Odpůrci běženců převažují. V průzkumech ale vedou i díky máslu a rumu

Výzkumy veřejného mínění se veskrze shodují, že v České republice převažují odpůrci přijímání uprchlíků nad zastánci. Jejich převaha se ale liší průzkum od průzkumu. V uplynulých měsících k velikosti této převahy - s trochou nadsázky - „přispěl“ i rum či pomazánkové máslo.

Demonstrace proti islámu na Palackého náměstí v Praze. (30. 6. 2015) | foto:  Dan Materna, MAFRA

„Tomu nevěřím. Zeptejte se sami v ulicích, zjistíte, že to je mnohem víc než tři ku jednomu.“

Tomu průzkumu nevěřím!

Lidé tak někdy reagují na průzkumy, která odporují jejich vidění světa. Výzkumné agentury ale ve skutečnosti mají motivaci pracovat kvalitně: práce, kterou zveřejňují, je pro ně reklamou sloužící k přilákání klientů, z jejichž peněz žijí. Ti mají - třeba kvůli obchodním záměrům - zájem o co nejpřesnější výzkumy.

Zhruba tak zněl jeden z diskusních vzkazů pod zprávou o tom, že podle nejnovějšího výzkumu veřejného mínění připadají na každého zastánce přijetí aspoň části syrských uprchlíků do Česka téměř tři odpůrci.

Podnět zeptat se v ulicích bohužel nevyslyšíme, náhodným dotazováním se totiž pravdě blížící se průzkum neurodí. Zároveň nemáme kapacitu vybrat vzorek dotazovaných, který by věrohodně odrážel celou populaci. Přinášíme vám nicméně přehled, jaké průzkumy s uprchlickou tematikou se v poslední době v Česku konaly a jak dopadly.

STEM Obodujte rizika číslem 1-9

Agentura STEM se 19.-29. května dotazovala lidí na „šestnáct nebezpečí, která by mohla ohrozit naši zemi“. Dotázaní každému riziku přisuzovali číslo 1 až 9 podle pocitu ohrožení. Příliv uprchlíků (jak zněla formulace) se ve výzkumu (více o něm zde) jevil lidem jako čtvrtá nejzávažnější hrozba po islámském fundamentalismu, mezinárodním organizovaném zločinu a terorismu.

STEM připomněl, že určité zesílení pocitu ohrožení může být dáno vlivem médií. „Projevem silně medializovaného aktuálního problému Evropy je posílení pocitu ohrožení ze strany přistěhovalců,“ uvedla agentura.

Jako velké riziko (stupeň 7-9) označilo příliv uprchlíků ve výzkumu 71 procent lidí. Ve stejně formulovaném výzkumu v roce 2011 to bylo 48 %.

CVVM Přímočará otázka, obecné kategorie

Dosud nejčerstvějším výzkumem přispělo Centrum pro výzkum veřejného mínění, pracoviště Sociologického ústavu Akademie věd ČR. V rozmezí 8.-15. června pokládalo lidem tuto otázku: „Měla nebo neměla by podle vás Česká republika přijímat imigranty a uprchlíky z Ukrajiny / Sýrie / severní Afriky?“ Dotázaní u každé oblasti uváděli, zda by preferovali přijetí všech, většiny, mála či žádných imigrantů a uprchlíků. Co si pod těmito kategoriemi kdo představil, ponechal výzkum na úvaze každého z tisícovky dotázaných.

Lidé byli nejvstřícnější k Ukrajincům (více o výzkumu zde). U Syřanů byl poměr naprostých odpůrců vůči zastáncům přijetí alespoň mála běženců zhruba 2,7 ku 1, u Afričanů 3 ku 1.

O něco dříve, 2.-9. února, provedl CVVM jiný výzkum, který s uprchlíky také souvisel. Otázka zněla: „Domníváte se, že některá z následujících skupin představuje v současné době reálnou hrozbu pro mír a bezpečnost v ČR? Pokud ano, představuje velkou nebo malou hrozbu?“

Uprchlíky lidé hodnotili sice jako v pořadí čtvrtou z osmi hrozeb, nicméně za terorismem či organizovaným zločinem výrazně „zaostali“ - za velkou hrozbu je pokládalo 33, za malou 49 a za žádnou 12 % dotázaných. Čísla se od roku 2013 příliš nezměnila a byla velmi podobná těm, jimiž lidé definovali hrozbu od „krajně pravicových skupin“. Nejméně se lidé obávali cizinců žijících v ČR.

