli hodně poradit. Muselo by se posilovat a to zase nevím, jestli by to bylo dobré z hlediska atraktivity pro diváky. Když to přirovnám k píseckému hokeji, tak taky postoupili do první ligy, ale pak tu hráli v podstatě jen pendlové z extraligy a lidi přestali chodit. Takže nevím, jestli by to bylo dobře.
A od diváků už jste něco podobného slyšeli?
Lidi naopak říkají: jo, pojďte to zkusit alespoň rok. Já z toho mám ale trochu strach. Nechci diváky zklamat.
Co je pro vás nejvíc limitující? Zázemí, kádr, nebo finance?
Myslím si, že po finanční stránce bychom to asi utáhli. První rok je vždy euforie, kdy přijdete s tím, že jdete hrát extraligu a sponzoři na to slyší. To by se asi nějak zvládlo. Ale museli bychom posílit, abychom posty měli zdvojené. Nás jako chlapů v mužstvu je deset bez dorostenců. A kdyby se ze základní lajny někdo zranil na měsíc, tak by to bylo fakt těžké.
Proti extraligovým celkům si zahrajete třeba v poháru. Porovnání máte. Jak by to tenhle kádr zvládl?
Úplně poslední bychom nebyli. Druhé nebo třetí místo odspodu bychom s tímhle týmem asi hráli, ale měl bych spíš strach z dalších let. Ale základ na to ve Strakonicích je. Mládež je na dobré úrovni. Já osobně nevím, jestli bych ještě třeba tři roky vydržel. Házená se zrychlila, jde to dopředu. Já mám 120 kilo a s tím už s těmi top hráči závodit nemůžu. Ale nemůžu říct, že třeba ještě na sezonu nebo na dvě bych si zkusit nechtěl.
