Ve 12 letech poslouchal Michala Davida, pak ale přičichl k grindcoru, thrash metalu, death metalu, punku a hardcoru. A dnes je Miloslav „Čurby“ Urbanec (41) největším propagátorem extrémních hudebních stylů u nás.
Miloslav „Čurby“ UrbanecNarodil se v roce 1974 v Pardubicích. Od roku 1999 je organizátorem festivalu Obscene Extreme a hudebním promotérem na plný úvazek. Festival každoročně navštíví okolo pěti tisíc fanoušků z celého světa. V posledních dvou letech se koná také v zahraničí. V roce 2013 festival vyrazil na světové turné do Mexika, Indonésie a Austrálie, vloni zavítal do Japonska a Austrálie. Letošní zastávku bude mít v srpnu v kanadském Montrealu, v listopadu se po roce vrátí do japonského Tokia. Extrémní muziku začal Urbanec poslouchat v 80. letech, po revoluci vydával fanouškovské časopisy Morbid Reality a Suffering, v roce 1995 založil vydavatelskou firmu. Díky hudbě procestoval přes 80 zemí světa. Miloslav Urbanec žije v Bukovce u Lázní Bohdanče, má čtyři děti a je zarytým veganem. Kromě muziky je jeho velkou vášní fotbal. Je nadšeným fanouškem Argentiny a po slavném fotbalistovi Lionelu Messim pojmenoval druhorozeného syna.
|
V Trutnově pořádá od roku 1999 několikadenní festival Obscene Extreme, na který se pravidelně sjíždějí kapely i fanoušci nejtvrdší muziky z celého světa. „Každý člověk v sobě nese nějaké zlo a přes tuhle hudbu se dokáže perfektně odreagovat,“ říká metalový nadšenec, který začal hudební přehlídku vozit do Japonska, Austrálie, Mexika a dalších zemí.
Součástí programu jsou tradičně i šílené soutěže, jako je pití půllitru slané teplé vody na čas, pojídání extrémně pálivých papriček nebo jízda ve žluté ponorce. Urbanec coby letitý vegan šíří tuto myšlenku mezi fanoušky, veškeré občerstvení je proto bezmasé.
„Vegetariánství a veganství jsou s hardcorovou, punkovou a metalovou scénou spojené. Těch lidí tam je daleko víc než v běžné populaci. Zajímá nás svět jako takový, nechceme ho zruinovat a nerad bych svým dětem předal zeměkouli úplně zlikvidovanou,“ vysvětluje Čurby.
Pořádat festival v Indonésii nebo v Mexiku asi není žádná legrace…
Je to něco neuvěřitelného. Byl jsem rád, že jsem Mexiko vůbec přežil a mohl odtamtud utéct. U nás domluvím všechno jedním telefonátem, tam jsem třeba tři měsíce řešil pódium, ale týden před akcí jsme ho ještě neměli.
Proč to tedy děláte?
Přišlo mi to jako dobrý nápad. V roce 2013 jsme měli 15. výročí festivalu a chtěl jsem udělat něco speciálního. Pro lidi z rozvojových zemí je dost složité přijet do Trutnova, rozhodl jsem se proto přivézt festival k nim. Bylo výzvou uskutečnit festival v podmínkách, které jsou s našimi úplně nesrovnatelné. Problém je, že tam je obrovská nedůvěra, a tak nikdo do poslední chvíle nevěřil, že festival skutečně bude. Několikrát se tam stalo, že pořadatelé začali předprodávat lístky, ale s penězi zmizeli a nikomu nic nevrátili.
Letos Obscene Extreme vyvezete do Kanady a Japonska. Znamená to, že se do budoucna budete zaměřovat na vyspělejší země?
Určitě. V Mexiku a Indonésii jsem se poučil, byla to zajímavá zkušenost. V roce 2013 jsme během tří po sobě jdoucích víkendů udělali festivaly v Mexico City, Jakartě a v Melbourne, což bylo naprosto šílené. Společně s českým festivalem ten rok zahrálo na Obscene Extreme festivalech přes 170 kapel.
I česká varianta festivalu má mezinárodní rozměr. V Trutnově vystupují vesměs zahraniční kapely a i většina fanoušků jsou cizinci…
Myslím si, že tři čtvrtiny návštěvníků skutečně přijíždějí ze zahraničí, je to tak od prvních ročníků. Máme fanoušky z celého světa, z Afriky, Jižní Koreje, Vietnamu i z Nového Zélandu. V těchto zemích festivaly tohoto druhu nejsou, nebo v miniaturních rozměrech.
Jaký vztah mají k akci lidé v Trutnově?
Nemůžu říct, že by k nám chodilo hodně Trutnováků. Je to velice extrémní muzika a každý fanoušek si k ní musí najít cestu sám i obhájit si ji v rodině. Tuhle hudbu si musí člověk vybrat, nenacpou mu ji rádia nebo jakákoli jiná média.
