V roce 1917 sužovala National Hockey Association (NHA), která provozovala ligu v kanadských provinciích Ontario a Québec už skoro deset let, řada problémů.
Hráči narukovali do bojů I. světové války. A na zimní radovánky s pukem nebylo moc peněz, funkcionáři se hádali. Nechtěli, aby jim odcházeli lidé na frontu.
Eddie Livingstone, tvrdohlavý majitel Toronto Blueshirts i Toronto Shamrocks, který byl z původní party vyčleněn, se s vedením NHA soudil.
Na schůzku do montrealského hotelu Windsor 22. listopadu dorazil Livingstone spolu se zástupci klubů Montreal Canadiens, Montreal Wanderers, Ottawa Senators a Québec Bulldogs.
Jednali čtyři hodiny, načež oznámili dohodu. Tak vznikla National Hockey League, dodnes známá pod zkratkou NHL jakožto nejslavnější a nejlepší hokejová soutěž světa.
Všechno důležité převzala od NHA. Jenom kontroverzní Livingstone a jeho tým zůstali stranou.
Stanley CupSlavný stříbrný pohár nesoucí název Stanley Cup se uděloval už od roku 1893. V první sezoně NHL jej získalo Toronto, když porazilo Vancouver Millionaires, vítěze Pacific Coast Hockey Association. Až o devět let později se o Stanley Cup bojovalo ve vyřazovací nadstavbě NHL. |
Ale aby z Toronta, druhého největšího města v Kanadě, zmizel hokej úplně, nešlo.
Předchůdce dnešních Maple Leafs začal bez přezdívky se jménem Arenas, protože koncesi od Livingstona odkoupila společnost vlastnící tamní hokejový stadion.
Kvůli finančním problémům až do roku 1919 nehrál zakládající člen z Québecu a půjčoval své hráče ostatním. Spory o peníze se objevily i v prvních oficiálních duelech.
Ottawa Senators přivítala v Deyově Areně montrealského soupeře - konkrétně Canadiens. Na stadion s kapacitou čtyři a půl tisíce diváků toho dne podle odhadů dorazilo až šest tisíc lidí.
„Led byl lepkavý, zabraňoval ukázat Ottawanům svou obvyklou rychlost a pomáhal těžším Canadiens, hokej byl vzhledem k podmínkám překvapivě dobrý,“ referoval list Toronto Sun.
Domácí po první třetině nestíhali, prohrávali 0:3. Navíc v šatně se odehrála nyní už těžko uvěřitelná scénka. Hráči Senators odmítli pokračovat, dokud nebudou přepracovány jejich smlouvy, stávkovali totiž za vyšší platy.
Utkání se nakonec dohrálo, ale jak psal The Globe and Mail: „Už bylo příliš pozdě na nápravu škod.“
Takhle vypadaly zápisy prvních utkání NHL, které se konaly 19. prosince 1917.
Montreal vyhrál nad protivníkem s oslabeným kádrem 7:4. Pět gólů vstřelil Joe Malone, který zakončil sezonu 1917/1918 se 44 brankami z dvaceti zápasů. Gólový průměr na jedno utkání je dosud platným rekordem, Malone v tomto ohledu překonává i legendárního Gretzkého zmíněného v úvodu článku.
Jenže v následujícím ročníku slavný kanonýr sehrál pouhých osm utkání. Malone měl sport jen jako „vedlejšák“, protože sehnal práci doma v Quebec City. „Hokej mi nemohl zajistit tak skvělou životní úroveň,“ vzpomínal.
„Modlící se brankář“ změnil pravidla NHL
Na soupiskách obou týmů byste našli několik známých jmen, pozdějších členů Síně slávy. Mezi nimi vyčnívá montrealský brankář Georges Vézina.
Roku 1917 hra na ledě skoro vůbec ničím nepřipomínala dnešní hokejové mače. Nebyla povolena přihrávka dopředu, nesmělo se kopat do puku, na hrací ploše chyběly modré a červené čáry. Vylučovalo se na tři minuty a gólmani měli svoje vlastní tresty, takže střežit branku pak musel některý z hráčů.
Odvážní muži - tehdy ještě bez masky a chráničů - navíc museli „chytat“ vestoje. Clint Benedict z Ottawy se s tím nechtěl smířit, takže občas schválně upadl (ale samozřejmě to muselo vypadat jako náhoda) a klekl si.
