Díky seriálu jste asi hodně populární. Jaké to je, když třeba jdete po ulici a lidi vás poznávají?
Ač hraji už velmi dlouho, je pravda, že Případy 1. oddělení mají asi hodně vliv na popularitu. Abych řekl pravdu, jsem vcelku stydlivý člověk, tak se v tom moc nevyžívám.
Pomáhali vám při natáčení odborníci z řad kriminalistů?
Určitě. Prováděli nás hned od prvního dne natáčení. Byl jsem za to velmi rád, jelikož jsem nikdy sám osobně nebyl vyšetřován či naopak. Toto natáčení pro mne nebylo jednoduché. Musel jsem přesvědčit hlavně sám sebe, že je to má každodenní rutina. Byla to skvělá zkušenost. Opravdu si vyšetřovatelů velice vážím, obzvláště kriminalistů, kteří pracují na vraždách.
Jste si s kapitánem Andělem v něčem podobní?
Určitě máme společný zápal k práci, netrpělivost a šarm (smích). Líbí se mi, jak je svým způsobem paličatý. Někdy je i frajírek, což si může dovolit, jelikož je dobrý ve svém oboru. Jinak je to dobrý chlapík. Na pivko bych s Andělem klidně šel.
Jaké postavy měli vaši kolegové a jak jste spolu vycházeli?
Především celé natáčení bylo pro mne velkým přínosem nejen v herectví, ale i v setkání s lidmi, kterých jsem si vždy velmi vážil. Respektovaný Plíšek, kterého hraje skvělý Bolek Polívka, je mimořádný díky nadhledu a moudrosti. Nebo Kozák, jehož roli hraje Ondřej Vetchý, má právě tu trpělivost, která mě chybí. Skvěle nás doplňuje Víťa Sršeň. Role byla svěřena panu Vladykovi. I další postavy a herci, se kterými se v seriálu setkávám, jsou příjemným zpestřením mého života.
Vy máte teď před kamerou trošku frmol. Připravujete se na další seriál, kde ztvárníte Martina Friče.
Přesně tak. V seriálu Bohéma mi byla svěřena rozsahem ne velká role, ale je to zajímavá postava. Jde o legendu českého filmu Martina Friče. Je to pro mě pocta a závazek. Já asi neumím někoho úplně napodobit, takže tam prosákne něco ze mě.
Petr Stach v seriálu Případy 1. oddělení
Hrajete i v mnoha divadlech. Jak vnímáte práci před kamerou a na prknech divadla?
Pro mě to zase až tak velký rozdíl není nebo se spíše snažím se tím nezabývat. Jediné, co vnímám, je rozdíl v prostředí, které se před kamerou často střídá.
Když přijdete do nového prostředí nebo studujete novou roli, nejste z toho třeba nervózní?
Teď jsem začal hrát v novém představení Smrt a dívka v divadle Ungelt. Hraji tam ještě s Tomášem Dastlíkem a Luckou Štěpánkovou. Jde o velmi komorní záležitost. Při našem prvním setkání jsme si dokonce vykali. Seznamovací párty sice nebyla, ale myslím si, že jsme si padli do noty. Oslava proběhla po premiéře, která byla před pár dny. Naštěstí nebyla zádušní, ba naopak, slavili jsme úspěch.
Když jdete s kůži na trh, míváte za ta léta ještě trému?
To je zajímavá otázka. Řekl bych, že v případě, že si je herec trochu jistý, tak se na to těší, a když si není úplně jistý, má nervy. To není pokaždé stejný, alespoň u mě ne.
Člověk musí při vaší práci i relaxovat, aby nabral energii do dalšího kolotoče. Jezdíte na hory nebo spíš někam za exotikou?
Za exotikou ne. Mně je milé Chorvatsko, tam to mám rád. Hodně blízké je mi i kolo. Vyveze mě z města do lesa, kde se dá krásně přemýšlet a čistit hlavu. Jsem i turistický běžkař. Jezdím rád na túry sám. Když jdu s někým, kdo to umí, vztekám se a jsem protivnej chlap.
