Z viditelných změn pro letošek jsou patrná třeba úsporná maska mašiny. Světlomety se zakulatily a mezi nimi se objevil žebrovaný trojúhelníkový otvor nasávání vzduchu. Uvnitř světel vyrostly LEDkové lišty denního svícení, které dodávají pohledu drzého svalovce na důrazu. Zatímco světla mírně vystoupla, blinkry se radikálně zúžily. Také zde se zabydlely LEDky.
Triumph Speed Triple R v číslech
|
Zpětná zrcátka se přesunula z usedlé obvyklé pozice na konce heftů. Doufejme, že naše bdělé úřady nebudou tuto rebelii odměňovat potížemi při silničních kontrolách. Na zorný úhel tahle změna pozice zrcátek vliv jednoznačně nemá. Drobných změn je na fasádě letošního speeda ještě více.
Velmi zajímavé jsou ale také změny, co na první pohled tak úplně vidět nejsou. Je to například plynová rukojeť nově zcela v režimu ride-by-wire, tedy ekvivalent elektronického plynového pedálu u moderních aut. Díky tomu je možno volit mezi pěti režimy odezvy plynu. Ve spolupráci s několikastupňovou kontrolou trakce a vypínatelným ABS lze tak mašinu připravit na okruhové řádění, stejně jako na kaskadérskou show nebo odpolední vyjížďku za město. Mimo ovládání plynu doznal zejména motor sto čtyři samostatných změn oproti předchozímu modelu. A není to jenom barva šroubů upevňujících boční víka. Změněn byl například tvar pístů a spalovacích komor. Díky tomu bylo možno upravit kompresní poměr. Konstruktéři změnili i vačky a klikovou hřídel nebo například systém vstřikování paliva a tvar svodů výfukového potrubí.
To všechno proto, aby každé otočení plynovou rukojetí vyvolávalo v jezdci touhu po dalším a přinášelo radost z divoké jízdy.
Óda na radost
Když si před projížďkou motorku prohlížíte, říkáte si, co vlastně potřebuje člověk víc pro pořádnou porci adrenalinu. Motor, dvě kola, to zadní uložené letmo a řídítka? Víc toho tady vlastně ani není. Něco ale přece ano. Nádherný karbonový přední blatník. Upřímně? Bez toho by to prostě nešlo. Motorka se nad ním hrbí jako šelma přichystaná ke skoku.
Otáčím klíčkem a začínám si hrát s nastavením mašiny. Mimochodem kdyby se jezdec cestou rozhodl cokoliv operativně měnit, zastavovat kvůli tomu nemusí. Vše zvládne i za jízdy. Odezvu plynu volím druhou nejagresivnější – volím Sport. Režim Track (závodní trať) asi v běžném provozu nenajde uplatnění. ABS mírně potlačit, zatímco kontrolu trakce alespoň pro začátek zachovat. Ujetý čas na kolo měřit nebudeme, ale můžeme například nastavit hodnotu otáček, kdy bude potřeba řadit. A má modrý indikátor blikat třemi diodami ze šesti, všemi šesti nebo postupně nabíhat? Už vám z toho jde hlava kolem? Zní to možná složitě, ale vše mají na starosti pouze čtyři tlačítka. Vstup do menu, listování nahoru, dolů a potvrdit a zároveň vyběhnout z nastavení. To je všechno.
Po usednutí do střídmého ale pohodlného sedla osahávám zbytek ovladačů na širokých řidítkách. Když už přišla řeč na sedlo, spolujezdcem bych fakt být nechtěl. Jeho post je tady asi jenom proto, že to bývá zvykem. Také pozice jeho stupaček naznačuje cosi o kolenech u uší. No prostě nesmysl. Nabušený brit si potrpí na luxus a kvalitu. Obouvá proto prémiové gumy Pirelli Diablo Supercorsa. V podstatě homologované okruhové gumy o průměru 17 palců. Ta vpředu má rozměr sto dvacet na sedmdesát, zatímco na zadním letmo uchyceném kole ubíhá rovnou sto devadesátka. Udržet na uzdě sto čtyřicet koní má za úkol dvojice plovoucích kotoučů s radiálními čtyřpístovými monobloky od Bremba. Kdyby krize dosáhla vrcholu, vypomůže ještě zadní dvoupístový Nissin a kotouč o průměru 255 mm.
