Uroboros (80 %)
Absolventská práce Bory Debnárové si do názvu vetkla jméno mytického hada zakousnutého do vlastního ocasu. Autorku tančící na pódiu doprovází živá hra na elektrickou kytaru a hlavně hlas multiumělkyně skryté pod pseudonymem RRRR+A. Zpočátku spíš rituální zaříkávání, které postupně přejde v neartikulovaný zpěv, skvěle podbarvuje křehké představení se srozumitelným poselstvím životního cyklu.
Spoře oděná Debnárová se divákům uvede nejprve jako postava zamotaná v embryonální poloze do těla hada, aby se z jeho útrob během tance vymanila, s plazem bojovala, porazila ho... a pak se jím opět nechala dobrovolně ovládnout. Uroboros vrcholí v momentě, kdy Debnárová spolu s pomyslným hadem roztočí téměř nekončící soubor piruet, ze kterých se nejednomu divákovi zamotá hlava.
Black Regent (70 %)
Úplně jiný zážitek přineslo stejně vystavěné představení Britů Iony Kewneyové a Josepha Quimbyho. Jejich Black Regent začal záhy po vpuštění prvních diváků do sálu, takže později příchozí už sledovali, jak se Kewneyová rozehřívá v gymnastických pozicích na pódiu. Tanečnice před diváky předvádí náročnou krkolomnou akrobacii v doslova drastickém a těkavém sledu, což způsobuje až fyzický pocit nepříjemna. Zběsilý tanec, který má snad připomínat šamanský rituál, dokresluje neméně zajímavá rozložitá a vousatá postava hudebníka Quimbyho, který se v pozadí vlní s kytarou za hudebním pultem a dunivou hudbu z reproduktorů občas doprovodí překvapivým kvílivým falzetem. Už jen pohled na spolupráci téhle nesourodé dvojice více než jen zaujme.
Clown’s Houses (60 %)
Představil se zde také řecko-německý loutkový soubor Merlin Puppets s pěticí sarkastických příběhů ilustrující osamělost jednotlivce ve městě. Každého z nich čeká nehezký osud, což Merlin Puppets dovedou podat v nečekané pointě. Hned v tom prvním například sledujeme muže znuděně sedícího před obrazovkou a přepínajícího mezi kanály tak dlouho, až ho televize usmrtí. Příběhy bez hlubšího přesahu však vzbudí jen pousmání či uznalé pokývání nad řemeslným zpracováním.
