S nějakou srdeční vadou se rodí přibližně jedno procento dětí. Jestliže je to ve střední Evropě, může to být jen špatný začátek. Pokud se to však stane třeba v Africe nebo Indii, snadno to může znamenat konec.
"V rozvojových částech světa je péče o tak nemocné děti pořád na velmi nízké úrovni. O mnoha novorozencích se přitom lékaři nikdy ani nedozvědí, protože krátce po porodu zemřou," líčí realitu daleko za českými humny dětský kardiochirurg Roman Gebauer z Fakultní nemocnice Motol, který se o víkendu vrátil spolu s dalšími osmi lékaři a zdravotními sestrami ze zdravotní mise v Keni.
V nemocnici Mater Hospital v Nairobi se snažil československý tým pomoci necelé padesátce dětí s nemocným srdcem. "První předvýběr pacientů udělá nemocnice, na nás potom je, abychom z nich vybrali děti, které můžeme operovat. Kritérií, podle nichž volíme, je mnoho," vysvětluje lékař z motolského Dětského kardiocentra.
Nejdůležitější je prognóza srdeční vady – totiž jestli je operace vůbec možná, zda se po ní dítě uzdraví, nebudou-li potřeba další a další zákroky a podobně.
Cena operace je pro většinu rodin astronomická
Mezi pacienty se pochopitelně objevují i děti ze slumů okolo Nairobi. Jenže taková náročná kardiologická operace něco stojí.
"Její cena je asi třetinová než u nás. I tak je to pro drtivou většinu pacientů a jejich rodin astronomická částka," říká lékař, se kterým do Keni odletěli čtyři zdravotníci z motolské nemocnice včetně primáře dětského kardiocentra Jana Janouška, tři z Národního ústavu srdečních a cévních chorob a Dětského kardiocentra v Bratislavě a dva zástupci londýnské nemocnice Great Ormond Street Hospital.
Něčím malým sice musí přispět na lékařský zákrok rodiče pacientů, ale další část přidají sponzoři i sama nemocnice. Nairobská Mater Hospital přitom není státní zdravotní zařízení, ale nemocnice spravovaná irskými řádovými sestrami.
"Jenže i tady si na sebe musí vydělat," komentuje neúprosné zákony trhu Gebauer, jenž je v Africe stejně jako všichni jeho kolegové jako dobrovolník. Žádný honorář tedy za práci pro katolickou nemocnici nedostane.
"My patnáct zachráníme, oni čtyřikrát tolik zabijí"
Jediné, co si z práce v Keni nebo třeba Indii může přivézt, je dobrý pocit. I když… "Děti s vrozenými vadami se rodily přede mnou a budou i po mně. A já mohu pomoci jen některým z nich, to je dost zoufalé. Jenže pak vidím, že se nějaké dítě po operaci uzdravuje, a uvědomím si, že aspoň něco dokážu," přibližuje Gebauer své pocity.
Bohužel letos dal psychice českých a slovenských zdravotníků zabrat nejen pohled na bolavá dětská srdce a osudy. Jako by v Africe nebylo už tak dost neštěstí, těsně před příletem lékařské mise postříleli somálští islamisté v obchodním centru přes šedesát nevinných lidí. "My zachráníme patnáct lidí a oni jich ale čtyřikrát tolik zabijí," povzdechne si kardiolog Roman Gebauer.
Že by to celé vyprávění mělo mít beznadějný konec? Raději ne. "Naším cílem není jen léčba dětí, ale také vzdělávání místních zdravotníků," dodává.
Jednoho dne tak už snad nebudou v Nairobi čeští, slovenští ani britští lékaři potřeba, protože se o zdejší nemocné děti postarají na specializované klinice místní kardiologové, kardiochirurgové nebo anesteziologové.