Median Průzkum na zakázku ČRo. A vůči uprchlíkům vstřícný

Výzkum, který 22. a 23. dubna uspořádala agentura Median pro Český rozhlas (čímž se lišil od výše zmíněných, které dělaly agentury samy pro sebe), byl vůči uprchlíkům zřejmě relativně nejvstřícnější. Na otázku „Jak by měla podle vás v současné době postupovat ČR?“ se k odpovědi „solidárně přijmout část uprchlíků“ přiklonilo 10 % lidí „určitě“ a 32 % „spíše“.

Ne úplně běžnou otázkou na poli výzkumů o uprchlících pak byl dotaz, „co je oprávněný důvod (co se musí dít v zemi původu), aby uprchlík ze zemí třetího světa byl přijat v Evropě“. Válka přišla jako oprávněný důvod 80 % lidí.

Takové číslo se jeví v rozporu se zjištěním CVVM, že Syřany, tedy obyvatele země, v níž zuří zcela očividná válka, by v ČR chtělo jen 26 % lidí. Je možné, že se nálada lidí za necelé dva měsíce mezi oběma výzkumy změnila v kritičtější, že lidé obecně podporují přijetí uprchlíků „do Evropy“ více než do ČR - a také, že si plně neuvědomují, co se děje v Sýrii. Čeští politici ostatně na podmínky v zemích, odkud proudí váleční uprchlíci, prakticky neupozorňují.

Výsledek výzkumu pak může ovlivnit i faktor toho, co se v době dotazování zrovna děje a o čem a jak média referují. „Část lidí nemá na imigraci a přijímání azylantů zcela vyjasněný názor. Jejich odpovědi pak vycházejí i z toho, jak se o tématu mluví a píše. Výzkum pro ČRo se konal po ztroskotání lodi ve Středozemním moři, kdy se o tématu psalo hodně z humanitární perspektivy. Za dva měsíce byla samozřejmě situace zcela jiná,“ podotkl k tomu pro iDNES.cz sociolog Daniel Prokop z Medianu.

(Upřesnění, za jakých okolností se konal výzkum Medianu, jsme do článku vložili zpětně.)

Phoenix Žádní uprchlíci, ale „migranti“. A lidé se bojí

Agentura Phoenix Research, která pracuje primárně s internetovým panelem dotázaných a není členem českého sdružení SIMAR (oba faktory budí určitou nedůvěru u agentur, provozujících například telefonický či osobní způsob sběru dat), zpracovala 21.-26. června výzkum pro Blesk. Otázka zněla: „Máte strach z aktuální vlny migrantů do Evropy?“

Ve slovníku českých politiků, například ministra vnitra Milana Chovance, lze často pozorovat odlišení „ekonomických migrantů“ od uprchlíků, přičemž politici zdůrazňují, že chtějí pomáhat právě uprchlíkům. Naopak migranti získávají obraz lidí, kteří jen vychytrale prchají za snazším životem.

Na otázku Phoenixu na „migranty“ 87 % lidí odpovědělo, že strach má. Kupodivu na otázku „Vadilo by vám, kdyby se někteří z uprchlíků usadili ve vaší obci nebo městě?“ v tomtéž průzkumu 24 % dotázaných odpovědělo, že nikoliv (66 % ano, 10 % nevědělo). Pro ubytování běženců ve své blízkosti by tak byli i někteří lidé, kteří řekli, že z migrantů mají strach.

Sanep Všechno špatně, kazí nám pověst, zní od výzkumníků

Úplně nakonec zařazujeme data, která prezentovala jako průzkum pro Blesk z 15.-19. května společnost Sanep. Její zpráva totiž vzbudila v komunitě výzkumníků veřejného mínění bezprecedentní kritiku, která si zaslouží důkladnější rozbor.

Společnost například použila otázku tohoto znění: „EU zakázala ČR název ‚pomazánkové máslo‘ i ‚tuzemský rum‘. Je podle vašeho názoru správné, aby EU určovala, kolik která země má vzít uprchlíků?“ Možnost „ne“ nasbírala 83 %.

