Stalo se tak v případě Marka Webbera, u kterého televizní časomíra při závodě sice ukázala údaj 2,3 vteřiny, leč pár desítek minut po klání vydal Red Bull tiskovou zprávu, v níž píše: "Naše data ukazují, že Markovo auto stálo během zastávky v boxech 1,923 sekundy. Překonali jsme tedy rekord 2,05 z letošního závodu v Malajsii."
I ten malajský rekord patřil Red Bullu a rovněž se zrodil na autě Marka Webbera, byl však ve stínu "krádeže" Sebastiana Vettela, jenž tehdy Webberovi sebral vítězství. Už tenkrát ale zástupci týmů napříč F1 tvrdili, že je jen otázkou času, kdy padne dvouvteřinová hranice.
Teď se tak stalo v Austinu. A že časomíra v televizi ukázala něco jiného? Její údaje jsou jen orientační.
Ovšem jak už po Malajsii říkal Ole Schack, jeden z mechaniků Red Bullu: "Při výměnách nejde o rekordy, ale o konzistentnost. Nejdůležitější je pro nás průměrný čas. Zvládnout zastávku pod dvě vteřiny je jen otázkou slávy, ale mít je pravidelně, to v nás vyvolává uspokojení."
Jestliže pak Red Bull nemá konkurenci na trati, pak v boxech se mu vyrovnávají mechanici McLarenu a Mercedesu, i oni se totiž často dokáží pohybovat těsně za dvěma vteřinami a třeba McLaren ještě loni držel rekord s časem 2,31 vteřiny.
Vůbec se čas zastávek měnil. V začátcích historie F1 trvala i pár minut, kolem auta běhal jeden či dva mechanici. Až v roce 1993 stáj Benetton na dlouhá léta stvořila rekord, když během belgické Grand Prix zvládla zastávku Riccarda Patreseho za 3,2 vteřiny. Pak však další kvapík nebyl třeba: auta se až do roku 2009 během výměny pneumatik dotankovávala, a tak měli mechanici s koly čas dobrých sedm osm vteřin.
Po zrušení dotankování ale pro mechaniky znovu začal boj se stopkami. Nejdřív se časy pohybovaly okolo čtyř vteřin, nakonec je dokázali fachmani stáhnout na polovinu. "Prioritou pro každý tým je mít nejrychlejší vůz, ne pitstop. Jenže auta jednotlivých stájí mají teď k sobě hodně blízko, a tak zastávka v boxech hraje významnou roli," vysvětlil Sam Michael z McLarenu pro březnový F1Racing.
