Následná válka s domácím atletickým svazem připravila populárního sprintera třeba o účast na MS 2013, ale teď se zdá, že jsou půtky s funkcionáři konečně vyřešeny. Nestárnoucí Collins byl podle vyjádření svého managementu nominován na srpnový šampionát do Pekingu.
Pod širým nebem by tak měl závodit už na svém osmém mistrovství světa, kromě vynucené moskevské absence na něm nechyběl od roku 1999. Na kontě má i čtyři účasti na OH, o start v roce 2012 ho připravil zmiňovaný spor.
„Odjezd pana Collinse zapříčinila jeho opakovaná absence na trénincích a taky odmítání odpovídat na telefonáty a maily od týmových manažerů a koučů,“ stálo před třemi lety v londýnském prohlášení národního olympijského výboru ostrovní země z Karibiku.
KDE JE? Sprinter Kim Collins nenastoupil do rozběhu stometrového sprintu, protože byl z olympijských her v Londýně vyloučen.
Týmovému vedení se nelíbilo, že přes zákaz navštěvoval svoji manželku, která je jeho trenérkou. „Žádají po mně, abych se vzdal ženy pro tým. To nikdy neudělám,“ napsal vlajkonoš ze zahajovacího ceremoniálu na Twitter. „I vězni mají právo vidět své ženy.“
Svatý Kryštof a Nevis, zemička se 40 tisíci obyvateli, tak v Londýně skandálně obětovala svého nejslavnějšího rodáka, případ se potom táhl dlouhé měsíce a atletický svět se divil. „Já myslím, že ten problém tady byl vždy. Jen v Londýně to všechno explodovalo,“ vysvětloval Collins s odstupem.
Dál se ukazoval na velkých mítincích, s blížící se čtyřicítkou na krku běhal lepší časy než před deseti patnácti lety. Letoš v hale si dokonce vylepšil na šedesátce osobní rekord na 6,47 vteřiny, v červnu zvládl devětatřicetiletý rychlík stovku za 9,98, což je světový rekord v jeho věkové kategorii. Jeho maximum z loňska bylo ještě o dvě setiny lepší.
Kim Collins
|
Jenže nemohl reprezentovat, i když hravě plnil všechny limity. Fanoušci na jeho podporu sepsali petici LetKimRun - Nechte Kima běžet, kvůli jeho případu vznikla na karibských ostrůvcích zvláštní komise, Collins zvažoval i změnu občanství, ale pak se myšlenky vzdal: Už jsem na to starý. O lákadlu v podobě OH 2016 hořce vtipkoval: „Třeba budu v Riu závodit pod olympijskou vlajkou...“
Teď už snad nebude muset. V Pekingu zase oblékne reprezentační dres země, kde na jeho počest vydali poštovní známky, v metropoli Basseterre po něm pojmenovali ulici a 25. srpna jako upomínku na jeho vítězství na mistrovství světa v roce 2003 dokonce slaví zvláštní svátek - Den Kima Collinse.
Nejpomalejší světový šampion, říkali o něm. V Paříži mu totiž na titul na stovce stačil čas 10,07. Nejlínější sprinter, přetřásala se zase jeho slova, že se připravuje jen tři dny v týdnu. „Záleží hlavně na tom dělat věci pořádně a nepřehánět to s tréninkem. Mnoho lidí zapomíná, že jsme lidské bytosti, nejsme nezničitelní. Někdy je prostě lepší zůstat v posteli, když se necítíte,“ nabízí svůj recept.
Možná i proto si uchoval sportovní dlouhověkost, navíc v disciplíně, kde se výbušnost mladí jenom hodí. „Jsem čistý talent. Jsem nejpřírodnější ze všech sprinterů,“ tvrdil po svém životním pařížském triumfu. I když také on má dopingový škraloup, rok předtím byl pozitivní na salbutamol. Užil prý lék proti astmatu a chybou bylo, že to předem nenahlásil. Trestu unikl, množství látky v jeho těle nepřesáhlo danou normu.
Mezi nabušenými soupeři vypadá nevysoký chlapík skoro jako tintítko, ale zdání klame - těží z bleskových startů a kolikrát už favority dokázal zaskočit. Okouzluje věčným úsměvem a bezprostřední povahou, což poznali také čeští fandové, kterým se představil v Ostravě a v Praze, ale třeba i na menších závodech v Jablonci a v Chebu, kde pak bavil diváky jako DJ.
A definitivní konec kariéry? Kdepak. „Pokaždé, když jsem to chtěl udělat, tak jsem běhal rychleji. Tak proč bych měl končit?“ říkal při jedné ze svých návštěv na Zlaté tretře. „Rád bych to dotáhl do čtyřicítky. To bych byl spokojený.“ To by pak mohl v Riu konečně zvládnout i svou pátou olympiádu, pokud příměří se sportovními bafuňáři vydrží.
