Povinnost fotit autovraky přinesla už loňská novela zákona o odpadech, chyběla k ní však prováděcí vyhláška. Podle novinky musí každý provozovatel vrakoviště do čtyř dnů po přijetí vozu k sešrotování poslat na ministerstvo životního prostředí tři fotky: celkový pohled, vnitřek a identifikační číslo. Foto celého vraku má pomoci vozidlo nejen identifikovat, ale současně i ukázat, že vrak je úplný a že se nachází i na vrakovišti.
Co se mění pro majitele vrakovišťOd 1. dubna musí každé vrakoviště poslat na ministerstvo životního prostředí celkem tři fotky každého vozu, klíčový je snímek celého vozu v samotné provozovně pro ekologickou likvidaci. Mění se i podmínky pro skladování autovraků a zpřísňují se požadavky na samotný proces likvidace. V Česku se ročně zlikviduje přes 120 tisíc aut, část vrakovišť dostává příspěvek 500 korun za každé auto. |
Zástupci ministerstva tvrdí, že iniciativa přišla přímo od zpracovatelů vraků. "Autovraky byly přijímány například vypálené nebo částečně rozebrané, z čehož je zřejmé, že proběhlo nelegální nakládání s nebezpečnými i ostatními odpady," uvedl Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení úřadu. Současně má fotodokumentace zabránit fiktivní likvidaci jen kvůli odhlášení z registru vozidel.
Podle Milana Petra, šéfa Sdružení zpracovatelů autovraků, jde také o reakci na vznik nových autovrakovišť, která podle sdružení neplní předpisy. "Jde o pochybné subjekty, které hlavně dříve vozily auta z ciziny a tento kšeft jim zmizel," popisuje Petr. Jen za loňský rok u nás přibylo přes padesát vrakovišť.
Ministerstvo si od nového požadavku slibuje především větší kontrolu nad vrakovišti. Změna podmínek si vyžádá zhruba půlmilionové náklady pro stát, vrakoviště si kromě fotoaparátu musí rozšířit i licenci na program pro zpracování autovraku za zhruba 1,5 až 4 tisíce korun. Focení může přinést i vyšší náklady na pracovní sílu.
Například loni se u nás zlikvidovalo 127 tisíc autovraků, zhruba u 80 tisíc z nich se tak stalo na vrakovištích. Ta získávají na šrotaci příspěvek od Státního fondu životního prostředí. Jde však jen o část z nich: z celkem 485 vrakovišť je v systému na dotace jen necelá polovina (191). Pro ně není focení novinkou: už teď musí posílat na fond celkem sedm fotek vraku, nově však budou muset posílat fotky i na ministerstvo. To očekává, že do budoucna sjednotí požadavky na vrakoviště s fondem a bude stačit fotografie posílat na jednu adresu.
Sešrotovat kradené auto bude o něco těžší
Majitelé autovrakovišť jsou s novou povinností vesměs smíření. "Budeme fotit, co se dá dělat," konstatoval Zdeněk Doupovec z Autovrakoviště D&D v jihomoravském Vracově. Nad změnou sice nijak nejásá, udělat pár fotek a poslat je na ministerstvo však podle něj nepředstavuje zásadní problém.
Ti, kdo už fotky posílají na SFŽP, se však setkali s některými problémy. "Občas přivezou auto, které je zrezivělé a číslo VIN je nečitelné. Nějaký stařík měl třeba vůz dvacet let na zahradě místo kurníku, teď nám ho doveze a chybí mu tam motor, tak co po něm můžu chtít," přemítá zaměstnanec autovrakoviště v obci Návsí u Jablunkova.
Vrakoviště zapojená v systému SFŽP dostávají sice pětistovku od státu, podle Milana Petra však v tuto chvíli spíše živoří kvůli nedostatku vozů: podle podmínek nesmí vraky vykupovat, a tak je často lidé vezou raději tam, kde za ně dostanou symbolicky zaplaceno.
Opatření má i jeden význam, o kterém se v ministerském materiálu nemluví: horší možnost likvidace kradených vozů. V posledních letech výrazně přibývá aut kradených na náhradních díly a na vrakovištích půjdou hůře zlikvidovat.
Dodržování nové povinnosti bude zkoumat Česká inspekce životního prostředí. Ta v minulém roce zkontrolovala pětinu všech vrakovišť, závady našla zhruba u poloviny.
