Před začátkem 14. století v tehdejším českém království působilo více než 10 mincoven. V tak roztroušeném měnovém systému bylo těžké se vyznat. Proto na sebe reforma českého mincovnictví nenechala dlouho čekat.
Roku 1300 král Václav II. mistrně využil nově objevených stříbrných ložisek na území dnešní Kutné Hory a reformu českého mincovnictví svěřil italským Vlachům. Všechny mincovny se přesunuly za výrobou do Kutné Hory. A právě tam byl vyražen první pražský groš. Na svou dobu mince velmi kvalitní, která obsahovala více než 90 % ryzího stříbra.
Historie financí
Čtěte také: Zlatá mince, která drží historický rekord: platila 700 let  |
Král měl při provedení této reformy ulehčenou úlohu díky tomu, že ze zákona veškeré stříbro patřilo jemu. Na druhou stranu se nechtěl zatěžovat náklady na jeho těžbu, a tak mu připadla 1/8 nově vytěženého stříbra. Zbylých 7/8 mělo pokrýt náklady a zisk ostatních zúčastněných.
Pražský groš se díky své ohromné kvalitě zanedlouho stal mincí váženou a přijímanou nejen v českém království, ale i po celé Evropě. Václav II. věřil, že jeho mince bude platit navždy, ale jeho sen se mu ale nesplnil.
Mince s větším obsahem stříbra putovaly za hranice
Jedním z důvodů byl ekonomický růst, při kterém roste poptávka po penězích, a tím pádem i po nových groších. Nevyhnutelně tak jednoho dne mělo dojít k nedostatku stříbra pro měnové účely. Dalším důvodem byla rozhodnutí panovníků, kteří hledali prostor pro vlastní obohacení, a tak postupně začali snižovat obsah stříbra v mincích.
Snižování obsahu stříbra můžeme sledovat už po nástupu Lucemburků na český trůn. Jan Lucemburský snižoval podíl stříbra zejména v drobnějším oběživu tzv. penízů, ale nevyhnul se mu ani pražský groš. Král však postupoval vypočítavě: mince, se kterými splácel svoje zahraniční závazky, nechal razit kvalitnější než ty, které pouštěl do domácího oběhu. K rozeznání těchto grošů zřejmě sloužila dělicí znaménka v opisu mince.
O autoroviFilip Borek
|
Lucemburkové také začali razit vlastní mince, zlaté florény. Nenašlo se příliš materiálů, které by popisovaly, jak s pražským grošem nakládal Karel IV. Ví se sice, že za jeho vlády proběhla reforma, která měla navrátit stříbrný obsah grošů na původní úroveň, neví se však, zda to tak bylo.
Za doby husitské se Kutná Hora stala jedním ze strategických míst v boji o moc. Během válek byla dvakrát vypálena a dlouho trvalo, než se samotné město, ale zejména výroba pražských grošů vzpamatovala. V této době se české země ocitly pod návalem nejen domácích, ale i zahraničních mincí pramalé hodnoty.
Ražba pražských grošů se do Vlašského dvora oficiálně vrátila až roku 1469 za vlády Jiřího z Poděbrad. Ten rovněž znovu zavedl poměr směny mezi grošem a menším oběživem na 1 groš = 7 peněz = 14 haléřů.
Po jeho smrti a nástupu rodu Jagellonců na trůn zažívají pražský groš i Kutná Hora významné oživení. Díky technologickému pokroku bylo možné vytěžit více stříbra, což mělo blahodárný vliv na návrat pražského groše jako hlavní české mince. Po desetiletích ve válečném stavu české království zažívalo i nemalý hospodářský růst.
Obratem však musíme dodat, že razantně pokračovalo snižování obsahu stříbra v mincích, kdy ho roku 1472 ještě groše obsahovaly 56,3 %, ale o 11 let později už byl poměr stříbra pod 50 %, konkrétně 48,3 %. Bylo zřejmé, že čas této mince se pomalu chýlil k závěru.
Když byla objevena stříbrná naleziště u Jáchymova, začaly se razit kvalitní tolary, které byly silnou konkurencí pražskému groši. A když se české země staly součástí Habsburské monarchie, byl konec nevyhnutelný. V plánu totiž bylo zavést jednotný měnový systém pro celou říši. Roku 1547 tedy ražba pražských grošů končí. Groš sice nevydržel navždy, jak měl v plánu Václav II., ale i tak patří mezi jednu z nejdůležitějších kapitol českého mincovnictví.
