RECENZE: V Shakespearovi našli pubertální vtípky s rozkrokem i fantasy

Kdo by se bál vstoupit do Špinarova čarovného lesa jen proto, aby se vyvaroval moderní divočiny polonahých tanečníků, kteří se budou okatě třískat se vznešenými ochozy Národního divadla, dělá chybu.

Uměleckému šéfovi naší první scény se stejně jako v případě Manon Lescaut (recenze zde) povedlo vyváženě složit moderní divadlo, které táhne, baví, ale přitom nijak nepitvoří původní předlohu.

I když v případě Shakespearovy nejznámější komedie (která je u nás známa spíše pod názvem Sen noci svatojánské) se přitom bez nějakého toho pitvoření vlastně obejít nelze. Daniel Špinar předlohu osekal na sto minut bez přestávky, výrazně přepracoval řemeslníky, ze kterých udělal přitroublou rodinu v lese, a dále do pozadí odsunul úlohy Thesea a Hyppolity.

V tomhle horečnatém snu jde především o pubertální touhy mladých Athéňanů, kde v obou párech vynikají ženy – Lucie Polišenská (Helena) a Pavla Beretová (Hermie). V magickém sporu Oberona s Titanií pak září další herečka, opět vynikající Pavlína Štorková, která i s pomocí fascinujícího dredatého kostýmu stvořila křehkou a zároveň pevně vládnoucí lesní bytost. Příchody Titanie a její kompanie patří k nejlepším momentům inscenace, práce uznávaného choreografa Radima Vizváryho je zde skvělá. Pavel Batěk jako Oberon však v kontrastu působí zavile toporně až příliš.

Postavě Štorkové se vyrovná Puk Michala Kerna, který si s těžkou úlohou hlavního hybatele a zároveň baviče publika poradil bez problémů. A to přitom nejde jen o skoky na trampolíně v zařízlých teplácích či rozhazování všudypřítomných molitanových kousků.

Sen čarovné noci

75 %

Národní divadlo

premiéra 16. června 2016

režie: Daniel Špinar

hrají: Lucie Polišenská, Pavla Beretová, Jiří Suchý z Tábora, Patrik Děrgel, Michal Kern, Pavlína Štorková, Pavel Batěk, Petr Šmíd, Martina Preissová, Alena Štréblová, Ondřej Pavelka, Jana Boušková, Milan Stehlík, Eva Vrbková, Michaela Doubravová-Tomešová

Jediné, co kritikům inscenace přidává střelivo, je přílišný důraz na laciný humor. Oproti zkouškám ho totiž přibylo – opakovaných ran do rozkroků či obřích erekcí ve spacáku v jinak tak vyvážené inscenaci skutečně netřeba.

I když i zde je jasný Špinarův záměr postavit lacinou přisprostlou teenagerskou komedii (mladí Athéňané) vedle do sebe zahleděných nabubřelých fantasy ság (Oberon s Titanií) přesně v takovém nepřehledném mixu, jak dnešní mládež konzumuje současný popkulturní svět. Moderní hra se vším všudy.