K šití z plsti se dostala díky svým dětem. Začala pro ně tvořit originální plstěné hračky. Pak jí napadlo ušít ze zbytků různých látek a z toho "co dům dal" mísu vánočního cukroví, které vydrží roky. Z recese i tak trochu ze zvědavosti si otevřela internetový obchůdek a své plstěné výrobky představila světu. A vyšlo to.
Co rozhodlo, že se plstěné jídlo stalo vaší obživou?
Rozhodli za mě zákazníci. Nabádali mě – ušijte mi koktejl, jogurt, klobásu, svíčkovou... Začali si psát o další a další jídla. A já, jelikož mě tato práce nemírně baví, jsem s radostí plnila jejich přání. Můj internetový obchůdek, kde jsem zprvu zamýšlela prodávat plstěná zvířátka, se tak pomalu měnil v hostinec U kulaté báby.
Jolana Kandji (42)
|
Proč jste obchůdek nazvala U kulaté báby, vždyť jste štíhlá mladá žena?
Chtěla jsem, aby název nebyl super vážný, aby byl i tak trochu originální a dokázal zaujmout.
Původní profesí jste učitelka v mateřské škole, po maturitě jste odjela jako au-pair do Itálie a zůstala tam 15 let. Co rozhodlo, že jste se vrátila do České republiky?
Všude dobře, doma nejlépe.
Co vám tato zahraniční zkušenost dala do začátků podnikání?
Celkem dobrou vyřídilku, nadhled a houževnatost.
Bylo těžké najít po návratu domů nějakou práci?
Krátce po návratu domů se mi narodilo třetí dítě, syn, takže jsem pokračovala v mateřské dovolené. Ale nezahálela jsem a přivydělávala jsem si různými brigádami. Po ukončení mateřské jsem práci samozřejmě hledala, ale záhy jsem si uvědomila, že jako učitelce mateřské školy mi dávno ujel vlak.
Proč, vždyť jste matka tří dětí, s dětmi to určitě umíte?
Uvědomila jsem si, že člověk během těch let zapomene hru na klavír, metodiku výuky, je pak těžké se pak vracet k profesi, kterou hodně let neděláte. Protože jsem žádné zaměstnání ani mimo svůj obor nemohla najít, nastoupila jsem brigádně v místní briketárně, stála jsem u pásu a vyráběla brikety. Abych si tu monotónní práci zpestřila, začala jsem si v duchu představovat a vymýšlet nové hračky, většinou legrační dráčky, které jsem pak po večerech začala vytvářet. No a pak přišel nápad ušít cukroví...
Dřív jste prý neuměla přišít ani knoflík. Jste samouk, nebo jste si zaplatila nějaké kurzy?
Knoflík jsem náhodou uměla přišít vždycky, ale látat ponožky mě nikdy nebavilo. Šít jsem se učila jako dítě ve školní družině a moje babička mě učila základy šití na stroji. U ručních prací jsem však jako holka nikdy dlouho nevydržela, lákal mě spíše sport. Pak následovala zhruba dvacetiletá pauza, kdy jsem jehlu používala maximálně k přišití toho knoflíku. Šít hračky jsem začala až na přání svých tří dětí.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Jídlo, které šijete, vypadá jako skutečné. Jak vůbec vzniká?
Veškeré střihy a návody si vytvářím sama. Nápady přicházejí samy v průběhu práce, snažím se být svá a originální. Jako předlohu používám pravé jídlo nebo fotku uvařeného jídla z restaurace. Některé výrobky jsou otázkou minut, jiné hodin, ty které šiji na přání a podle fotek, vytvářím i několik dní.
Máte vypracovanou vlastní obchodní strategii, abyste zvládala všechny objednávky?
Ano, mám. Vím, o které výrobky je největší zájem a ty šiji do zásoby a expeduji okamžitě. Některé výrobky se musí doladit podle přání zákazníka, proto se vždy domluvím na délce zhotovení zakázky.
Nemáte obavu, že vám nápady někdo ukradne, začne je kopírovat a prodávat?
Toto se v naší zemi děje dost často, ale snažím se být vždy o krok napřed. Konkurenci se snažím čelit kvalitou výrobků a dalšími přidanými hodnotami, jako je šití sběratelských hraček, broži a legračních dárků na přání zákazníků.
Kdo si vaše plstěné dobroty objednává?
Jsou to nejen běžní zákazníci, kteří je používají jako dekoraci do bytu nebo jako netradiční dárky pro své blízké. Mé výrobky slouží i jako didaktické pomůcky v mateřských školkách, školách a školních družinách. Houby jsem šila například pro jedno ekologické centrum a pro pekařství pečivo k dekoraci.
Plstěné jídlo funguje prý i při léčbě anorexie či bulimie, je to pravda?
Ano. Potraviny k nutriční terapii pacientů s poruchami příjmu potravy si ode mě objednalo občanské sdružení Anabell a jsem ráda, že jsem takto mohla přispět dobré věci.
Co je pro začínajícího podnikatele důležité, aby uspěl?
Mít dobrý a promyšlený podnikatelský záměr a plán. Pak je třeba si vytyčit cíl a postupně ho uskutečňovat. Mě osobně velmi pomohla také soutěž začínajících podnikatelů Rozjezdy roku. Je to skvělá příležitost, jak zviditelnit své podnikání a načerpat tolik potřebné znalosti z oblasti marketingu.
Jak si stanovíte cenu, za kolik budete prodávat? Musela jste se to naučit, nebo vám to nedělá žádný problém?
Stále se to učím a je to problém, neboť ruční práce je někdy dost nedoceněná. Jsme zvyklí na levné věci z Číny a mnoho lidí srovnává nesrovnatelné.
Když odečtete náklady, dá se šitím plstěných jídel dobře vydělat?
Přála bych si to. Teď se tomu věnuji naplno, není to jednoduché. Aby to stačilo na živobytí, musíte být nápadití, být o krok napřed a přemýšlet, o co bude zájem.
Teď máte zakázek tolik, že nestačíte šít. Proč si nepřiberete další šikovné ruce?
Ano, práce je hodně. Měla jsem švadleny na výpomoc, ale jsem dost náročná a to nejen na ostatní, ale i na sebe. Moje výrobky musí mít vysokou kvalitu, protože jsou určeny hlavně dětem. Navíc spoustu věcí vytvářím na zakázku a podle konkrétního přání zákazníka, podle zaslané fotky a tyhle práce není možné delegovat.
Zkoušíte své podnikání dál rozjet a snažíte se prý jednat o spolupráci s textilkou. Je to na dobré cestě?
V současné době s textilkou jednám a mám slíbenou výrobu některých mnou navržených hraček.
Podporuje vás v podnikání vaše rodina, nebo se děti zlobí, že nemáte moc času, protože pořád šijete?
Začátky nejsou snadné, bez podpory rodiny bych nemohla takto podnikat. Pomáhá mi manžel, rodiče i moji přátelé. Děti jsou mými nekritickými obdivovateli a vděčnými zákazníky a upřímně se radují z každého mého úspěchu.
