Při třetím mečbolu trefila na kříž své dvanácté eso. Zatímco v minulé partii s Lotyškou Jelenou Ostapenkovou málem vypadla, tentokrát bez většího vzrušení doplachtila k vítězství. Za 73 minut bylo vyřízeno.
Přestože proti sobě měla poslední australskou reprezentantku ve dvouhrách, obecenstvo se v Laver Areně příliš nerozburácelo. Plíšková mu nenabídla naději, nepřipustila zásadnější pochyby o vlastním triumfu.
„Výkon nebyl nejlepší, ale výhra je výhra,“ řekla. „Všichni víme, že dokážu hrát líp. Byl to divný zápas. Myslím, že ani Daša nepředvedla něco extra.“
Nastoupila jste se zabandážovaným stehnem. Trápí vás něco vážného?
Trochu jsem nohu cítila před zápasem. Tak jsem si ji radši nechala zavázat předem, abych si pak nemusela volat na kurt fyzioterapeuta.
Jste ráda, že jste tentokrát nemusela bojovat ve třech setech?
Rozhodně. Zápas s Ostapenkovou mi vzal síly, skončily jsme pozdě, pozdě jsem usnula. Ještě dneska jsem se cítila trochu unavená. Ale zítra mám volný den.
Co říkáte na to, že vás slušný standard stačí na postup do grandslamového čtvrtfinále?
Když je soupeřka horší, tak se jí bohužel přizpůsobím a hraju taky hůř. Zatím předvádím takový lepší střed, žádná pecka to není.
Na stadionu byla o dost poklidnější atmosféra než na US Open, kde jste se rvala s Williamsovými, že?
Los je tady trochu jiný. Nechci tvrdit, že mám lehké soupeřky. Ony předtím musely porazit nasazené holky. Ale papírově i žebříčkově jsem byla lepší než Gavrilovová, takže jsem si na ni dost věřila. Nepochybovala jsem o tom, že bych měla vyhrát.
Jak postupujete, mizí stres? Nebo se s blížícím se finále naopak stupňuje?
Stres to není. Akorát jsem dneska byla nervózní, protože jsem na mač musela čekat celý den. Ale na kurtu to ze mě hned spadne. Čím jsem v turnaji dál, tím jsem víc v pohodě. Nejhorší je první kolo.
Vzala jste si poučení z krizového vývoje sobotní partie?
Dneska to byl úplně jiný tenis. Ostapenková na mě nastoupila, do všeho šla. A já hrála líp než teď proti Gavrilovové, se kterou jsem měla na všechno čas, mockrát mě nezatlačila. Jen jsem se potřebovala zkoncentrovat a zaútočit.
Vaše příští soupeřka Lučičová-Baroniová je zase jiná. Očekáváte velkou palbu?
Přesně. Kurt je rychlý. Bude to asi fofr. Sedí jí to tady. Ale všechny hráčky, co porazila, byly spíš obranářky. Nikoho, kdo by se mi podobal, tady ještě nepotkala.
Postoupila jste do druhého grandslamového čtvrtfinále za sebou. Co cítíte? Je to euforie?
Není. Nevím proč, ale nejsem spokojená. Večer mi to snad dojde. Zápas byl z obou stran celkem bez emocí. Šťastná ale jsem, to jo. Když to srovnám s New Yorkem... Tam jsem porazila Venus, což nikdo nečekal, navíc z jejího mečbolu. Určitě jsem musela víc krotit nervy. Tady to byla taková pohodička.
