Až do svých sedmadvaceti se Peat živil jako bitkař v NHL. Mnohokrát shodil rukavice, aby pěstmi na ledě zjednal pořádek. Bil se, zatímco pobláznění diváci vstávali ze sedaček a televizní komentátoři nadšeně hulákali do mikrofonů.
Takových rvaček bylo v minulé sezoně NHL k vidění 344. Poslední roky ovšem přibývá lékařů, kteří už by raději neviděli ani jednu. Upozorňují na spojitost mezi otřesy mozku a právě zákeřnou CTE. Vedení ligy, včetně šéfa Garyho Bettmana, však zjištění vědců popírá a odpovědnosti za zdravotní stav hráčů se zříká.
Dá se postoj NHL obhájit?
Pomáhat a chránit
Tvrdost k hokeji patří. Hokejisté si na ledě nikdy nenechali nic líbit. V 70. letech Philadelphia Flyers na zastrašování založili taktiku, která je dvakrát dovedla ke Stanley Cupu. Předcházela je tak děsivá pověst, že někteří jejich soupeři prý simulovali zranění, aby proti bandě hromotluků nemuseli nastoupit.
Od té doby to v NHL bez praní nešlo. Každý tým si najal bodyguarda, který na ledě chránil hvězdy. Měli ho Wayne Gretzky i Jaromír Jágr, jehož v 90. letech střežil mohutný krajan Šlégr.
Video: David Kočí se pere s Wadem Belakem
Teď sice bitek ubývá, ale i tak k nějaké dojde průměrně v každém čtvrtém zápase. Ochránci jsou potřeba i nyní. A zdánlivě se jim nežije špatně. Berou slušné peníze, spoluhráči si jich cení a někteří fanoušci v Severní Americe chodí na hokej hlavně kvůli nim.
Tři výstražné kříže
Problémem je, že většina z nich se rvát nechce. Nejsou to krvelačné obludy. Odmalička milovali hokej, ale neměli dost talentu, aby si jich ve slavné lize všimli. A tak jim nezbylo než se tam doslova probít. To byl i případ českého obra Davida Kočího, který plnil roli zlého muže ve čtyřech klubech NHL.
Velký rozhovor s Davidem Kočím čtěte zde |
Díky tomu si zahrál s nejlepšími hráči. Ale zažil si svoje. „Před zápasem sedíte v kabině a víte, že asi budete muset jít do souboje. A přitom se vám ho kolikrát nechce podstoupit, nemáte na praní chuť,“ popisuje pro MF DNES.
Stres i častá zranění někteří ranaři tlumí koňskými dávkami tišících prášků. Svědomitý Kočí pokušení odolal, leč mnoho jeho kolegů podlehlo. Jsou závislí, trpí paranoiou a úzkostí.
V srpnu 2011 si dva bitkaři, Rick Rypien a Wade Belak, vzali život. A jen o tři měsíce dřív zemřel obávaný Derek Boogaard. Jeho bratr ho doma našel mrtvého. Příčina smrti? Koktejl z alkoholu a prášků na bolest.
Jako tabákový průmysl
Hned po Boogaardově smrti zkoumala jeho mozek neuropatoložka Ann McKeeová z univerzity v Bostonu. Její podezření se potvrdilo: 28letý hokejista trpěl degenerativním onemocněním CTE. Stovky, ne-li tisíce úderů do hlavy zanechaly stopu; jeho mozkem už se delší dobu šířila nemoc, která způsobuje demenci, ztrátu paměti a afektivní poruchy.
Derek Boogaard připraven k boji.
Lena Boogaarda, otce uznávaného bitkaře, závěry lékařů šokovaly. Už pět let hledá přesné příčiny synovy závislosti na lécích a chce, aby se NHL úmrtími hokejistů zabývala. A aby přijala (spolu)odpovědnost.
Letos se mu dostalo velké pomoci: o záležitost se začalo zajímat několik politiků z Demokratické strany. Aktivní je zejména poslankyně Jan Schakowská, která v říjnu zaslala řediteli NHL Bettmanovi dopis.
Odpověď ji zklamala. „Bettman dál popírá, že existuje spojitost (mezi otřesy mozku a CTE). Vyvrací vědecké závěry, nebo je přinejmenším zpochybňuje. Přitom už máme tolik důkazů,“ zlobí se Schakowská. Postoj NHL přirovnává k manýrám tabákové lobby, která rovněž staví zisk nad lidské zdraví.
Méně bitek = víc podlosti?
Hokejisty nicméně do praní nikdo nenutí. Všichni jsou v lize dobrovolně, navíc jim na konta chodí tučné obnosy. „Je to byznys. Jste vlastně podnikatel, který podepíše smlouvu s klubem NHL. Vy mu poskytujete službu a jste zodpovědný sám za sebe. Nemyslím si, že za to mohou majitelé klubů,“ tvrdí Kočí.
Hráči ale leckdy netuší vše o rizicích. Ubylo by bitek, kdyby NHL přestala polemizovat s vědci a jasně uznala, že rváčům hrozí CTE? Nejspíš ano. Mnoho z nich neví, že mohou skončit jako Boogaard.
Je tu ale ještě jedna složitost. Drsní muži na ledě chrání své zranitelnější parťáky. Kdyby se zakázaly bitky, mohlo by přibýt nenápadných zákeřností. Podlí hráči by se nebáli, že jim někdo za jejich troufalost vyrazí zuby.
Derek Boogaard očima fanouška:
Řešení nabízí David Gowdey v knize Turning Out The Lights: Concussions, Spectacle and the NHL, která se zabývá otřesy mozku v hokeji: „Liga by měla hráče, kteří se dopouštějí zákeřných faulů a hitů, trestat ještě přísněji než bitkaře. Tvrdé střety se z hokeje samozřejmě nevytratí, ale za zákeřnosti by měli hráči pykat,“ píše Gowley.
Otázka je, zda si liga někdy troufne bitky zakázat. Ředitel ligy Bettman dobře ví, že by nejspíš přišel o některé fanoušky, a tím pádem i o zisk.
Pokud by navíc uznal souvislost mezi otřesy mozku a CTE, mohla by NHL čelit řadě žalob ze strany nemocných bitkařů. To se už koneckonců stalo americkému fotbalu. NFL (National Football League) před lety zažalovaly tisíce bývalých hráčů kvůli následkům úrazů hlavy. Liga nakonec musela žalobcům vyplatit skoro miliardu dolarů. Podobný scénář dost možná Bettmana a spol. budí ze spaní.
