* Ačkoliv je sezona v plném proudu, v diskuzi k nejočekávanějším listopadovým hrám se objevil postesk, že žádná z her není zajímavá, protože to jsou vlastně jen staré hry v novém kabátě. Únava z her, které vycházejí rok co rok a nabízejí jen minimum změn, je pochopitelná, ale tak jednoduché to zase není.
Například proklínané Call of Duty funguje nově na tříletém vývojovém cyklu, což znamená, že vývojáři mají namísto původních dvou let tři roky na vývoj. Prvním příspěvkem, který vznikal tři roky, je letošní Advanced Wafare. Projeví se to nějak? Uvidíme.
Praha v Modern Warfare 3
Call of Duty: Ghosts
Call of Duty: Advanced Warfare
Nemyslím si ani, že zádrhel je ve hrách, jako spíš v hráčích. Pozoruji to i na svém okolí, že únavu z dnešních her pociťují zejména ti, kteří pamatují zlatou éru hraní. Na tom není nic špatného. Hloubku často nahradil jen líbivý kabátek, to je pravda. Letití hráči tak mají vytipovaných svých pár favoritů, zbytek je nezajímá. Možná tím ovšem nedají šanci projektům, které by je mohly nakonec bavit.
Proč tedy nevznikají nové značky, po kterých „všichni“ touží? Jednoduše proto, že komerčně si většinou nevedou vůbec dobře. Je úplně jedno, jestli ji v recenzích velebí hráči, recenzenti a kolik cen posbírá. Pokud si ji nekoupí dostatečný počet hráčů, končí. Úvahy nad novými značkami potvrzují i čeští distributoři, podle kterých pokud není o značce povědomí, je to (prodejně) špatné. Dodávají ovšem, že druhé díly už se prodávají dobře.
Například sci-fi Remember Me nebylo vysloveně kladně přijato, na Bonuswebu hra získala 75 procent. Když si ji Michal Mlynář za čas koupil za 200 korun, chválil skvělý příběh a že by rád viděl pokračování. Podobně na tom je i Honza Srp. Jenže hra komerčně propadla. Není to sice ideální příklad, ovšem asi není třeba domýšlet, jak moc ochotný bude vydavatel Capcom investovat ne do pokračování, ale do další nové značky.
Remember Me u hráčů neuspělo. Pro vydavatele jasný signál nepouštět se do nové značky.
A pak je tu nezávislá tvorba, která se prostřednictvím komunitního financování snaží utišit hlad po hrách, kterým nedají herní kolosy zelenou. Třeba předělávku či duchovní pokračování hry, kterou jsme před lety milovali. Jenže i zde po počátečním nadšení přichází rozčarování. Nezávislí tvůrci s omezenými prostředky mnohdy jen těžko naplňují svoje vize, neodhadnou dobře své schopnosti a nakonec selhávají, zatímco hráči, zvyklí na audiovizuální standardy z velkorozpočtových her nedokážou překousnout kostrbaté zpracování. Čímž se začarovaný kruh uzavírá.
* V další vlně jsme aktualizovali jízdní řád. Nepolevíme ani v přípravě dalších recenzí. Jakub Žežule pak nahlédne do věštecké koule a na základě útržků, spekulací, úniků a šeptandy se pokusí odhalit hry, které sice nebyly oznámeny, ale na kterých se podle indícií zřejmě pracuje. Honza Srp se chystá vyzkoušet jednou z útěkových her, kdy se s kamarády či rodinou pokoušíte dostat ze zavřené místnosti. Reportáž přineseme přespříští týden.
