Co vás přimělo podepsat výzvu Vědci proti strachu a lhostejnosti, jejímž prostřednictvím se na čtyři sta vědců a akademiků vymezuje proti rostoucí vlně nesnášenlivosti vůči migrantům?
Vidím, jak se na veřejnosti šíří dost otřesné představy o migrantech a utváří se názory, jež ohrožují základy demokracie. Rozrůstá se nesnášenlivost vůči lidem majícím jiné náboženské smýšlení, pocházejícím z jiných kultur. Zároveň se formují různá hnutí, která se snaží těchto xenofobních nálad využít a prosadit se na politické scéně.
Milan ZnojPůsobí jako docent politické filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednáší dějiny politické filozofie a teorie demokracie. V devadesátých letech se angažoval v politice v Občanském hnutí a ve straně Svobodní demokraté. Publicisticky přispívá politickými analýzami do řady periodik. Je autorem monografie Mladý Hegel na prahu moderny, spolu s J. Havránkem a M. Sekerou vydal knihu Český liberalismus. Osobnosti a texty. |
Čím si nenávistné postoje proti migrantům vysvětlujete? Vznikají spontánně, nebo jsou důsledkem štvavé kampaně?
Takové nálady vycházejí z jevů, které jsou v Evropě v chodu. Některé politické skupiny je však zneužívají, aby se mohly dostat k moci a realizovat vlastní zájmy. Příliv imigrantů do Evropy je samozřejmě problém, dotyčná hnutí jej ovšem nevyřeší.
Z čeho tedy atmosféra strachu pramení?
Česká společnost se setkává s něčím, čemu nerozumí. Lidé mají pocit, že je migranti ohrožují. Média ukazují neustále děsivé výjevy ze Středního východu, probírají válečné střety Islámského státu, do toho vstupuje islámský terorismus ve světě. Všechny tyto obrazy vzbuzují v části společnosti úzkost. Veřejnost se následně obává, že nebezpečí, které hrozilo někde v Africe nebo na Středním východě, se dostává k nám a my se mu nejsme schopni bránit.
V souvislosti s uprchlickou krizí se stále častěji vyskytují poplašné zprávy a tendenční představy o migrantech, které se nezakládají na faktech. Nemyslíte si, že ve veřejném prostoru chybějí elity, jež by pomáhaly kultivovat debatu a uvádět věci na pravou míru?
Sílící strach z imigrace ve společnosti není úplně konkrétní a je těžké jej vyvracet. Úzkost lidí je obtížně uchopitelná. Přesto si myslím, že lidé věci znalí, zkušení, mají odpovědnost vnést do diskuze názory, které by mohly s neurčitými úzkostmi konkrétně polemizovat. Nelze se jen schovávat, prohlašovat, že za všechno mohou média nebo špatní politici. Každý člověk by se měl zamyslet nad hrozivými náladami, jež se na veřejnosti šíří, a nad nebezpečím, jež pro demokracii představují. A něco s tím udělat.
Autory výzvy jsou akademičtí pracovníci a vědci. Neměli by právě oni více vstupovat do veřejné diskuze?
Nemyslím si, že zrovna vědci by měli rozhodující slovo, týká se to především politiků, novinářů. Určitě by však měli být víc slyšet. Lidé autority potřebují, vyhledávají je, zajímají se o jejich názory. Vědci představují specifický typ racionální autority, jejich hlas by měl na veřejnosti také zaznít, což se zatím neděje. Věda učí kritickému myšlení, schopnosti pochybovat a nepodléhat fanatismu. Tu schopnost v diskuzích kolem imigrantů postrádám.
Uprchlická krizeMAKEDONIE: Denně dorazí až tisíc uprchlíků, říká Čech OCHRANKA: Bezpečnostní agentura se cvičí na uprchlíky KACHNA: Cesty do Evropy jako fotoromán DŽUNGLE: Nákup u Afghánců, disko s Nigerijci BĚLÁ: Proč se bouří uprchlíci v českém táboře? PSYCHOLOG: Za strach z uprchlíků může i komunismus VERBEŽ A SVOLOČ: Jak Češi diskutují o migrantech PRŮZKUM: Tři Češi proti na jednoho pro KOMENTÁŘ: Proč se bojíme uprchlíků? |
Co říkáte na vaše kolegy z akademické obce, kteří na veřejnosti vystupují proti migrantům a rozdmýchávají nenávistné postoje ve společnosti? Má svoboda slova na akademické půdě nějaké meze?
To není jednoduchá otázka. Svoboda slova určitě nějaké meze má, protože může škodit. Akademická půda je však založena na existenci maximální svobody slova, což má umožnit kritickou a nezávislou debatu. Střet různých názorů a alternativních konceptů má sloužit k dobrání se pravdy. Pokud však někdo místo kritického přemítání a uvažování alternativ fanaticky a dogmaticky indoktrinuje a manipuluje veřejnost, na akademickou půdu nepatří.
Jak lze naučit veřejnost kriticky myslet?
Kritické myšlení je schopnost podívat se i na vlastní přesvědčení a uvažovat o důvodech, proč je zastávám. Znamená to vyslechnout protiargumenty a zvážit je. Je úlohou vzdělávacího systému, aby na veřejnosti mohly zaznít polemiky, diskuze a alternativní názory. Ovšem pouze v rámci tolerance a snahy o hledání společného rozhodnutí, nikoli manipulace.
Zaregistroval jste pojem „sluníčkář“, kterým jsou častováni lidé hájící práva uprchlíků?
Ten pojem jsem zaznamenal. Je to snaha deklasovat lidi, kteří se snaží varovat před fanatismem, a označit je za hloupé naivy. Je to politická nálepka a pokus o manipulaci veřejným míněním.
Označil byste se za sluníčkáře?
Určitě ne.