"Do některých hotelových garáží je problém se dostat. Právě ty bývají často vděčným místem, kde lze na zajímavé vozy narazit," popisuje muž, který je ve spotterské komunitě známý pod přezdívkou "...moody..". "Často mě vyhodí, jednou mi i chtěli vzít paměťovou kartu z foťáku." Přitom si auta chce jen vyfotit. Když pak fotky upravuje, zamazává espézetky.
Je to zvláštní koníček. Spotteři se v Česku znají, ti největší nadšenci se víceméně pravidelně potkávají na stejných místech. Jejich hlavním rejdištěm bývala pražská Pařížská, před nóbl lokály tam čtyřkolé klenoty parkovaly nejčastěji. "Poslední roky je to však spíše o náhodě. Na zajímavé vozy se dá stále častěji narazit i v těch nejzapadlejších pražských uličkách či na okraji města," popisuje. Kvůli nějakému úlovku tak denně nachodí i několik kilometrů, občas musí i popoběhnout, aby stihl udělat fotku.
Není to klasický milovník aut. Sám auto nemá, když jede za bouráky dál, občas vyrazí i do zahraničí, sveze se s kamarády. Jeho snem je stařičký Volkswagen Brouk, většinu ostatních aut zná hlavně přes hledáček foťáku. "Nedá se říci, že by mě nezajímala po technické stránce, podstatně víc se však zabývám fotografickou stránkou," přiznává.
Přemýšlí hlavně nad kompozicí, což je v běžném městském provozu opravdu mnohdy tvrdý oříšek. "Hledám i zajímavé detaily," vysvětluje. Auta totiž fotí v jejich přirozeném prostředí, žádné studiové záběry. Bugatti zastihl zaparkované před pražským hotelem, lamborghini za výlohou a mclaren či maserati v podzemní garáži. Při troše toho štěstí zachytí některé vozy i na ručních myčkách.
Často také musí projevit velkou odvahu, ne každý majitel je totiž z focení svého vozu nadšen. "Občas musí člověk zaťukat na okénko, nebo minimálně posunky zpovzdálí naznačit, jestli si může vůz vyfotit," vysvětluje s tím, že někteří spotteři pak i nechávají za stěrači lístečky s kontaktem. Ne každý spotter se totiž spokojí s fotografiemi vozu v městské zástavbě. Zkoušejí tak, zda majitel bude ochotný domluvit se na detailním nafocení.
Úspěšnost je různá. "Naštěstí se už nestává příliš často, že by na mě vyběhli a zakázali fotit. Pořád se najde dost majitelů, kteří se s vozy rádi v centru předvádějí," říká.
"Když není po ruce fotoaparát, zastoupí ho klidně i mobil. Mnohdy není totiž vůbec důležité, čím fotíte. Ve spotterské komunitě se cení především zajímavý úlovek," vysvětluje.
Odrůdy spotterů
Spotteři však nefotí jen auta. Ten náš se zrovna zakoukal do aut, ale jsou i jiné obory. Nejznámějšími jsou letečtí spotteři, těmi bývají ověšené ploty a stromy kolem letišť, milovníci fotografující vlaky si dokonce vysloužili speciální české označení - šotouš. Jsou i specialisté, na hasičské stříkačky, policejní auta, trolejbusy...
Ať již spotter fotí cokoli, musí do zvláštního koníčku investovat spoustu času a peněz. Drahá výbava sice není předpokladem, ale mnohdy investují i do drahých fotoaparátů. Dalším předpokladem je tolerantní partner, který mu bude trpět nejen noci strávené u monitoru. "Musí mít pochopení například i při společných procházkách, když si odběhnu něco nafotit," usmívá se.
Každý spotter má i svého "bájného jednorožce". Ti letečtí Air Force One, tedy Boeing 747-200B americké prezidentské letecké flotily (označení Air Force One přebírá každé letadlo, na jehož palubě je úřadující prezident USA), či obří Airbus A380. Toho se čeští letečtí fanoušci dočkali letos v březnu, kdy jej na pravidelné lince ze Soulu do Prahy vypravily aerolinky Korean Air. Přílet obra si tehdy nenechaly ujít stovky lidí.
Náš spotter však takové štěstí nemá. I on má pár aut, které mu stále unikají, a ne a ne je vyfotit tak, jak by si představoval. Už si odškrtnul Porsche 959 a 356, Ferrari Enzo, Bugatti Veyron i EB110 a Maserati MC12.
Ještě pár vozů mu ale v galerii schází. Některá auta a místa jsou pro něj totiž zakletá. "Vím, že tam to auto je, ale nemůžu se k němu dostat," popisuje rezignovaně. Například slavné unikátní Ferrari F40 střeží v hlídaném areálu přísná ochranka. V Česku by měly být údajně celkem tři kusy tohoto legendárního supersportu z přelomu 80. a 90. let minulého století. Takové klenoty však majitelé neradi ukazují a žárlivě je střeží.