Kdo je vaším typickým fanouškem?
Je to člověk stojící mimo většinovou společnost. Není nějak izolovaný, ale stojí si pevně za svými názory, nechce žít tak, jak mu někdo říká, aby žil. Jsou to originální a tolerantní lidé, kteří se chtějí bavit. S touto muzikou je spojené také cestování. Já jsem navštívil přes 80 zemí světa, jezdil jsem na turné, festivaly a koncerty. Mám kamarády po celém světě a vím, že kamkoli přijedu, někdo mě na letišti vyzvedne, postará se o mě a ukáže mi svou kulturu.
Je s touto hudbou spojen určitý životní postoj?
Obscene Extreme byl první festival u nás, který přišel s vegetariánským občerstvením. Když jsem já v 90. letech jezdil na festivaly, všude jsem si musel vozit jídlo. Řekl jsem si, že to udělám obráceně. Svůj životní styl nabídnu lidem a na festivalu žádné maso nebude. Vegetariánství a veganství jsou s hardcorovou, punkovou a metalovou scénou spojené.
Jak jste se k extrémní hudbě dostal vy?
Když mi bylo 12 let, poslouchal jsem Michala Davida. Jezdil jsem k tetě na prázdniny, potkal jsem tam partu lidí, kteří měli vlastní klubovnu, kde z kazeťáku hrála tvrdá muzika. Od začátku mě to chytlo.
Ale pro většinu lidí jsou death metal a další podobné styly nesrozumitelným randálem...
Je to strašně energické, člověka to úplně strhne, vybije si tak agresivitu a temno, které v sobě má. Nevěřím, že lidi jsou jenom dobří. Každý člověk v sobě nese nějaké zlo a přes tuhle hudbu se dokáže perfektně odreagovat. Je potřeba říci, že muzikanti, kteří jsou k vidění na Obscene Extreme, jsou velice dobří. Hrají vše v úplně jiných rychlostech, než se běžně hraje.
Extrémní hudba zní i působí dost agresivně, muzikanti se různě stylizují, používají masky. Nemůže to člověka spíš odradit?
Je to velká nadsázka. Umíme si ze sebe udělat srandu, chceme se opravdu bavit. Taková maska nabízí spoustu možností, člověk se za ni schová a je někým jiným. Myslím si, že atmosféra tam je hrozně cítit. Stačí přijít, nadechnout se a v klidu, bez nějakých emocí se na to podívat.
Zajímá vás i jiná hudba?
Mám muziku obecně rád, poslouchám ji až 15 hodin denně. Hudbu rozděluju na dobrou a špatnou, neposlouchám jenom extrémní kapely, ale všechno možné včetně ABBY nebo Johnnyho Cashe.
Jako jeden z mála festivalů nemá Obscene Extreme žádné sponzory ani viditelnou reklamu…
Je to jednoznačně záměr. Hudební festival by měl být hudebním festivalem. Já nechci, aby mně na něm někdo nabízel, ať přejdu k jiné bance nebo ať si dojednám lepší tarif. Celý festival provozujeme jen díky fanouškům, kteří si to platí. Je to mnohem složitější a odpovědnější, než kdyby měl sponzory, ale je to zdravé.
Scéna extrémních kapel není tak široká jako u jiných žánrů. Je pořád z čeho vybírat?
Tahle hudba prostoupila všemi kulturami a rozvíjí se po celém světě. Teď jsem například v kontaktu s kapelou z Mosambiku. Těším se, že jednou jim budu moct zaplatit letenky, aby si v Trutnově mohli zahrát, protože oni sami na to nemají. V každé zemi se extrémním žánrům věnuje pár stovek lidí, ale když se to sečte, tak je to mohutná síla.
Českých kapel v Trutnově moc nevystupuje. Nejsou tak dobré?
Je, ale většina jich u nás už hrála. Já bych nechtěl, aby se program každý rok opakoval, tak jako to dělají jiné festivaly. To by mě nebavilo.
A jaký bude letošní ročník?
Kromě dvou kapel se nám povedlo dotáhnout všechny, co jsme chtěli. Hlavní hvězdou budou Obituary. Hrají už 30 let a jezdí na velká turné po celém světě a novou desku vydali s pomocí fanoušků. Jejich živá vystoupení jsou naprosto strhující. Bude tam ale také celá řada zajímavých kapel, já se těším i na ty malé, které vždy přinášejí něco nového.
Kam byste chtěl festival dál posouvat?
Vůbec netuším, kam až to půjde, nemám žádný plán. Líbí se mi, že principy, na kterých jsem festival v roce 1999 zakládal, platí dodnes.
Asi by vám ale nevadilo, kdyby se návštěvnost festivalu třeba o dva tisíce lidí zvedla…
To bych musel udělat ústupky. Musel bych zapojit sponzory nebo začít zvát komerčnější kapely. A to já dělat nechci.