Výčet prémiových značek ale ještě neskončil. Testovaná erková verze Triumphu Speed Triple totiž tančí po silnici v rytmu podvozku Öhlins. Znalcům jeho přítomnost prozradí i typická zlatá barva trubek přední USD vidlice. Ta nese označení NIX30 a je ve všech parametrech nastavitelná. To znamená odskok, předpětí i útlum. Vzadu se za rozdvojkou výfukového potrubí ve tvaru písmene Y skrývá expanzní nádobka zadního dvouplášťového monoshocku TTX36 umožňujícího nastavení těch samých parametrů jako vpředu.
Ochočené tornádo
S kocháním je konec, svrbí z něj ruce, tak se vyhupuji do sedla a trochu nedočkavě mačkám startovací tlačítko. Trojice dělníků pode mnou se rozduní pod sedlo vytaženými výfukovými koncovkami. Temný zvuk je podbarven typickým svištivým zvukem všech britských tříválců. Je to jako když se blíží tornádo. Pootočím rukojetí plynu, abych vyzkoušel jeho odezvu. Reaguje okamžitě i na ten nejjemnější pohyb a tornádo zafičí zase o kousek blíž.
Jednička bez násilí zapadla a pomalu s respektem a pokorou vplouvám do provozu. Motorka se vodí s lehkostí skútru. Sportovní posaz není díky doširoka roztaženým řídítkům tak ultimátní jako na supersportu. Vnáší to do jízdy dávku rozjívenosti a chuti řádit. Na dlouhé rovince přidržím plyn trochu déle než obvykle. Ručička analogového otáčkoměru bleskově proletí kolem číslic pět, šest a sedm. Modré indikátory řazení divoce blikají, ale točím to dál. Takhle opojný pocit z nikdy nekončícího plynulého zátahu hodného elektromotoru nemůže nabídnout žádný jiný motor na světě. To dokáže jenom tříválec. Za tenhle opojný pocit si Speed bere z patnáctilitrové nádrže ani ne pět a půl litru benzinu na sto. Myslím, že to je docela fér obchod.
Kvalty precizně zapadají a jízda se mění nebezpečně nízký let. Pokud jsou všechny systémy aktivní, dokážou pohlídat i kontakt předního kola s vozovkou. Když to asistenti nedovolí, jízdu po zadním si prostě nedáte. Na jejich obranu lze ale říci, že jejich služeb je možné se beze zbytku vzdát. Pro takový případ ale nemám připravenu vhodnou výmluvu tomu, kdo mi toho darebáka půjčil. A tak nechávám ty neviditelné pomocníky dělat jejich práci. Ale musím potvrdit, že jsou maximálně diskrétní a do řízení se nijak zvlášť nepletou.
Podvozek je tuhý a spolu s rámem tvoří jeden kompaktní celek. Ani v okamžiku, kdy se mašina pořádně zapře do zatáčky, nepovolí ani na milimetr. Jízda městem s tramvajovými kolejemi a kočičími hlavami není zrovna procházkou růžovým sadem. Mašina městské nerovnosti nepolyká zrovna ochotně. Péřovou odezvu bych ani nečekal.
Když se ale začnou střídat zatáčky a před předním kolem se rozeběhne klasická okreska, stane se z těch několika zlatých trubek parťák do nepohody, na kterého se lze spolehnout. Za hlubokého hřmění motoru se mašina ochotně překlápí do zatáček a do rovinek vyráží s potenciálem šelmy ženoucí se za kořistí.
Blíží se další utažený oblouk a s ním i chvíle sáhnout po brzdách. Macaté radiální kotvy chytnou roztočené kotouče a bez slitování, zato radikálně ukončují gejzír adrenalinu. Navzdory tomu, že se brzdilo z hodně vysoké rychlosti, jsou brzdy beze známek únavy schopny stejný kousek opakovat ještě mnohokrát po sobě.
Reklamní slogan téhle mašiny říká, že Speed Triple R rozpoutává vzrušení. Jestli se to projevuje tím, že pravá ruka má po kontaktu s rukojetí nutkavou potřebu kroutit plynem, každá zatáčka je novou adrenalinovou výzvou a motor se vypíná jen s největším sebezapřením, tak potvrzuji všemi deseti.
