Jeho patnáctiny ale doprovází velká změna. Zhruba za měsíc se má přestěhovat na oddělení dlouhodobé intenzivní péče na Borech. Radost z toho nemá ani on, ani jeho rodina.
V pátek oslavil Saša své narozeniny v relaxační zahradě nemocnice. Od té doby, co ho po tragické nehodě přijali, byly v pořadí už páté. V nemocnici ho navštívila rodina a také zdravotní klauni.
Saša je nepohyblivý a tedy odkázaný na každodenní pomoc ostatních. Má ale rád společnost a komunikuje. "Radši bych zůstal tady, ale změna je život," říká.
V lochotínské nemocnici byl už zvyklý na prostředí i personál. Navíc za ním mohly chodit učitelky ze Základní školy při fakultní nemocnici v Plzni. V současné době mu zbývá poslední rok. Zda bude výuka pokračovat, ale zatím není jisté.
Rodina nyní potřebuje bezbariérový byt
Martina Tytlová, všeobecná sestra, která se o chlapce stará, tvrdí, že možnost další výuky je jen hypotetická: "Za Sašou docházely celkem tři učitelky. Je nereálné, aby pendlovaly mezi nemocnicemi na Lochotíně a na Borech," vysvětlila Tytlová.
Skutečný důvod, proč se musí Saša "stěhovat", je však spíše technický. Jak tvrdí všeobecná sestra Ludmila Romová z dětské kliniky na Lochotíně, na zdejší jednotce intenzivní a resuscitační péče chybí prostor. "Je určená pro akutní onemocnění a navíc se zde plánují stavební úpravy."
Tvrdí také, že se nezmění péče; jen prostředí a ošetřující budou noví.
Sašovo přestěhování na Bory se rodiče snažili synovi vysvětlit. "Ale nedá se nic dělat. Alespoň to budeme mít blíž, protože na Borech bydlíme," shoduje se chlapcův otec Zdeněk Miko se sestrami na jedné výhodě.
Rodina Sašu navštěvuje prakticky každý den. Nejčastěji za ním dochází právě jeho otec Zdeněk, který se postupně učí, jak se o syna starat.
Saša má zavedenou tracheostomii, aby mohl dýchat. Sám ale polyká a dokonce může i velmi tiše mluvit. Komunikuje také skrze počítač pomocí očí. Díky internetu je ve stálém kontaktu s rodinou a přáteli. Zdravotní sestry ho ale musí pravidelně polohovat.
"Teď je nejdůležitější sehnat bezbariérový byt, abychom si mohli Sašu vzít domů," říká Zdeněk Miko. S péčí o pohybově nemocné má rodina své zkušenosti. Jejich jedenáctiletá dcera se narodila s postižením čtvrtého stupně. Stará se o ni převážně matka. "Ta mladší dcera je jediná ze tří dětí zdravá," dodává Zdeněk Miko.