Vysloužil si přezdívku „Modlící se brankář“ a zapříčinil první úpravu pravidel NHL. Od 9. ledna 1918 už gólmani padat mohli. „Pokud jim to pomůže, ať se klidně stavějí na hlavu,“ prohlásil šéf ligy Frank Calder. A Vézina pak - možná i díky volnějším regulím - 18. února vychytal první čisté konto v historii NHL.
Ale zpět do zahajovacího dne; do Montrealu přicestovalo Toronto k zápasu proti Wanderers a byla z toho přestřelka 10:9 pro domácí. Montrealský obránce Dave Ritchie se zapsal do historie už po minutě jako první střelec soutěže.
Jediný gól v NHLVe střelecké listině ze dne 19. prosince 1917 je zapsáno také jméno Arta Rosse, obránce Montreal Wanderers. Jenže stejně jako jeho tým nepřidal žádnou další výhru, Ross už v NHL neskóroval. Muž, jenž se proslavil jako jeden z prvních bojovníků za platový strop a který nikdy neuhnul z bitky, po zániku klubu ukončil ve 33 letech kariéru. Vrhl se na dráhu kouče, v NHL dělal i rozhodčího. Boston Bruins dovedl ke dvěma Stanley Cupům, od roku 1947 nese trofej pro nejproduktivnějšího hráče základní části jeho jméno. |
Podle novinářů z The Globe and Mail mohli za porážku Toronta především brankáři Sammy Hebert a Arthur Brooks. „Byli slabí a neudělali, co mohli,“ psali. Jejich kolegové z Toronto Sun přidali další důvod - nedostatek týmové práce.
Návštěva 700 diváků vypadá v dnešním měřítku směšně, navíc když vojáci s rodinami dostali vstupenky zadarmo. Ale jako by to smutně nízké číslo předznamenalo osud Westmount Areny.
Na začátku ledna 1918 zimní stadion postihl požár. Klubu Montreal Wanderers vznikla škoda ve výši 30 tisíc dolarů. Už tak chudý celek, který si půjčoval hokejisty od soupeřů a dalších pět zápasů prohrál, žádal další pomoc.
Canadiens přijali stěhování do Jubilee Rink ve východní části města. Sam Lichtenhein si jako podmínku dal právě hráčskou kompenzaci.
Zástupci NHL si však mysleli, že svá slova nedodrží. Že ho doutnající ruiny jeho domovské arény přesvědčí. Ale spletli se - Lichtenhein čtyřnásobné vítěze Stanley Cupu prostě odhlásil.
Profesionální hokej mele z posledního
Další skandál zažila nová liga 28. ledna 1918, kdy se utkalo Toronto s Montrealem. Výsledek 5:1 není podstatný, v hlavních rolích se představili domácí Alf Skinner a Joe Hall z Montrealu.
V poslední třetině Hall srazil k zemi Skinnera, který ho v pádu zasáhl hokejkou do obličeje. Těžko říct, zda se jednalo o úmysl. Ovšem „Bad Joe“ se rozčilil, byl nepříčetný. Holí mlátil do Skinnerovy hlavy, jako by sekal dříví. Skinner opouštěl led v bezvědomí, Hall byl okamžitě vyloučen.
Pro oba bitkaře si přišla rovnou do šatny policie, dostali pokutu 15 dolarů a veřejné napomenutí. „Musíme tady mít čistý sport, Toronto chce čistý sport a policisté chtějí vidět, že je udržován v čistotě. Proto budeme rozhodčím k ruce a když bude potřeba, zakročíme,“ citovaly noviny Toronto Globe policejního důstojníka.
Když pak premiérovou sezonu dohrála jenom tři mužstva, stejný list predikoval brzký konec NHL. „Profesionální hokej mele z posledního.“
Ve skutečnosti je po téměř století ze zámořské soutěže globální zábava, v příštím roce se rozšíří na 31 členů do Las Vegas. Stále se bojuje proti bitkám. Za Kanaďana Gretzkého se v historické tabulce produktivity nejspíš brzo přesune jistý Jaromír Jágr. Po Novém roce vypuknou velkolepé oslavy toho pravého výročí...
