Když se Zdeňku Velebovi před bezmála dvaceti lety přihodil těžký úraz při práci v lese, přemýšlel, jak dál. Bavila ho práce se psy, a tak koupil v Lukově část pole a rozsáhlý dvůr. Postupně tam vzniklo cvičiště, útulek i psí hotel. Trénuje psy české i zahraniční, například z Francie, Rakouska či Itálie.
Do útulku mu dávají zatoulané nalezence obce z širokého okolí od Jemnice po Želetavu. A do hotelu mu vozí své čtyřnohé miláčky často Pražané, kteří míří na dovolenou na jih Evropy. Kolem nedalekých Budějovic totiž vede mezinárodní trasa E59, po které lidé v létě cestují do Chorvatska a do Itálie.
V době, kdy byla na místě redaktorka MF DNES, měl tam „ubytovaného“ výmarského a maďarského ohaře a českého fouska. „To je jediný ohař vyšlechtěný v Česku. A minulý týden jsem měl ubytovaných deset hafanů. Už se mi tu prostřídala různá plemena. Svého času i kanadský medvědí pes, naprosto netradiční rasa, tehdy jediný exemplář v republice,“ vypočítal Veleba.
Psí hotel tvoří dřevěné kotce, odkud se zvířata několikrát za den chodí pořádně proběhnout na travnatý dvůr. Dostávají kvalitní granule.
Do hotelu za stovku na den může jen zdravý pes
Majitel může přivést pouze zvíře, které je zbavené klíšťat a blech a odčervené. Musí mít všechna očkování a hlavně nesmí trpět jakoukoli nemocí, nejhorší je psinka. Cena za ubytování se určuje podle velikosti psa, pohybuje se okolo sta korun na den.
A přejděme k lukovskému útulku: tam mívají klidně i přes třicet psů. Například dospělé hafany, kteří vyrostli ze štěňat, jež někdo vyhodil v lese a ona přežívala v liščí noře. Hladová, vyhublá a vystrašená je našel náhodný chodec.
A taky tam dodnes žije fenka, která před čtyřmi lety viděla umírat v plamenech svého pána v Jackově. Uhořel v rodinném domku i se smečkou psů. Fenka jediná přežila. V Jackově se o ní vědělo, že několikrát někoho pokousala, a tato pověst jí zůstala. Byť podle majitele útulku už dávno zkrotla a je hodná.
Pes potřebuje přísný diktát a drezuru už od malička
Zdeněk Veleba připravuje psy na lovecké zkoušky ve všech třídách. Bezvýhradně ho poslouchají.
„Pes potřebuje od malička drezuru a přísný diktát. Musí mít vytyčené mantinely a znát své přesné místo ve smečce, což je pro něj i domácnost,“ radí Veleba.
„Pokud budete mít rotvajlera, budete ho rozmazlovat a neurčíte mu jasné hranice chování, pak vás napadne. Říkat mu ‚ty naše miminko‘ a všechno mu odpouštět, to vede jen k velkým problémům,“ uvedl svou zkušenost. Jednoho takového psa zná z nedaleké vesnice. Zvíře stihlo pokousat dva lidi.
Každé plemeno je podle Veleby vyšlechtěné pro určitý druh práce. „Anglická jsou natvrdlá na aporty, protože jsou vedená k vyhledávání drobné zvěře. Zastaví, ukážou lovci, kde je kořist, a lovec už se postará o její ulovení. Retrívři jsou naopak dobrými aportéry. Jsou hodně učenliví a dobří, poslušní kamarádi, vhodní k dětem,“ dodal.
