Trenér Frťala po nemastném neslaném prvním poločase poslal na hřiště dvojici mladých odchovanců: Kubistu a Mihálika. A právě po jejich spolupráci šel Jablonec čtyři minuty po přestávce do vedení 2:1. Ondřej Mihálik se dostal k míči za malým vápnem a prudkou ránou k tyči prostřelil brankáře Dostála. Jak se ukázalo, byla to vítězná branka.
„Jsou to neuvěřitelné pocity. Doufám, že to není můj poslední gól. Ale hlavně je důležité, že jsme to doma zvládli a získali jsme tři důležité body,“ zářil úspěšný mládežnický reprezentant. „Jsem strašně vděčný za to, že jsem vůbec mohl do zápasu naskočit a ještě se mi to takhle vylepšilo.“
Pro Ondřeje Mihálika to byl šestý ligový start, do kabiny mezi mazáky se poprvé posadil už v 17 letech a herní premiéru si odbyl před rokem a půl v utkání proti Příbrami. Přesto šlo v sobotu v podstatě o debut. Blonďatý talent dosud počítal svou účast na minuty a naskakoval v závěrech zápasů, nyní však dostal šanci na celý poločas. A vtrhl do něj s neskutečnou vervou.
Gól mohl vstřelit už ze svého prvního dotyku s míčem hned po přestávce, jenže jeden ze zlínských obránců mu střelu v nadějné pozici zhatil. „Škoda, trochu jsem zaváhal a obránce mi vypíchl míč na roh,“ zalitoval Mihálik. Nesvěsil však hlavu a po třech dalších minutách si dal parádní gólový dárek k narozeninám.
A nemuselo zůstat jen u jedné trefy. Deset minut před koncem se Ondřej Mihálik ocitl sám na levé straně zlínského pokutového území a tlačil míč k tyči, tu však těsně minul. „Standa Tecl mi dal balon do vápna, já pálil levačkou z první na přední tyč, ale střela se o ni jen otřela z vnější strany.“
To, že se mu kouč chystá osladit narozeniny startem proti Zlínu, jablonecký mladík dopředu vůbec netušil. Před zápasem si vyslechl z reproduktorů gratulaci od moderátora a myslel, že celé utkání stráví na lavičce. „Vůbec jsem nevěděl, že nastoupím, bylo mi to řečeno až o poločase. Před zápasem jsem netušil, že by mi trenér chystal narozeninový dárek, ale jsem rád, že jsem na hřišti nakonec mohl být.“ Pokyn od trenéra zněl jasně: „Hraj poctivě, s čistou hlavou a zapomeň, že je to tvoje první velká příležitost.“
To Ondřej Mihálik dodržel a znovu potvrdil, že má střelecké geny. Jeho otec Štefan dřív válel za Jablonec nebo za Žižkov a platil za úspěšného kanonýra. Kromě střeleckých vloh po otci junior podědil i přezdívku Pišta.
Jestli mu táta fandil z jablonecké tribuny při velké premiéře se Zlínem, si mladý Mihálik nebyl po utkání jistý. „Před zápasem mi říkal, že má spoustu práce. Ale určitě se na ten můj gól podívá v televizi nebo mu ho sám ukážu. Určitě je na mě pyšný.“
První vstřelená ligová branka kromě radosti přinese Ondřeji Mihálikovi i nějaké výdaje. Bude muset zaplatit zápisné do klubové kasy. „Přesnou částku neznám, ale kapitán Tomáš Hübschman mi to určitě spočítá a dá mi vědět,“ smál se šťastný střelec a oslavenec, kterému kyne velká fotbalová budoucnost.
