Jak to máte s muži?
Berenika: Myslím si, že můj vztah s Pavlem Čechákem má přirozený vývoj, bydlíme spolu, sestěhovali jsme se do nového bytu, takový přirozený vývoj. Bydlení mi přijde jako samozřejmost, jsme spolu denně a neumím si představit, že bychom spolu nebyli v jednom bytě.
Irena: No, jak bych to řekla. Nechci mít muže na celý život, takzvaně partnera, nechtěla bych se vdávat, což hodně mých kamarádek to má jako touhu, asi bych pravděpodobně nechtěla s nikým bydlet, to asi stačí.
Je to tím, že nechcete prožít nějaké zklamání?
Irena: To ani ne, já se moc neumím zklamat, neumím moc být zraněná, mám na to příliš odpouštěcí povahu, ale je to tím, že jsem se brzy vdávala a s otcem svých dcer jsem žila od osmnácti a měla jsem brzy děti. Mám pocit, že doháním, co jsem v mládí nestihla a dokonce mi připadá, že je dobrý nápad to dohánět v tomhle věku. Vidím to u těch dnešních třicátnic, čtyřicátnic, které nemají děti, jsou samy, a to je blbý. Ale myslím si, že žít si svobodně a mít už dvě krásné děti, které už nic moc nepotřebují, je krásné. Jsem absolutně šťastná.
Potkáváme se ve Varech, pojaly jste je jako čistě dámskou jízdu?
Berenika: Ani ne, my tu nejsme spolu, každá je tu s někým jiným.
Irena: My jsme trochu neschopné cokoliv plánovat a organizovat a do toho jsme všechny hodně vytížené, speciálně mé dcery. Sice taky mám hodně práce, ale jsem svým pánem, nejsem závislá na nikom jiném. Já sedím a píšu. Ale mám jeden překrásný zážitek, kdy mě holky nedávno vzaly na diskotéku. Normálně mě přizvaly! To já úplně nevím, jestli bych vzala svou mámu. Byla to obrovská taneční party a normálně jsem vydržela do čtyř. Byla jsem tam absolutně nejstarší, ale ve finále to bylo celkem jedno. Byl to překrásný večer. Jsem za tyhle věci vděčná nejen kvůli vztahu s nimi, ale i kvůli své práci. Zajímá mě život, normálně bych tohle nezažila.
V čem ta diskotéka byla jiná oproti té, kterou pamatujete?
Irena: Když jsem byla mladá, tak jsem nechodila na diskotéky. To byly nablblé diskotéky, kam chodili lidi, se kterými jsem se nekamarádila a se kterými jsem si neměla co říct. A tohle bylo něco úplně jiného. Hudbou počínaje, lidmi konče. Třeba mě překvapilo, že se netančí párově. Je to přesně o tom, jaká je dnes svoboda. Krása. Fakt se mi to moc líbilo.
MATKA A DCERA. Irena Obermannová a Berenika Kohoutová
Dámy, jaký máte mezi sebou vztah?
Irena: Popsat ho objektivně je pro mě samozřejmě těžké, protože je to velmi emoční vztah. Možná bych to popsala jednoduše: že ji miluju.
Berenika: Vztah máme skvělý, hodně kamarádský. Určitě filtruju, co jí řeknu, ale říkám jí toho hodně a určitě je mezi prvními, která se to dozví. Má na mě pozitivní vliv ve všem. Je pro mě inspirující už jako máma, myslím, že výchovu zvládla skvěle, aniž by o tom musela hodně přemýšlet. Vážím si, jak mě vychovala. Už kvůli tomu, že jsme se ségrou každá úplně jiná. Musela určitě hodně taktizovat. Vím, že bych to takhle chtěla jednou mít taky.
Máte mezi sebou třecí plochy?
Irena: Máme jich hodně. Hlavně kvůli tomu, že do něčeho pořád kecám. Berenice se to samozřejmě nelíbí, takže její reakce jsou hodně výbušné. Vím, že má pravdu, že do toho nemám kecat, ale nedá mi to. Nemluvím jí do velkých věcí, třeba pracovních, ale říkám jí, co si má třeba vzít na sebe a podobně.
Nekecáte jí tedy ani do osobního života?
Irena: To se moc neodvažuju. Každý je svého štěstí strůjcem, každý jsme v tomhle směru jiní a mohla bych se seknout. Ale jednou jsem zažila, že chodila s klukem, který k ní moc nešel. Sice jsem mlčela, ale náš vztah je tak intenzivní, že ona to stejně pozná, takže slova ve finále moc nepotřebujeme.
Jak prožíváte filmové Vary, když už to tedy není ta dámská jízda?
Irena: Přijela jsem hlavně kvůli filmům, ale ukázalo se, že nejsem úplně odolná vůči hromadě lidí, která tu je a která na mě mluví a další mi třeba píšou. Moje práce je klidná, takže tohle špatně snáším a nic nestíhám, takže chodím na filmy míň. V plánu byl pravý opak.
Berenika: Máme to stejně, já zatím viděla jen svůj film Cesta do Říma. Viděla jsem ho poprvé, takže asi můžu říct, že jsem nějaký film viděla.
