Svůj věk hlásí Jaroslav Maršálek okamžitě: 68 let. Jak dlouho ovšem pracuje jako promítač v Uherském Hradišti, to úplně přesně neví.
Letní filmová škola
|
"Jednou jsem přišel do kina a nehrálo se, protože nepřišel promítač. Tak mě k tomu nalákala jedna paní, co tam dělala. Bylo to tak v roce 1981, 82. Co to bylo za film, si už ale nevzpomínám," zmiňuje, jak mu jedna náhoda změnila život.
Na filmové škole se podílí asi 20 let
Letní filmová škola, odehrávající se od prvního ročníku 1964 hlavně v jihočeském Písku, se ve stejném roce přestěhovala do Hradiště, kde se zdržela do roku 1984.
Komorní akce, které se například roku 1975 účastnilo na 250 lidí, se o šest let později v Hradišti zdvojnásobila na 500 účastníků.
V komunistickém Československu to bylo nebezpečně hodně a pořadatelé proto museli stanovit účastnický strop. Přesto škole až do roku 1989 pořád hrozil zákaz.
Po revoluci se akce po odbočce do Strážnice a hlavně Trutnova vrátila do Hradiště až roku 1992. Přijelo ovšem jen málo lidí a organizátoři museli změnit koncepci.
Po nástupu tehdejšího ředitele uherskohradišťských kin Jiřího Králíka roku 1993 se původně klubová akce otevřela široké veřejnosti, zvýšil se počet snímků, zahraničních hostů i promítacích míst. A někdy tehdy se začal na filmovce podílet i Jaroslav Maršálek.
"Na Letní filmové škole promítám asi 20 let," vzpomíná. Přiznává ovšem, že dnes už to je pro něho spíš práce než koníček.
"Zkraje jsem byl velký fanda filmu, časem to ale přešlo už v takové zaměstnání. Líbily se mi ty starší filmy, z této nové kybernetické doby to už není pro mě. Z našich filmů ještě tak jdou Troška, Hřebejk a Poledňáková. Ti Transformeři, to už mně nic neříká," tvrdí.
Digitál byl nad jeho síly, tak šel do důchodu
Letos ho lze potkat v promítárně letního kina ve Smetanových sadech. "Čas je pevně daný. O půl desáté a o půl dvanácté, to je celou filmovku stejné," poznamenal.
Přestože je už v důchodovém věku, profesní dráhu Jaroslava Maršálka vlastně ukončil až nástup digitalizace.
"Ve městě je digitál a to už bylo nad moje síly. Už mám jakýsi rok, a to už je spíš počítačový promítač. K 1. lednu letošního roku jsem s tím skončil," svěřuje se.
Letňák ve Smetanových sadech je však pořád tím, co býval. "Tam je pětatřicítka, klasika," vysvětluje, proč se coby čerstvý důchodce vrací v létě domů až po druhé hodině v noci.
A jaké plány na promítačský důchod má muž, který po tři dekády pouštěl filmy desítkám tisíc lidí z tuzemska i zahraničí? "Nic, užívám si víc volného času. Jezdím na kole, zahrádka. Typicky důchodcovské záliby," vypočítává.
Návštěvníci Letní filmové školy se na něho mohou těšit i při příštím jubilejním 40. ročníku. Pokud totiž pořadatelé do Smetanových sadů nepořídí digitál, bude tam Jaroslav Maršálek promítat zas. "To ještě zvládnem," tvrdí.