Kdo sestavil svérázné otázky?

Kdo je autorem znění otázek v průzkumu, který si u společnosti Sanep zadal deník Blesk? Vedoucí zpravodajství Blesku Jiří Fabian redakci iDNES.cz sdělil, že nevidí důvod na tuto otázku odpovídat. Stejně přešel i dotaz, zda mu otázky v průzkumu nepřijdou návodné a zavádějící, jak upozorňují odborníci na výzkumy.

Sdílnější byl ředitel Sanepu Oldřich Zajíc. „Bývá to tak, že vycházíme z nějakého zadání a odpovědi a otázky se upravují, aby zadavatel dostal, co potřebuje,“ řekl iDNES.cz. Formulace ale hájil (více v textu).

V dalších otázkách se Sanep ptá, zda lidé nemají strach, že uprchlíků jednou bude „třeba desetkrát víc“, zda „souhlasí s postojem Václava Klause vracet uprchlíky do zemí původu“ či zda mají obavu z „výhrůžek Itálie“, že otevře hranice a pustí desítky tisíc běženců na sever, nepřijme-li EU kvóty.

„Pokud jde o formulaci otázek ve zveřejněné tiskové zprávě, myslím, že kdybych chtěl sestavit zkušební dotazník plný chyb pro studenty úvodních kurzů, asi bych nemohl být o moc úspěšnější,“ řekl iDNES.cz vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění Martin Buchtík. „Najít souvislost mezi imigrací a pomazánkovým máslem prostě nejde, ta otázka má dvě zcela nesouvisející části. První rámuje EU jako zlou, škodlivou instituci. Člověk, který odpovídá na otázku o uprchlících, ji pak čte úplně jinak,“ vysvětluje.

Za učebnicový příklad manipulativní otázky pokládá dotaz na Klausův výrok o vracení uprchlíků: „Když běžný výrok takto opřete o autoritu, dodáváte mu legitimitu.“ Problém vidí i v dramaturgii dotazů směřované k otázce, zda se lidé bojí: „Položím-li vám nejprve otázky směřující k tomu, že tu budou statisíce uprchlíků, hypotetickou otázku, že jednou můžou být kvóty desetinásobně zvýšeny a podobně, pak se asi začnete bát,“ popisuje. Formulace jedné z odpovědí - „eskalace náboženské války v Evropě“ zase podle něj naznačuje, že v Evropě je náboženská válka.

Šéf Sanepu Oldřich Zajíc práci své společnosti hájí. Formulaci otázky s pomazánkovým máslem a rumem například slovy, že „ten příměr byl dán proto, aby bylo jasné, že se otázka týká příkazů, rozkazů a zákazů, které nám EU uděluje“. Otázky podle něj vznikají na základě společenské diskuse. „Společnost reaguje na určité podněty emocionálně, ale nelze dělat z lidí hlupáky, kteří nedokážou rozlišit, na co se člověk ptá,“ řekl iDNES.cz.

Průzkumy čistě přes internet

Problematice čistě internetových průzkumů společnosti Sanep jsme se věnovali už dříve:

Sanep dělá rychlé průzkumy, své respondenty ale nezná

Sanep podle nezávislého sdružení nedodržuje základní pravidla výzkumu

Podvádět v průzkumech Sanepu je stále snadné. Ale neúčinné, tvrdí ředitel

Zajíc jako výhodu internetového průzkumu - protože průzkum Sanep je čistě internetový - udává, že si člověk může otázky lépe promyslet a že nelze ovlivnit respondenta například intonací tazatele při osobním dotazování. Připustil však, že lidé na různě formulované otázky reagují různě.

Zastání u odborníků z branže ale nenalézá. „Ty otázky byly dost zvláštně formulované, některé mi připadaly hodně návodné,“ soudí bývalý ředitel ppm factum Jan Herzmann.

Daniel Prokop z Medianu soudí, že v materiálu, který Sanep zveřejnil, je „špatně snad každá otázka“. Je podle něj typické, že řada otázek týkajících se EU je formulovaná, jako by Unie byla externím orgánem. „To je dost sporné: někteří členové včetně ČR s kvótami nesouhlasili, tak kvóty nejsou,“ řekl iDNES.cz Prokop.

