Má za sebou desítky dokumentů i historických velkofilmů. Jednaosmdesátiletý režisér Jerzy Hoffman ovšem přijel do Uherského Hradiště představit především svůj nejnovější film Bitva u Varšavy 1920, který jako první tvůrce v Polsku natočil v trojrozměrné technologii.
Proč jste vlastně začal točit historické filmy?
Měl jsem rád dějiny a osud tomu ještě nahrál. Moje dětství bylo vlastně velmi krátké. Když vypukla druhá světová válka, bylo mi sedm let. O rok později byla naše rodina zavlečena na Sibiř. A tak se stalo, že trilogie Henryka Sienkiewicze se v dětství stala mojí nejoblíbenější knihou.
Existuje ještě nějaké další historické téma, které byste rád ve filmu zpracoval?
Myslím, že velké filmy už asi neudělám. Zajistit finance je totiž vždycky velice těžké.
Ale například na první část vaší slavné trilogie Ohněm a mečem jste peníze našli a stal se jedním z nejdražších v historii polské kinematografie. Je to tak?
Ano, ale také jsme je sháněli jedenáct let. A naštěstí návštěvnost v kinech, tedy v roce 1999, byla tak obrovská, že jsme peníze měli zpět za šest týdnů. Dnes ale s ničím podobným počítat nemůžeme.
Jerzy Hoffman
|
Proč?
Je krize. Film Ohněm a mečem vidělo sedm a půl milionu diváků. Můj poslední film Bitva o Varšavu vidělo milion sedm set tisíc a už to považujeme za velký úspěch. Na tomto příkladě například názorně vidíte, že lidé dnes do kina už tolik nechodí.
Polského diváka, zdá se, historické filmy přitahují. Proč?
Takové filmy lákají lidi na celém světě. Obvykle jsou tam velké scény, ukazujeme svět, který dnes už neexistuje. V Polsku máme navíc poměrně dramatické dějiny. Měli jsme několik povstání, bojovali jsme s bolševikem, byla další válka, další povstání. To byly velmi krvavé dějiny a týkaly se nás všech. V každé rodině někdo zažil nějaký konflikt, válku. Celá pokolení jsou s historií spojená.
Musí dnes historický film vypadat jinak než dříve?
Letos jsme přestříhali Potopu, která se točila v polovině sedmdesátých let, z původních pěti a půl hodiny na tři. Tehdy měla velkou návštěvnost, vidělo ji šestadvacet milionů diváků a na Oscarech nás předběhl jen Fellini se svým Amarcordem. Teď je film kratší a v digitální podobě. Ale pro natáčení filmu pořád platí stejné zásady.
Jaké?
Že to není příručka historie a že potřebuje výborný scénář. Lidé se nechtějí dívat na velké obrazy, pokud v tom není láska, nenávist, závist, prostě všechno, co je věčné. Ale pravda je, že se změnil styl vyprávění. Dnes to děláme rychleji.
A také moderněji, soudě podle vašeho posledního filmu Bitva u Varšavy, který jste jako první v Polsku natočil v 3D technologii. Jak se při něm změnila vaše práce?
Myslím, že trojrozměrné kino je stejná revoluce, jako byl zvuk nebo barva. Je to budoucnost kinematografie. Pravděpodobně nebudou časem ani potřeba brýle.
Změnila se tedy nějak vaše práce jako režiséra?
Moc ne. Každopádně jsem musel myslet na to, že vše je vidět a důležité je nejen to, co je vepředu, ale i to v dálce. Faktem je, že jsem trochu ztratil kontakt se štábem.
Zvažoval jste dlouho, jestli do takového projektu vůbec půjdete?
To nebyl můj nápad. Ale lidé mi řekli, že když ho natočím já, dají mi na to peníze. Nakonec jsme potřebovali v přepočtu 160 milionů korun. Všichni jsme se to vlastně učili. Jen vyměnit objektiv trvalo ze začátku čtyři hodiny, na konci asi sedm minut.
Jak film diváci v Polsku přijali?
Kritika řekla, že trojrozměrný film nemá budoucnost. Anglická kritika ho hodnotila velmi dobře, v Americe ho srovnávali s filmem Zachraňte vojína Ryana.
Zlínský dětský festival příští rok chystá polské filmy pro mládež.
Kdysi se takových filmů točilo hodně. Třeba adaptace dětských knih Kornela Makuszynského. Dnes se pro děti tolik filmů nedělá, protože rodiny prostě peníze na kino nemají. Pravdou ale je, že pořád točíme animované filmy a také snímky pro mládež, protože právě mladí lidé chodí do kina ze všech generací nejvíc. Myslím, že festival si z naší kinematografie určitě vybere.
