Dobrý den, Báro,
chtěl bych vám touto cestou popsat svůj příběh a zeptat se vás na názor, protože už si sám nejsem jist správností svého rozhodnutí a nikoho se na to ptát nemohu, protože problém je evidentně pouze v mé hlavě.
Jednoho dne jsem se seznámil s o sedm let mladší slečnou, se kterou jsem ihned začal chodit, a byl jsem velmi zamilovaný. Náš vztah trval přesně dva roky, byl velmi intenzivní. Konec vztahu byl poznamenán mojí výbušnější povahou, chyba byla zřejmě na obou stranách, ale zúčtování beru spíše na sebe. Nastal den rozchodu a já dostal od partnerky možnost to s ní řešit. Ten den jsem na to neměl náladu, proto jsem ji požádal, jestli nechce jet domů, že mně se to řešit nechce.
A tehdy nastal problém. Po jejím odjezdu jsem se nejdříve smiřoval se samotným rozchodem a začal jsem trošku litovat. Zkoušel jsem navázat komunikaci alespoň přes e-maily, takže jsme oba dospěli do fáze, kdy si již třetím rokem pravidelně přejeme k narozeninám, k Vánocům, ale to je vše. Slečna se dokonce přestěhovala do mého města, ale nikdy jsme se nepotkali.
Teď každý rok přichází období, kdy na ni myslím, tento interval trvá třeba dva až tři měsíce. Bohužel mám dokonce pocit, že ji vidím všude, jako by se mi projektovala do všech holek, které se jí alespoň trošku podobají. Pro mě osobně je to jako noční můra, halucinace, je to dost nepříjemné. Nikomu ve svém okolí o tom nemůžu říct, protože mám novou přítelkyni a myslím, že by to moje okolí nepřijalo. Ji oslovit nemohu. Kdykoliv se jí na něco dotážu, neodpoví mi a odpovídá pouze na přání k Vánocům a narozeninám. Skoro z toho mám až pocit, že by pro ni bylo nejlepší, kdybychom si nepřáli ani k těmto výročím. Můj dotaz zní: existuje nějaké řešení, jak se sám se sebou v této situaci vypořádat?
Plně si uvědomuji, že je to jen v mé hlavě. Žádné přání, aby se všechno vrátilo zpět, nemám, jen ji mám v hlavě a nedaří se mi ji vymazat. O to hůř, když nastane ono popsané období, to už mám pocit, že mi praskne hlava. Hrozně moc bych si přál tuto kapitolu života uzavřít, ale nedokážu poručit mozku, aby mě tolik netrápil.
Jeden kamarád radí, abych se od ní rituálně odpoutal, zpřetrhal kontakty, druhý abych se to s ní pokusil dořešit, ale to je vzhledem k situaci téměř nemožné. Druhá strana nejeví zcela oprávněně zájem a stejně si nedokážu představit, jak by to mělo vypadat, aby to nevypadalo trapně, když už má slečna nového přítele a v konečném důsledku je to vlastně jen můj problém.
Sám nevím. Možná je to způsobeno mojí nevyzrálostí, ale v každém případě bych se chtěl zeptat na nezaujatý názor na řešení této situace. Nebylo by pro všechny zúčastněné lepší úplně odstřihnout kontakt? Bude to pak v hlavě lepší? Nemyslím si. Nevím a jsem bezradný.
Radim (34 let)
(redakčně kráceno)
Radime,
děkujeme vám za dopis. Zcela chápu, že stávající situace je pro vás nepříjemná a náročná a chcete ji změnit. V první řadě bych se rozhodně přikláněla k absolutnímu zrušení všech kontaktů s vaší bývalou přítelkyní. Sám píšete, že mimo přání ke svátkům vaše bývalá přítelkyně na žádné pokusy o navázání kontaktů nereaguje a že z ní máte pocit, že by uvítala úplné zrušení kontaktu. Váš styk je pouze zdvořilostní a nevidím jediný důvod, proč byste v něm měli pokračovat. Zejména v situaci, kterou popisujete.
Není mi jasná ani vaše motivace, proč na tomto zdvořilostním kontaktu tolik lpíte. Každý z vás má už nový život, do něhož ten druhý očividně nepatří. Neexistuje tedy jediný důvod, proč nadále udržovat i jen společenské styky, které navíc jitří vaše vzpomínky.
PoradnaVaše otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz.. Zodpoví je psycholožka Bára. |
Z vašeho dopisu je patrné, že se myšlenkami na bývalou přítelkyni hodně zabýváte. I když je vnímáte jako obtěžující a přemýšlíte, jak je zarazit, ve skutečnosti děláte pravý opak, protože čím víc přemýšlíte, jak se obtěžujících vzpomínek zbavit, tím víc na ni paradoxně myslíte. Dovoluji si vám proto navrhnout, abyste dal svým myšlenkám a vzpomínkám naopak volný průchod a nesnažil se je nijak korigovat. Domnívám se totiž, že váš problém může být právě v tom, že si tyto myšlenky snažíte zcela zakázat, ale efekt je právě opačný.
Je přirozené, že každý člověk si čas od času vzpomene na bývalé partnery, na tom není nic špatného. Vy ovšem už dopředu předjímáte tyto myšlenky jako problém. Píšete, že máte několikrát do roka období, kdy na ni myslíte přespříliš, až je to pro vás nepříjemné a nesnesitelné. Troufám si tvrdit, že toto období už předem očekáváte a vnímáte jako obtěžující problém, tudíž se z něj problém opravdu stane. Zkuste své myšlenky "přeznačkovat" a nemyslet na ně negativně, ale berte je spíše jako neutrální fakt. Nechte je plynout, nijak je neusměrňujte. Možná se podvědomě snažíte odžít si a zpracovat s jejich pomocí váš rozchod a tím, že se je násilně snažíte potlačit, uzavření této životní kapitoly sám sobě znemožňujete.
Vůbec se nezmiňujete o svém současném vztahu, zda jste s ním spokojený, zda vás naplňuje a jak vám to s novou přítelkyní klape. K tomu, abyste překryl staré intenzivní vzpomínky a myšlenky na minulý vztah, je rozhodně potřeba nových silných zážitků a citů. Přeji vám hodně štěstí.
Psycholožka Bára