V čem je problém? Otázky nesmějí být návodné

Proč zadavatelé přicházejí s návodnými otázkami? Podle Prokopa obecně proto, že chtějí téma občas příliš zasadit do kontextu a že jsou spíš nezkušení, než že by chtěli výsledek ovlivnit. „Je úkolem výzkumníka vysvětlit onu návodnost a korigovat to,“ říká. Seriózní zadavatelé to podle něj ocení.

„Když chci například zkoumat, zda má dnešní vláda vyšší podporu než Nečasova, zeptám se stejnou otázkou jako tehdy a srovnám čísla. Neovlivňuji respondenta otázkou typu ‚Nečasově vládě po dvou letech věřilo jen 16 % lidí, nakolik důvěřujete současné vládě?‘,“ dává příklad.

Agentura, která budí rozruch

Sanep dlouhodobě své výzkumy realizuje způsobem, který zlobí prakticky celou sféru odborníků. 

Práce agentur se řídí tržním principem a konat výzkum jen přes internet není příliš nákladné. Většina známých společností - včetně například CVVM a Medianu - je v Česku sdružena v asociaci SIMAR (přehled členů zde), jejíž členové musejí dodržovat jistá „cechovní“ pravidla - kodex asociace. Jenže členství je dobrovolné a „internetový“ Sanep členem není.

Společnost se hájí, že dodržuje pravidla mezinárodní asociace Esomar, jenže při pohledu na tato pravidla (anglicky zde, česky zde) vyvstanou i zde pochyby. Výzkumy musí být podle těchto stanov například prováděny „v souladu s vědeckými principy“, nesmějí „diskreditovat profesi zkoumání veřejného mínění“ a musejí být konány „přesně, transparentně a objektivně“.

Metodika a metodologie Sanepu jsou podle Buchtíka i Herzmanna prakticky neznámé, stejně jako otázka, zda či jak kontroluje identitu svých respondentů. „Odbornou veřejností je jejich činnost vnímána spíš jako anketa než jako klasický výzkum,“ říká Herzmann.

„Zdráhám se napsat, že to jsou výzkumy,“ doplňuje ho Buchtík a podotýká, že v každé odbornosti existují základní pravidla, u nichž „není co řešit“. „Z mého profesního pohledu je podobný výstup vždy smutnou událostí. Jen těžko pak přesvědčuji veřejnost, že naše práce má smysl, že nepodvádíme a nepíšeme výsledky na objednávku,“ uzavírá.

Ani šéf CVVM Martin Buchtík si nevybavuje, že by se někdy nedokázal se zadavatelem domluvit nebo mu vysvětlit, v čem je problém.

„Takový výzkum bychom odmítli“

Co by se stalo, kdyby návodné otázky, které položil respondentům Sanep, člověk zkusil zadat u jiných agentur?

„Odmítl bych,“ říká rezolutně vedoucí CVVM Buchtík. „Nehledě na to, že v pracovišti v rámci Akademie věd ČR je nestrannost jedním z hlavních principů. Firma, instituce i mé jméno jsou značky, které podobný výstup jasně poškodí.“

Prokop, který v Medianu zpracovává například výzkumy politických preferencí, s jistou dávkou úlevy poznamenává, že se mu nestalo, že by za ním přišel klient s „tak extrémním zadáním“, že by jej musel odmítnout.

„Já bych to zadavateli rozmlouval a upozornil na rizika,“ říká Herzmann, který po odchodu z ppm factum vede menší firmu nesoucí jeho jméno. „Mohu-li mluvit za ppm factum v minulosti a zdá se, že i současnosti - a za sebe rozhodně - tak výzkum s otázkami, jaké má Sanep, bychom neprovedli. A řekl bych, že žádná z agentur sdružených v SIMAR, ani STEM, který členem SIMAR není. Novinář má sice představu, jak chce koncipovat článek, odborník je tu ale od toho, aby upozornil, že takhle se obraz veřejného mínění nezískává.“

Jak „nasměrovat“ průzkum? Ukázka ze seriálu Jistě, pane premiére:

27. července 2015