Marie Versini a Pierre Brice alias Nšo-či a Vinnetou
Pierra Brice a jeho hereckou kolegyni Marii Versiniovou, která v první filmové mayovce ztělesnila Vinnetouovu sestru Nšo-či, uvítala v půl jedenácté večer slavná melodie z tohoto filmu. Nesmělá zdravice ve francouzštině s kostrbatým překladem a poněkud vyděšený výraz Brice nesvědčily o dobré přípravě tohoto vystoupení. Šokující dar oběma hercům v podobě koše se štěňaty trapné chvilce nasadil korunu.
Je však třeba poctivě říci, že drtivá většina hlediště, ve kterém se sešlo bezkonkurenčně nejvíc lidí za celou dobu konání letošního ročníku, zřejmě tyto okolnosti nevnímala a nechala se unášet romantickými vzpomínkami. Mírný skeptik, který sice tento rozměr nikterak nezlehčuje, ovšem z vlastních indiánských mokasínů už dávno vyrostl, se však nemohl zbavit myšlenky, že za peníze, vynaložené na tuto návštěvu, mohla na hlavním pódiu nepochybně zahrát jedna kvalitní zahraniční kapela.
Petr Linhart
Hudební menu pátku nabídlo jeden z nejsilnějších zážitků už na samém začátku, totiž v podobě vystoupení písničkáře Petra Linharta a jeho kapely 29 Saiten. Nejenže jeho zdánlivě komorní písničky odhalily na velkém pódiu svůj jindy poněkud skrytý rockový potenciál, ale navíc k zaměření letošního ročníku festivalu na divoký odsun Němců seděla dokonale Linhartova sudetská tematika. Zvlášť když každou píseň uvedl příběhem, ze kterého text vychází.
David Koller
Vynikající blok odvedl David Koller se svou kapelou. Když je co hrát a hraje se to navíc s absolutním přehledem, není prostě co řešit. Potěšily vesměs i tradiční trutnovské jistoty: Garage, DG 307 nebo Jasná páka. A pohled na jančící fanoušky, kteří v době vzniku těchto kapel ještě dávno nebyli na světě, potvrzuje, že patří k "rodinnému stříbru" české scény.
Zahraniční účast byla v pátek spíše slabší. Veteráni britského punku a nové vlny The Damned sice odehráli tak, že jim bylo těžko co vytknout, jejich koncert plný hitů, z nichž mnohé někteří posluchači zpívali slovo od slova, měl vcelku tah, ale k tomu, co tato kapela kdysi znamenala, už má přece jen daleko. Nemládnou prostě ani punkeři.
The Damned
Natacha Atlas
A totéž v bleděmodrém, byť v kontextu jiné hudební estetiky, platilo i pro Natachu Atlas. Ta přijela s akustickým projektem, který měl k jejím ve své době inovátorským etnotanečním rejům svou energií dost daleko. Jakkoli mnohá aranžmá zněla velmi zajímavě. Sólové, zejména "bubínkářské" eskapády, ale dokázaly spolehlivě shodit vystoupení řemen.
Wabi Daněk
Jako hlavní letošní domácí hvězda Trutnova byl propagován Wabi Daněk s kapelou Ďáblovo stádo. Trampský písničkář doprostřed bloku zařadil i tři vlastní písně, zahrané jen s kytarou, které sklidily mohutný aplaus, a některé z tradičních hitů, hraných Ďáblovým stádem, si zpíval celý amfiteátr. Daňkovy obavy z přijetí rockovým publikem se tedy ukázaly jako liché, což tušil každý pamětník pověstných "úkroků stranou", typických pro trutnovskou dramaturgii.
Sobota bude ve znamení dalších tří lákavých zahraničních hvězd, Rachda Tahy, Juliana Marleyho a Toy Dolls. Z domácích úučinkujících se na hlavní scéně objeví například The Tap Tap, Jiří Schmitzer nebo Hana a Petr Ulrychovi. Menší scény nabídnou Moniku Načevu, Please The Trees, WWW nebo Čokovoko.
